Vzpoura

Ultimátní dramatickej zážitek, kterej se horko těžko dostával za hranice Francie. Na film samotnej jsem se těšil tak, že jsem čekal něco trochu víc dynamickýho. Ono se ve filmu ale vesměs jenom mluví a mluví a mluví a to pro člověka, kterej je schopnej přeložit asi tak každou třetí větu, neni dobrý (anglický titulky utíkaly rychlejš, než já stíhal překládat :D). A tak dobrejch devadesát minut koukáte na řešení situace prostřednictvím slov (nuda to však neni, právě naopak). Když ale přijde závěrečných třicet, slova nahradí samopaly a všechno se krásně zvrtne do fatálního konfliktu, kterej za strhujícího hudebního doprovodu vyústí do jednoho z nejlepších filmů, kterej jsem za tenhle rok zatim viděl, tak zjistíte, že i všechny ty dialogy, který tomu předcházely, jsou vlastně parádní a dohromady se závěrem tvoří strhující celek. A ač je film zcela o něčem jiném, v mnohých případech (je to čistě můj problém, že mi to připomíná filmy, který s tim nemají zase tolik moc společnýho, takže mě neberte zcela vážně) ve mě evokoval Malickovo Linii (skvělá kamera, džungle, jedna podobná scéna) říznutou špetkou Mnichova (řešení situace, v jistym slova smyslu příběhová podobnost). (11.05.2012)

Kolonizovat bandu spuchlých kanibalů v Polynézii mohlo sice žabožroutům přinést pár vymazlených receptů, jak dochutit slimáky, nicméně když neandrtálské kmeny pohrdnou civilizací, která nepochopitelně prohlašuje homostejk za nehumánní, a rozhodnou se odtrhnout od Eiffelovky, zhořkne polenta v hubě i samotnému Mitterrandovi. Natočeno je to moc hezky a první hodinu to i docela slušně odsejpá, protože jste v očekávání, že se něco semele, pak však s hrůzou zjistíte, že to vyjednávání s lidoopy je příliš složité, jen tak neskončí, a pokud jste již viděli Gorily v mlze, začnete se pěkně otravovat a přát si, aby už je konečně ulovili, přivázali na klacek a odfrčeli s nimi do pařížského antropologického muzea. Na závěr se sice deseti minut nějakého toho "pif paf" dočkáte, to však ale zdaleka nevyváží ty dvě hodiny unylého žvanění a sledování, jak jde výkvětu francouzských ozbrojených složek plazení v džungli bez jakékoliv akce. (08.08.2013)

,,JÁ, ALPHONSE DIANOU, A MOJE SKUPINA, SE STAVÍME NA ODPOR ARMÁDĚ SVĚTOVÉ MOCNOSTI! JESTLI NÁS NEUPOSLECHNETE, TAK TU VŠICHNI ZEMŘETE!.…“ /// Tož, to vám tenkrát v roce 1988 v Nové Kaledonii vzpurní Kanakové dostali nápad a zachtělo se jim nezávislosti. Frantíci na to měli jinej názor, a tak zorganizovali další invazi. Speciální jednotka, paragáni, armáda, prostě všichni si vyrazili zaválčit proti partyzánům. 10 dní operace očima kapitán Philippe Legorjuse. Celkem dlouhý povídání. Spíš taková přehlídka zákulisí jednoho problému. ,,L´Ordre et la morale“ je politickej film, kterej má třeba i úryvkem z televizní debaty mezi Mitterrandem a Chiracem navodit atmosféru těch dnů, kdy byl každej vyjednavač k hovnu a celá ta záležitost začínala pořádně smrdět. A pak až teprv předvýst něco pro války chtivýho člověka. I ten se nakonec dočká. Partyzánština, opět pohledem jednoho člověka, ve kterýho kůži bych bejt kurva nechtěl. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) ,,La Morale et l’Action“, publikaci od Philippe Legorjus z roku 1990 jsem nečetl. 2.) Jedu jen filmy podle skutečnosti. 3.) Chcu vysvětlit lidem z pralesa, že jak se z něho (ze všech stran) ozývá, tak se do něj ze západu volá. 4.) Thx za titule ,,bloodspill“. /// PŘÍBĚH **** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (27.09.2013)

Vzpoura je především politický film, který ale po francouzsku spoléhá na omezené vyprávění a takřka vše líčí skrze hlavního hrdinu - vyjednavače. Už dopředu ale víme, že všechno skončí tragicky, takže si můžeme vytvářet hypotézy maximálně tak o tom, jak přesně k tomu dojde, a napětí se snímku příliš nedaří budovat ani dalšími způsoby. Z hlediska formy a stylu je to v podstatě opak Greengrassova Letu č. 93, který neměl jednoho ústředního protagonistu, paralelně sledoval dění snad na pěti různých místech najednou a používal navíc dynamickou ruční kameru a rychlý střih. Tady když potřebujeme znát stanovisko politků nebo vyšších armádních důstojníků, případně se podívat mezi separatisty, musí za nimi jet Kassovitz osobně (a my spolu s ním), přičemž záběry jsou obvykle řešené pomalejšími kamerovými jízdami. Není to ani chytře (pro diváka) frustrující, jako nepřekvapivé a utahané. (03.09.2012)

,,To by naši politici neudělali ! '' ----- Odpovím, ale jo - udělali... obzvláště před prezidentskými volbami. Ono je to s těmi koloniemi těžké. Na jednu stranu je vám líto těch místních lidiček, mnohdy potomků lidožroutů a je jedno zda se bavíme o Jižní Americe, Africe nebo jako zde o Nové Kaledonii. Zlý bílý otrokář často ruku v ruce se zlým knězem či posléze misionářem vtrhli do těchto divokých bohem zapomenutých rájů aby zde začalo drancování a nastolování té pravé víry v Boha. Avšak ruku v ruce za nimi pomalu ale jistě přicházela civilizace a pokrok. Můžeme o tom diskutovat, můžeme s tím nesouhlasit, ale to je tak vše co s tím můžeme dělat... Jistě, můžeme se hádat s etnografy zda např. pojídání albínů v černé Africe dnes naprosto běžné coby koouzlo s pro získání síly stojí za vymýcení tohoto zvyku či nikoliv. Třeba tím Afrika přichází o svoji jedinečnou kulturu a zvyky (a albíny pochopitelně: -) co já vím... Naštěstí nejsem albínem v tamních končinách, bohudík. Většina kolonií padla po druhé světové válce a získala nezávislost. Utlačované kmeny a národy si vydobily své právo na sebeurčení a vykročily ke světlým zítřkům. Třeba takový Izrael. Vznikl v roce 1948 a začal od nuly jako řada ostatních dekolonizovaných zemí. Kde je dnes on a kde jsou dnes ony? Hladomory, masakry, nemoci, genocida, přemnožení... A tak nějak náhle nevím zda nebylo lepší, když některé národy žily pod taktovkou mocnějšího správce či okupanta. Někdo prostě zajistit vládu a prosperitu neumí. Tak to je, nejsme stejní. U tohoto filmu jsem si to přesně uvědomil. Když si vůdce rebelů u ohníčku tam v džungli vyléval srdce kapitánu Legorjusovi. Rozumněl jsem jeho snu i ideálu. Byl ale v kontrastu s tím jak to po nezávislosti leckde dopadlo a jak to leckde vypadá dnes ... Film je spíše politickým thrillerem než akčním drama byť závěr byl hodně slušný. Mně se to ale líbilo celou dobu a ačkoliv jsem pozadí této skutečné události neznal, užíval jsem si Frantíky v tom tropickém ráji s jejich technikou a vybavením. Rozčarování kapitána Legorjuse chápu, holt vyjednávací metody v Paříži nelze použít tisíce kilometrů daleko kdesi v Pacifiku. A když už vám jdou domorodci na ruku, nesmí vám to zkurvit politici a volby... Dávám za 5 Gauloisessek. * * * * * (04.05.2019)

Není pochyb o tom, komu Mathieu straní. Jelikož si jako režisér vždy uměl získat divákovy sympatie, není problém se k němu přidat. Navíc odsudek politiků patří ve francouzských filmech nejen k dobrému bontonu, ale už je i vypilován k naprosté dokonalosti. Nechejte vyjednavače jednat, o čem chce, my chceme vyhrát volby, takže pár životů je podružných. Vojenská akce je ve Vzpouře sice poměrně krátká, ale rozhodně je natočena tak bravurně, že předčí mnohé své rozpočtově mnohem opulentnější kolegyně. (25.11.2023)

Asi se nestává často, abych u filmu trvajícího výrazně přes 2 hodiny ani v chvíli nereptal nad dlouhou stopáží. S ročním odstupem jsem se podíval znovu na film, který na mě zapůsobil, ale zároveň jsem k němu nezanechal žádný komentář a dodatečně přidávám i zbývající pátou hvězdičku. Vzpoura je při tom filmem, ve kterém se navzdory zdánlivě akčnímu námětu často více mluví a vyjednává, než koná přímo v akci, ale samotná atmosféra spolu s rozehranou zápletkou v daném prostředí mi i tak nejednou přinášela strhující zážitek a místy až dokumentárně zachycované dění je zároveň naplněno myšlenkově silnými podněty. Na jedném pólu událostí politická rozmluva několika lidí, rozhodujících o následném průběhu akce z dálky za pohodlným stolem, na druhém vojáci v čele s kapinátem tváří v tvář nebezpečí života, věznitelům i rukojmím v ohrožení. Projevená statečnost armády v doprovodu ideálů vedoucího kapitána a zároveň v konfrontaci s jinými ideály povstalých domorodců naráží na machinace vysoké politiky a výsledkem je ještě před nezastavitelnou brutální akcí napínavý střet hodnot a postojů... Politický thriller zasazený z valné části do exotické džungle mě od začátku pohltil, i bez prvoplánového podbízení se směrem k divákovi na mě dokázal pravidelně (už od úvodní cesty letadlem) působit jistou emoční tíhou a plně zaujmout jak v té politické rovině, tak v rovině spíše osobního příběhu hlavní postavy kapitána Legorjuse. Už jenom to nasnímání akčních scén v realisticky dlouhých záběrech přináší v posledních 20ti minutách samostatný zážitek, ale naštěstí ten film zdaleka nestojí jen na vyvrcholení. Mathieu Kassovitz je vážně borec, když takový snímek vedle znamenité režie zvládne plně odtáhnout i v hlavní roli před kamerou. Tenhle zatím poslední snímek mám spolu s Povoláním vrah z Kassovitzovy osobité (a tady často nedoceněné) tvorby asi nejradši. [90%] (18.06.2022)

Kdybych nedávno neviděl Hotel Mumbai, možná bych jednu hvězdičku přidal, takhle mi ale připadal děj místy trochu nudný. Já sice chápu, že když je hlavním hrdinou vyjednávač, bude se asi hlavně debatovat, ale při téhle stopáži to opravdu chtělo i pořádnou akci. Jinak jsem byl ale hodně spokojen, už se těším, až nás zase budou nějací exotrokáři, exkolonizátoři nebo ex náckové (názvy jednotlivých států si doplňte sami- pozor!- každá exkategorie může zahrnovat více než jeden stát) poučovat o lidských právech a o tom, jak se u nás máme chovat k národnostním menšinám. (07.08.2019)

Velký bílý muž přivezl kdysi dávno kanackým opičkám kulturu, naučil je jíst příborem, rozšířil šatník, usnadnil získávání potravy a zmodernizoval a zefektivnil hospodářství. Místo vděku se dočkal osočování, únosů a vražd. A tak není divu, že tam Francouzi poslali trestnou výpravu. Bohužel místo aby je několikrát pokropili kulometem a zmasakrovali pár vesnic, snažili se je ukecat k smrti. A když už tedy konečně dojde na nože a pušky, mají z toho zasahující jednotky nečisté svědomí. Měli tam poslat legionáře. Čekal jsem tedy podstatně víc. 30% (20.11.2013)

„Protože jestli pravda bolí, pak lež zabíjí.“ ~ A po zhlédnutí si řekněte, jestli má tohle na počátku 21. století ještě stále nějaký skutečný smysl. ~ ++ za Badelta. (10.08.2013)

neviem do akej miery sa scenár držal historickej udalosti v Kaledónii, ale myšlienka, ktorú Kassowitz povedal, sa mi páči. AK PRAVDA BOLÍ, TAK POTOM LOŽ ZABÍJA. (16.10.2014)

Jeden z nejkrásněji natočených filmů, který však pouze zakrývá absenci příběhu, charakterů a psychologie postav. O čem že je tento film? O lidských právech několika pomatených ostrovanů, kteří se chtěli vzbouřit, ale nemysleli to až tak vážně? NO probůh! Jako parodie reklamy na OldSpice dobrý, jako self-promo slibného režiséra je to k naplivání do ksichtu v každém detailu, kde se objeví jeho ustaraná tvář. No fuj, jak je ve filmu jednoduché natočit úplný blábol aniž by si toho kdokoliv všimnul. Devět z deseti fanoušků Jednoho světa si myslí, že konflikt v Nové Kaledonii je problém a měl by se řešit. (15.03.2013)

Boj o nezávislosť Novej Kaledónie a jedno veľké fuj francúzskej vláde odo mňa! (28.09.2013)

Dianie tohto politického thrilleru sledujeme z pohľadu kapitána Legorjusa, ktorý sa vydá zo svojím tímom na Novú Kaledóniu, aby tam vyriešil pre neho rutinnú záchranu rukojemníkov. Situácia sa však skomplikuje v momente, keď do hry vstupuje neústupčivá armáda, vypočítavý francúzsky politici a prezidentské voľby, pre ktoré je riešenie tejto zaoceánskej krízy vhodnou témou. Okamžite sa tak hlavný problém rozšíri z teroristov aj na komplikovanú vojensko-politickú mašinériu, ktorej jednotlivec iba ťažko čelí. Čakal som viac akcie, avšak jej absencia mi bola vynahradená komplexným zmapovaním problému. A tak aj na oko nudné politické diskusie na ktorých film stojí, ma dokonale vtiahli do deja a až do finále ma nepustili. Finále bolo možno predvídateľné, avšak o to uveriteľnejšie, keď sa na záver nekonal žiadny "zázrak". Pridanou hodnotou sú nesporne aj nádherné exteriéry Novej Kaledónie. 90% IFF Bratislava 2012 (12.11.2012)

Moc pěkně natočené i odvyprávěné. Kassovitz téměř nesleze z obrazovky a moc pěkně režíruje sám sebe. Sice závěrečný útok působí hrozně zmateně a nekoordinovaně, ale třeba to tak opravdu vypadalo. (18.10.2019)

Nudné. Snad i umělecké, ovšem tempo vyprávění velmi zdlouhavé. Trocha akčnosti by snad nikoho neurazila. (29.11.2013)

Úžasné francouzské drama, které mne bavilo od začátku do konce a čím dále se posouval děj filmu, tím víc mne fascinoval. (31.10.2013)

Pred vstupom do kinosaly som o Vzbure nevedel takmer nic. Podla niekolkych kratkych viet z programu som cakal vojnovy film vo francuzskom podani. Nie ze by bojovania bolo vo filme malo, ale ovela dolezitejsia bola vyjednavacia cast. Legojus ovela vacsi boj zvadza s politikmi a nie so separatistami. Je tu krasne vidiet, ze vsetci sme len bezcenne figurky v rukach usmievanych politikov (IFF BA 2012). (13.11.2012)

Nudné, nezáživné, naprosto zbytečně natočený film, žádné pořádné drama, víc není co dodat (05.12.2013)

Pokud nemáte v malíku události, z roku 1988 ani se na film nedívejte. Za celých 75min, po které jsem se na film vydržel dívat, zazní nespočetněkrát zkratka FLNKS, ale že by se jí někdo obtěžoval vysvětlovat to né. Kanakové sem, FLNKS tam a možná možná přijde i premiér s prezidentem. Jde dělat něco smysluplnějšího, jako si třeba vyškrábat oči z hlavy... Nehodnoceno. (31.05.2015)