Argo

Ben Affleck natočil bájo zombie horror, kde se místo armády nemrtvých producírují zástupy nepříčetných Íránců s pěnou u huby a útočí na poslední přeživší v tomto případě chrabré Američany a agenty CIA. Blíže neidentifikovatelná masa Íránců překonává brány ambasády, dobívají se do kanceláří a ke konci obléhají roztomilou šestici amerických ňoumů, kterých vám prostě nemůže být líto. Affleck moc dobře ví, co dělá: pohrává si s národními stereotypy a nebojí se i těch největších leváren - rozzuřený dav je vždycky davem, žádná osobní personalizace, tedy nic s čím či kým bychom se mohli identifikovat. Do toho každý Íránec je animální zvíře s patřičným výrazem teheránského řezníka, přičemž jejich vztek je tak z velké částí jen iracionálním ventilem animálních a divošských povah. Zatímco apoštolové západních hodnot jsou buď vystrašená koťátka anebo charakterní sympaťáci (nejlépe rozvedení, ale přesto ctící ty správné rodinné hodnoty). V podstatě Žid Súss nového tisiciletí vezoucí se na vlně antiíránských nálad, akorát zabalený do atraktivního balíčku napínavého thrilleru a tentokrát konečně na té správné straně barikády. PS: Ale jako thriller je to špicovně odvyprávěné, to zas jo! (26.04.2014)

Studuju politologii, takže filmy týkající se politických událostí mám ráda. A zvlášť, když vidím, že si s nimi někdo dal práci: že se pokusil smíchat dokumentární a filmové záběry do smysluplného celku, že obsadil herce, kteří se vzhledově svým předobrazům nesmírně podobají, že se snažil, aby lokace působily autenticky. Bez jakékoliv nadsázky mi Argo ostatně v mnohém připomínalo filmy Lumeta a Pakuly; občas se mi zdálo, jako kdybych sledovala film ze sedmdesátých let, který někdo po čtyřiceti letech vyhrabal a rozhodl se ho uvést v kině. A ano, můžu si stěžovat, že je v něm příliš (nerealistické) akce, která dojem "skutečné události" trochu ruší, že se hlavní hrdina nikam nevyvíjí, že zakomponování jeho rodiny do příběhu bylo nadbytečné a že film nedává dostatečný důraz na jednání kanadského velvyslance Kena Taylora, který ve skutečnosti sehrál mnohem významnější roli a který si podle mě zaslouží být považován za jednu z nejvýznamnějších postav. Nicméně pravda je taková, že už dlouho jsem neviděla podobně zábavný politický film a že už dlouho jsem se v kině necítila tak šťastná, jako když v jedné scéně jedna z postav oznámila, že se mohou podávat alkoholické nápoje. A navíc: Jak často se během závěrečných titulků dočkáte komentáře od prezidenta Spojených států? Jinými slovy film, který je dle mého názoru se svými 63% a dvouhvězdičkovými komentáři na ČSFD lehce podceněn. (Srovnejte s 8.3 na IMDb a 95% na Rotten Tomatoes.) (16.11.2012)

Jak je výtečným režisérem, tak je nemastným neslaným hercem. První prokazuje nejen v úvodní nejpůsobivější scéně roku, ale i po většinu stopáže. Zvládá totiž bravurně "vyšší režisérskou"; a to sice budovat dusné napětí u něčeho, kde znáte průběh i výsledek a navíc politický thiller umně prokládá satirou na vyhořelý "_llywo_d". Své (ne)herectví prokazuje také po celou dobu a navíc si podkopl nohy, když jinak obsadil samá herecká esa čili ho tu přehrává úplně každý. Přesto nejvíce na škodu je ve výsledku až letištní finále, kdy to působí jako nechtěná parodie sebe sama. Jisté filmařské přikrášlení skutečnosti je jedna věc, ale nasázet do deseti minut tolik klišé, to se jen tak nevidí. Je to zarážející o to více, že až do té doby se jim vyhýbá a jde si svou cestou. Ve výsledku se tedy nový Mnichov či Baader Meinhof Komplex nekoná, na to je to přeci jen příliš naivní i povrchní, ale i zařazení do stejného ranku je pro Argo dostatečné uznání kvalit. (29.11.2012)

|| Scenár: Chris Terrio | Hudba: Alexander Desplat | Produkcia: Grant Heslov, Ben Affleck, George Clooney | Distribúcia: Warner Bros. | Štúdio: GK Films, Smokehouse Pictures | Rozpočet: 44,5 miliónov $ | Tržby: 232,324,128 $ || Tematikou a lokalitou veľmi zaujímavý film, podporený nadpriemernými hereckými výkonmi a slušnou réžiou. Scenár hraje na efekt posledná možná sekunda, čo je napínavé, ale nie počas pólky metráže, potom už pôsobí nereálne a nasilu - jediný dôvod neudeliť plnú pálku. (26.02.2013)

Někde mezi triplem a kvadruplegiií, tak bych při své skromnosti viděl ohvězdičkování Arga. Přisadím nahoru, mám totiž výtečnou náladu. Sqěle se mi povedlo protáhnout trubky, položit káblík, vyždímat střívko, vymalovat mísu, ublinkonout spodními ústy, natočit čoko zmrzku, za pomoci svalových kontrakcí vyloučil polotuhý odpadní materiál.... seru na opisy a urá k dílu samotnému. Na to, že se má jednat o glorifikaci hamburgeromilných kokotů a jejich světové hegemonie, se na začátku až příliš svobodně hovoří, což považuji za milé ozvláštnění. Pak to tak nějak vesele probíhá, Á-flek s výrazem plačícího oligofrenika organizuje přesuny diplomatických vyžírek - a závěr, ten se dramturgovi mírně vymkl z pantů. Nic proti ničemu, vyzdvihuji především mistrné vykreslení dobových ,,kulturních prvků", jako jsou kupříkladu účesy a způsoby úpravy vousu alá ,,jsem frajer z Bavor, kde je to povolné děcko?". (04.07.2013)