Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Disk
    *****

    Anna Karenina je jedno parádní divadlo. Wrightova múza Keira Knightley podává svůj obvyklý - výborný - výkon. Jude Law je v roli Karenina taktéž skvělý. Ale veškerou pozornost - zcela právem - na sebe strhává Aaron Johnson v roli důstojníka Alexeje Vronského. On Vronským žije. Marianelliho hudba možná trochu těžkopádná, ale určitě do filmu sedla. Na scénáři je dost znát, že jej psal dramatik - Tom Stoppard. A v neposlední řadě Wrightova režie dává snímku parádní opulentní nádech. Bravo!(28.11.2012)

  • Matty
    ****

    Melodrama, které se bojí plně poddat své melodramatičnosti. Tvůrci si divadelním uchopením mizanscény vytvořili perfektní alibi pro případ, že by se někdo pozastavoval nad tím, nač v cynické době virtuálních vztahů adaptovat román o upřímné lásce a hledání duševní rovnováhy. Vždyť je to celé jenom divadlo ruské šlechty, do sebe uzavřený svět velkých citů, mohou se hájit. Netuším ovšem, čím chtějí obhájit, jako moc je tato výrazná stylizace prvoplánovitá. Dekorace, svícení i pohyby kamery povětšinou slouží pouze k tomu, aby nonverbální formou vyjádřily to, co již bylo řečeno v dialozích. Duplikace informací film činí polopatickým a delším, než by využitá porce knižní předlohy potřebovala. Také výběr situací z knihy jako kdyby se podřizoval formální stránce. Využita byla snad každá záminka k dynamičtějšímu pohybu (tanec, kluziště, závody koní), některá i vícekrát (nezapomenutelné sečení obilí). ___ Akce na povrchu odvádí pozornost od zvláštního emocionálního chladu mezi postavami, zejména Annou a Vronským. Keiře role sedí, i když je moc mladá, příliš hubená a většinu herectví za ní odvádějí účesy, kostýmy a reflektory nasvěcující scénu. Zato Aaron Taylor-Johnson byl obsazen zcela proti typu hrdiny, kterého má ztvárňovat. Žádné charisma, žádné tělo, žádný respekt. Shovívavý úsměv vyvolávající zajíček, nikoli lev salónů. Jeho vinou nefunguje ani napětí uvnitř vytvořeného, spíše ideového nežli přímo milostného trojúhelníku, neboť ve své bezvýraznosti rozhodně neztělesňuje nespoutané vášně, opak usedlého rodinného života, od něhož se tak Anna odvrací z málo zjevných důvodů. Zásadní slabinou ústředního milostného vztahu je však bezradnost tvůrců, jak Annin mravní poklesek srozumitelně prezentovat dnešnímu divákovi. Nechtějí ji fandit, nechtějí ji odsuzovat. Ve výsledku ji ukazují jako bytost citově roztěkanou, netušící, co vlastně chce, a následkem toho směřující k záhubě. V knize jsou motivace její i motivace ostatních postav i díky neustálému „přepínání“ hlediska mnohem jasnější, třebaže z dnešního hlediska působí poněkud staromódně, což je stále lepší než Wrightova pseudo-modernost. ___ Pokud už je filmem zohledněna vyprávěcí linie Konstantina Levina, v knize dokonce linie nadřazena té Annině, zasloužila by si více rozvést. Rychlý dovětek, pomáhající si tou nejprostší symbolikou, vyznívá velmi banálně a hrdina, jenž by měl procházet nejkomplexnější charakterovou proměnou, ve výsledku budí dojem dobromyslného žence, kterého náhle osvítilo. Přesto je Levinův vztah s Kitty přesvědčivější než vzplanutí Anny k Vronskému. Paradoxně zásluhou vizuálně prostých scén, kdy dochází ke zklidnění kamery, kdy milenci dokonce ani nemusí nic říct, abychom pochopili, k čemu mezi nimi dochází (skládání slov z kostek). V té chvíli je film skutečně a upřímně o potlačované, nevyjádřitelné lásce a nesnaží se svou melodramatičnost omlouvat divadelním aranžmá. ___ Zaujetí formou, jakkoli místy dechberoucí a dávající vzpomenout na kamerové tance z Ophülsových opusů, bohužel výrazně redukuje myšlenkový potenciál knihy, která je ve snaze o vnější efektnost někdy posunuta do naprosto nevhodných tónin (v rámci žánru vulgární milostné scény). Zatímco Tolstého úvahy ve filmu dostaly podobu zbanalizovaných symbolů, inspirativní je Anna Karenina nově vloženým, svým divadelním „přepsáním“. Vypuštění Levina, a nakrátko také Anny, do autentičtějšího okolního světa, který se nezabývá jenom milostnými vztahy, v zásadě zpochybňuje smysluplnost veškerých sentimentálních dramat. S přechody mezi vnitřním a vnějším sice není nakládáno moc nápaditě, ale samotné připuštění, že existuje i něco mimo tohle blyštivé melodramatické akvárium, považuji za velice výmluvný příznak doby, ve které žijeme. Už ani ve filmu o citových problémech nejsou citové problémy brány s někdejší naléhavostí. ___ Je to nakonec víc Stoppard a Wright než Tolstoj, komu tato Anna Karenina patří a obávám se, že kdyby režisér neměl oporu v solidním scénáři, hraje si s obrazovým ztvárněním ještě víc a ještě míň vypráví. Prosím. Jen ať k tomu příště nezneužívá knihy, jež má stále co říct i bez násilně přidaných vizuálních kudrlinek. 75%(29.11.2012)

  • Xmilden
    ***

    Práce s kulisami jedinečná, ale zbytek docela solidní vata. Neviděl jsem ani jedno předchozí zpracování Anny Kareniny a nikterak mě to nemrzí. K tomuto filmu mě přivedlo pouze jediné jméno a to Joe Wright. Samozřejmě oceňuji místy divadelní atmosféru, ale já dávám přednost z historie hlavně Barry Lyndonovi.(15.2.2013)

  • D.Moore
    *****

    Žádná těžkopádná adaptace těžkopádného románu se naštěstí nekoná. Anna Karenina je díky Joe Wrightovi ohromně hravý počin, který si z předlohy vybírá to nejdůležitější, ani na minutu nenudí a minimálně první polovinu nutí diváka všechnu tu vizuální vynalézavost sledovat s úsměvem. Herecké výkony v čele s Keirou Knightley a Judem Lawem bez nejmenší chybičky (Vronský na mě vždycky působil velice slizce, takže i toho nesympatického panáka jsem vlastně uvítal), kostýmy, dekorace, hudba... Všechno perfektní. Spousta doslova a do písmene nezapomenutelných scén, které chci rozhodně vidět znovu.(12.1.2013)

  • Ant
    ****

    Musím říct, že od Wrighta bych takhle vysoce stylizovaný film nečekala a to ni po Hanně, vzhledem k tomu, že tady jde o stylizaci po straně výpravy (ale samozřejmě i režisérské). Nechat většinu příběhu odehrávat na divadelních prknech a kolem nich, chce hodně velkou odvahu, která mu bohužel nevychází na 100%. Jak se říká, pro stromy člověk nevidí les. Wright se soustředí na hrátky s kamerou a výpravou, které jsou opravdu nádherné, ale přitom zapomíná na příběh, emoce a postavy. Vronsky a víceméně i Karenina potřebují nutně prohloubit psychologii. Zápletku Levina a Kitty bych rovnou vyškrtla. Tenhle film nepotřebuje deset úhlů pohledu na lásku. Důležité je, aby byl důkladně vykreslen ten jeden hlavní. Johnson je trochu zdřevnatělý, ale Law a Knightley podávají soustředěné a procítěné výkony. Nicméně už pro svou unikátnost se film rozhodně vyplatí vídět. (24/9 - Belfast)(25.9.2012)

  • - Do role Levina tvůrci zvažovali také obsazení Jamese McAvoye, ten však odmítl. (Hild)

  • - Švédská herečka Alicia Vikander, která nakonec ztvárnila princeznu Kitty, se pro tuto roli musela naučit perfektní britský přízvuk. Před začátkem natáčení strávila několik měsíců v Londýně a jeho okolí, kde se na svoji roli pečlivě připravovala. (ellegrey)

  • - Režisér Joe Wright sa pohrával s myšlienkou, že by herci mohli mať ruský prízvuk. Nakoniec to však zamietol. (Fabrinka)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace