Obsahy(1)
Představení pražské Violy Když sbírala jsem rozmarýn je vlastně literárním kabaretem, který sestavil Tomáš Vondrovic na podkladě textů z přelomu století, které vznikly, recitovaly se, četly a zpívaly na Montmartru. Vzniklo živé představení se svěží atmosférou, vtipem a laskavým humorem. Texty ve valné většině přeložil sám Tomáš Vondrovic, hudbu složil i podle dobového materiálu Jiří Václav. Hrají členové činohry Národního divadla v Praze. Představení je prvním v řadě národních večerů, které Viola v minulých letech připravila. V pořadu ožívá atmosféra kabaretů pařížského Montmartru přelomu 19. a 20. století včetně slavného Chat Noir. Kuplety, monology, povídky a satirické verše, kterým nebylo nic svaté a které psali autoři, jejichž skutečný literární význam často současníci nedokázali ocenit. Jsou tu texty Charlese Crose, druha Verlainova a Rimbaudova, Alphonse Allaise, šéfredaktora časopisu Chat Noir, ale i Georgese Courtelina, tvůrce groteskní dramatické miniatury, vycházející z frašky a předznamenávajícího humor němé filmové grotesky. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
Výtečná koláž složená z písniček, anekdot, básniček a povídek pařížské bohémy z dob její největší slávy. Opravdu krásná Hana Ševčíková, skvělý Boris Rösner a snad ještě lepší Petr Pelzer, který je v této roli typově ještě o poznání přesnější. Stačila chvilka a atmosféra mne vtáhla, že už nešlo odejít. ()
Moc hezký zážitek. Pěkný výběr chytrých a vtipných textů a chytlavé popěvky se šarmantním šramloidním doprovodem tvoří příjemnou atmosféru, k níž přispívá i nádherná dikce doslova zářícího 45letého Borise Roslera a spousta drobných režijních nápadů 40letého Honzíka z Arabely režiséra Ondřeje Kepky. Lituji, že jsem na představení nebyl a viděl je pouze z televizního záznamu. ()