Serebryanye golovy
Silver Heads
Obsahy(1)
V opuštěných sklepních prostorech, v odlehlé lesní oblasti, se skupina tří vědců pouští do zvláštního experimentu – zkřížit člověka se stromem. Na hranici této oblasti žije myslivec s rodinou. Možná ve stejnou chvíli se ožralý myslivec válí na břehu malého rybníčku, zatímco jeho žena je doma a jeho syn ho v tomhle stavu najde. V tu chvíli ho ale někdo unese a když se myslivec probírá, zjistí, že syn je pryč a manželku mu kdosi zavraždil. Vydává se do lesa syna hledat dřív, než bude pozdě. V lese se ale pohybují zvláštní lovci, kteří mají atypický cíl. Jak vše souvisí? (honajz2)
(více)
U Jufita je vždy těžké říct, jestli ho čeká zmatený blábol, nebo překvapivě propracovaná a originální sci-fi. Serebrjanyje golovy, byť je spíš takovým mostem mezi obojím, za mě mělo (naštěstí!) blíž ke skvělému Prjamochožděnije. Že to bude "to lepší od Jufita" se asi dá poznat už jen podle toho, že se zde víc mluví (což u Tati, umřel Děda Mráz a Ubityje molnijej nebylo a obojí jsou zmatené bláboly), divný vědecký experiment je nám známý už od začátku včetně jeho metody a taky se tu odehrávají čtyři dějové linie, z čehož se tři v závěru protnou. Škoda, že ta čtvrtá z prostředí fakulty časem naprosto zmizela, čekal jsem v ní aspoň dodatek ke všemu, ale on tu obecně je největším mínusem závěr, který je strašně zmatený a vlastně z něj jen definitivně vyleze myšlenka, která nás provází celým filmem - návrat člověka k přírodě nemůže proběhnout skrze moderní vědecké metody. Z celé Jufitovy trilogie zvrhlých vědeckých pokusů je tahle taky nejhorší v tom, jak svoji sci-fi teorii podává. Trio vědců se tu snaží zkřížit lidské a rostlinné buňky (a to konkrétně ze stromu) skrze přístroj vypadající jako železná panna, který po zapnutí člověka v něm probodává a asi na základě ran a třísek v lidském těle má dojít k mutaci...? V Prjamochožděnije a Ubityje molnijej jsou vědecké teorie aspoň takové, že se jim dá věřit, stejně jako experimentům s nimi spojenými, zatímco tady už to celé je až moc divné a pro neznalého tvorby ruského undergroundu to může působit až směšně (byť na amatéričnosti Gvozdi to nemá ani náhodou). Já to dokázal brát, spíš se nechal pohltit temnou a tajemnou atmosférou, která tu na mě zapůsobila podobně jako v Prjamochožděnije a těšil se, kam se vše vyvine. Jufit pak ale udělá debilitu v tom, že nejzajímavější a vlastně jedinou propracovanou postavu nechá umřít (a btw, nechápu tu jeho posedlost uakzovat minulost postav skrze procházení fotek, v Prjamochožděnije jsem to ještě bral, jelikož to gradovalo, ale tady je to spíš laciná snaha jak si vypomoct) a že celý děj silně zpomalí, aby pak přešel ke svému typickému zmatku a prostě to nějak (ne)uzavřel. A jelikož strašně nerad cokoli vysvětluje, tak ani moc nechápu, co byli zač ti nemluvní šupáci, kteří pořád leželi na zemi a když už, tak se vzájemně unášeli nebo se chovali jako děcka. Finále je totiž podivná retrospektiva docela krátkých časových úseků, která toho i tak nechá dost otevřeného a tak těžko říct, jestli tihle vzešli z výsledků experimentu onoho tria, nebo něčeho předchozího. Byť mě teda víc mate, co se stalo s ženskou a vousáčem, resp. proč a kdy té ženské hráblo, když celou dobu působila nejracionálněji. Jakoby tam chybělo pár scén a tohle bylo jen torzo, ale vím, že je to jen mylný pocit, jelikož Jufitovy filmy takto nejasně vypadají často. A ačkoli mi nijaký závěr dost pokazil dojmy, pořád tu nacházím podstatně větší množství kladů, než u Jufitových zmatených blábolů a z tohohle si hlavně budu ještě dlouho pamatovat, o co tam šlo a hlavně že tam o něco šlo. Jo, a pomalu po poli a lese chodící, zombie chůzí připomínající chlapi, samozřejmě taky nechybí! To už je holt takový symbol Jufitovy tvorby. 3* () (méně) (více)