Imaginaerum (festivalový název)
-
Imaginárium
(festivalový název) -
Imaginaerum
-
Imaginaerum by Nightwish
-
Imaginaerum
-
Imaginaerum by Nightwish
-
Imaginaerum: The Other World
-
Imaginaerum
-
Imaginaerum
-
Imaginaerum
-
Imaginaerum
Fantasy / Drama / Muzikál
Finsko / Kanada, 2012, 82 min
Režie:
Stobe HarjuKamera:
Benoit BeaulieuHudba:
Petri Alanko, Tuomas HolopainenHrají:
Marianne Farley, Quinn Lord, Francis X. McCarthy, Ilkka Villi, Joanna Noyes, Keyanna Fielding, Stéphane Demers, Ron Lea, Hélène Robbie, Tuomas Holopainen, Anette Olzon, Jukka Nevalainen, Emppu Vuorinen, Marco Hietala, Alarey Alsip, Shawn Baichoo, Troy Donockley, Pierre-Antoine Lasnier, Glenda Braganza, Philippe Bédard, Andrew Carter, Greg Dunlevy, Kathleen Fee, David Fiset, Mathieu Girard, Victoria Jung, Maxime Marcil, Madison McAleer, Kate McInich, Kayla McKibbin, Yannick Melançon, Samuel Mercier, Samuel Paiemant, Yannick Pierrehumbert, Lyne Riel, Marie-Christine Simoneau, Cynthia St-Amand, Elias Toufexis, Karl WerlemanProducenti:
Neil Dunn, Jukka Helle, André Rouleau, Markus SelinScénografie:
Elisabeth WilliamsKostýmy:
Ginette Magny74%
Hodnocení uživatelů
Premiéry
V kinech
od:
|
23.11.2012 Nordisk Film Fin. |
|---|
Malarkey
Nightwish mám už z dřívějška moc rád. Líbí se mi ta kombinace metalu a pohádkové atmosféry textů a melodií. Pár dnů předtím než jsem tenhle film viděl jsem se zaposlouchal do alba Imaginaerum a říkal si, že tak krásná hudba nemůže mít špatné zpracování do samotného filmu. A ono také že ne, i když to není takové, jak jsem si představoval. Příběh je hodně abstraktní, což mě taky mohlo napadnout. Té hudby ale tam není tolik, kolik bych chtěl. Přímých vstupů tam má kapela opravdu jenom pár, což je obrovská škoda. Celé je to asi takové, jak si Tuomas Holopainen přál. Tedy jako kdybych se zaposlouchal do něčího snu.(5.10.2014)
katuska138
Nejsem nijak velký fanoušek Nightwish, možná spíš naopak, ale tenhle film mě naprosto uhranul. Svět ryzí fantazie, fantazie tak čisté, že nepotřebuje ujeté barvy ve stylu Tima Burtona a nepůsobí zfetovaně jako třeba Sněhurka a lovec. Když vzniká hudba k filmu, nikdy se s ní nemůžu úplně ztotožnit, cítítm, že je k němu tak nějak jenom přidaná. Že ty vizuální vjemy nesedí k těm hudebním. Ale když vznikne film podle hudby jako tady, to je neuvěřitelný pocit, každá maličkost, která se v něm odehraje, má svůj tón, pasuje způsobem, který až nahání husí kůži. Jakoby se to celé odehrávalo ve vaší hlavě a ne jen na obrazovce před vámi. Film, ve kterém vidíte hudbu. Nádherný zážitek, mrazivý film, obrovské překvapení.(27.4.2013)
(mOnkey)
Dejte do filmu klauny - stačí na chvíli, tak jako tady - a máte u mě úspěch prakticky zaručený. Ne že bych je nějak zbožňoval, vlastně k nim nemám nijak vyhraněný vztah, ale začalo to mými milovanými Klauny zabijáky z Ameriky, pokračovalo Iglesiovou španělskou invazí v podobě Balady o smutné trumpetě a nyní útočí skrze Imaginaerum už i Finové - prostě se to šíří stejně jako zombie nákaza do celého světa. Ale teď už k filmu. Pokud jsem to správně pochopil, použitá hudba pochází od skupiny Nightwish. Ano, na film jsem se podíval, aniž bych byl jejich fanouškem. Ba co víc, to jedno album, které jsem dohromady kdysi slyšel, se mi vůbec nelíbilo, protože tohle je přesně ten typ hudby, kterou nemám rád. Avšak tady byla hudební složka k mému velkému překvapení poměrně líbivá a to dokonce i skladby se zpěvem, což by mě nenapadlo ani v tom nejdivočejším snu. Nevím, jestli film vznikl jako vizualizace alba, nebo byla naopak hudba vytvořena speciálně pro film, ale nakonec na tom vůbec nesejde (tedy aspoň mně ne). Tak ale teď už vážně k filmu. Imaginaerum má hned několik dalších předností, kvůli kterým stojí za pozornost. Tou nejvýraznější, jež vás praští do nosu už při pohledu na obrázky, je pochopitelně technické zpracování, které boduje i tím, že není použité pouze na efekt, ale má v příběhu své opodstatnění. Pan režisér sype z rukávu téměř bez ustání jeden vizuální nápad za druhým a je radost být u toho. Uznávám, že některé pasáže diváka na zadek neposadí a třeba taková scéna s Louskáčky a dvouplošníkem vypadá jako vystřižená z třetího Crashe Bandicoota nebo přinejlepším třetího Slye Coopera, ale to jsou jen drobnosti a celkově musím vizuální stránku jen a jen chválit. Makabrózní atmosféra (ale možná za to můžou ti klauni) se mísí se snad až dekadentním nádechem (i tentokrát jsou možná na vině oni cirkusoví baviči), do toho se tu objevuje dvojník Steva Carella, jenž na nás vyskakoval ze všech možných trailerů a galerií a který se nakonec svému předobrazu příliš nepodobá a ani cestou netrousí žádné hlášky. Příjemné je, že to není pouze rozpohybovaná reklama na Nightwish, naopak, pokud jejich hudbu tak jako já neznáte, prokoukáte se filmem a ani si jejich přítomnost neuvědomíte. Jo, a abych nezapomněl, má to jenom sympatických 75 minut.(25.4.2013)
Gogo333
Na tento film jsem se docela těšil, protože Nightwish patří mezi moje oblíbené kapely. Bohužel jsem docela zklamán, čekal jsem daleko víc, ale pořád to dopadlo líp než Lordů a jejich Temného patra. Vizuálně pěkné (sněhulák se mi líbil i když na Doktorova nemá), hudba bohužel mohla být více využita a příběh trošku víc dotažen. V hodnocení jsem trochu nerozhodný, chtěl bych dát 4*, ale nemám z toho filmu takový pocit. Možná časem změnim názor až se podívám znova, což se rozhodně podívám už jen kvůli Marianne Farley.(24.5.2013)
heyda
Je to už nějaký ten rok, kdy jsem v televizi poprvé zaslechl skladbu Nemo, kterou tehdy Nightwish prorazili do Evropy. V té době jsem si řekl, že tohle je hudba dělaná pro mě. Žádný hip-hop, žádné disko, ale symfonický rock/metal. Od té doby jsem slyšel všechny skladby a alba snad milionkrát a když se mi naskytla v roce 2008 první možnost jít na jejich koncert do Prahy, neváhal jsem, to samé i v roce 2012. Dodnes je Nightwish má nejoblíbenější kapela, bez ohledu na to, jestli s nimi zpívá operetní Tarja nebo více rocková Anette. Tento film je nutný brát trochu z jiného pohledu. Dřív než film totiž bylo album a teprve od alba se pak odvíjel film. Jednoznačnou výhodou tohoto filmu je tedy hudba, velmi mile mě ale překvapily ty vizuální parádičky, menší kámen úrazu je příběh a jeho vyprávění. Klidně to mohlo mít o 20 minut víc, aby se ten děj rozšířil a lépe převedl na plátno. Určitě na to kouknu ještě několikrát a objevím nějaké skryté nápovědy ohledně děje, ale i tak bych si dovedl představit více vyprávění a méně abstraktního světa. PS 1: Na režisérský debut výborná práce! PS 2: Jako fanda nemůžu hodnotit jinak...doufám, že to chápete :)(21.6.2013)