Nadechni se

Hudbou mi to tak krásně připomíná Piano, až se jsem se občas i pozastavil nad tím, jestli tu bude aspoň nominace na plešouna za hudbu. Všechno ostatní je kýčovitý klišovitý okolo, ale všechno to okolo je tak nádherná symfonie audia a vizuálna, až ten film opravdu baví. Teda ne jako že by bavil, ale zkrátka a jednoduše emočně zaměstnává. A musím dodat, že ta hudba je fakt skvělá. (24.10.2013)

Vlastně nic zvláštního. Postaršímu učiteli se zapálí lýtka, studentka z Ostrovů je přístupná a tak si hodí románek se všemi slastmi i strastmi, co k tomu patří plus něčím navíc. Žádné překvapení. Film se ubírá jasně vytyčenou trasou a ani na okamžik ze svého směru neuhne. Ale koukalo se na to docela dobře a na Felicity Jones s Guyem Pearcem bylo radost se dívat. Druhá půlka ústřední čtveřice sice za moc nestála, ale i tak se jedná v kategorii "zakázaná láska" o to lepší. 60% (08.10.2014)

Příběh je názornou ukázkou toho, jak se zdánlivě bezproblémové manželství může po letech ocitnout na hranici rozpadu, když se partner kvůli rodině vzdá svých snů. Přičemž ke zhroucení životního směřování stačí docela maličko - jedna krásná mladá dívka, políbená hudební múzou stejně jako on, která v něm zažehne nejen milostný cit, ale i touhu po dávno ztracené volnosti. Guy Pearce a Felicity Jones jsou jako věkově nesourodá dvojice, mezi níž to jiskří, neskutečně přesvědčiví, až divák při sledování filmu nabude dojmu, že spolu vážně něco mají. Snímek je navíc prodchnutý překrásnou hudbou a pulzujícím napětím, zda se těm dvěma podaří uniknout ze spárů všední reality... (75%) (14.09.2020)

Jeden z těch vzácných filmů, co dokáže lehce plynout a z diváka padá všechna tíha přesto, že ve vzduchu jsou cítit trable... Spokojenou americkou domácnost o třech figurantech naruší příjezd přemýšlivé studentky Sophie, která, jakoby si svůj vpád načasovala přesně do počínající krize středního věku muže, který se začíná rozpomínat po čem toužil předtím, než mu vyhlídky zakryla clona existencionálních přízemností, manželských ušlápnutostí a profesní rutiny. Sophiin životní postoj nahlodává Keithovu mysl, která ještě stále odmítá zkornatět, i když si uvědomuje, že otázka volby není aktuální po celý život, je zásadní na jeho počátku, dokud jsme na ni sami, bez břemen... Dál je to už o poblouznění a s ním spojeném riziku - spálit most a vrhnout se po hlavě do peřejí, právě v onu chvíli nezáleží na tom, jestli dopad bude znít jako BUM ááááááá, nebo ááááááá BUM... Nic zvláštního ani objevného, říkáte si, jenže - to by vedlejší roli nesměla dostat krásná hudba a tu hlavní Guy Pearce, který je naprosto famózní - z jeho postavy vyzařuje dobrota, odevzdanost a neskutečná něha a spojení s Felicity Jones dává vzniknout Eliášovu ohni těsně předtím, než udeří blesk, ale erotické dusno není tím, oč tu kráčí, jedná se o ukázkové splynutí duší... dokud nás smrt, nebo jiný naschvál, nerozdělí... No nic. Smile! (20.06.2014)

Krehké, dojemné, pomalé, zádumčivé ... Viac menej „obyčajný“ film o jednom učiteľovi hudby prežívajúcom v niekoľkoročnom, teraz už stereotypnom vzťahu s manželkou a dcérou a pobyte mladej britskej študentky počas leta v jeho rodine, keď sa návšteva vyvinie pre hlavných aktérov tým najmenej očakávaným, ale pri tom pocitovo najuveriteľnejším smerom. Precízne herecké výkony ustáleného Guya Pierca a krehkej Felicity Jones v reálne uvažujúcich postavách, ktorým bez problémov veríte ich odhodlanie riešiť situáciu, aj napriek tomu, že s nimi (možno) nebudete plne súhlasiť. Vo výsledku len pár charakterov a pritom pohľad každého z nich k vzniknutej situácii je nanajvýš uveriteľný a zbytočne nevyhrotený. Dokonalá súhra kamerových záberov prevažne zameraných na detaily a jemnej klavírnej hudby vytvárajú občas atmosféru ako od samotného Terrenca Malicka (badať to je hlavne pri romantickej scéne v lese pri jazere). Zádumčivý feeling udáva pomaly plynúce tempo; a scenár, ktorý si v závere vystačí len s minimom slov, ale napriek tomu dokáže na scénu priniesť veľmi dusnú atmosféru a poriadnu spŕšku emócii. Precízne napísaná a vynikajúco zrežírovaná nenápadná dráma z každodenného života, ktorá nemá nijaké zvlášť veľké artové ambície a práve o to viac poteší svojou ľudskosťou a určitou jednoduchosťou tým, že nijako zbytočne netlačiť na pílu. Chápem aj zvolený záver prichádzajúci pomerne skoro po konfrontácii, vďaka nemu je nad dlhodobými dopadmi konania postáv možné rozmýšľať ešte dlho po skončení záverečných titulkov, a pritom ani jednu z nich nie je možné bezočivo odsúdiť s jednoznačnými argumentmi. Pár dní po pozretí to vo mne rezonuje ešte viac! CELKOVO: 4* (21.10.2013)