Mediterranea

"Já vím, není to nic moc." Já nevím, ale ten motiv hlavních hrdinů vydat se na strastiplnou cestu z Alžírska přes Libyi do Itálie, mi přišel nějak neopodstatněný. Prostě se sebrali a šli. Ve filmu vůbec nepadla ani zmínka o nějakém nebezpečí či persekuci, která by jim v jejich vlasti hrozila. Akorát Ayiva pořád "skypoval" se svou partnerkou anebo ženou Asetou (Jasně, ti co tento snímek také viděli budou namítat, vždyť Ayiva, jenž měl stejné přijmení jako jeho představitel, tedy Seihon, odpověděl na otázku, že je svobodný, ale když je na "Skypu", na obrazovce pod ikonkou stojí jméno Aseta Seihon.), se kterou měl dceru Zeinu a jimž posílal nějaké dárky i vydělané peníze. No a tak jsem si začal myslet, jestli zde nešlo víc o uprchlíky ekonomické, než o ty politické či náboženské. (12.04.2016)

Dočetl jsem se, že film je téměř výhradně obsazen samými neherci, že je založen na skutečném příběhu jednoho uprchlíka (a režisér na něm pracoval 5 let) a že jeho hlavním cílem je vzbudit soucit se situací utečenců. K tomu se vážou mé tři hlavní poznámky k filmu. Jeho technické zpracování se mi líbilo (např. scény na moři jsou strašně působivé - je to vyloženě peklo) a z kamery jsem byl nadšený (nesdílím tedy výtky k ruční kameře Wyatta Garfielda, které zazněly od některých diváků). Na to, že se jedná o celovečerní režijní debut, je to až nečekaně zdařilý film - Jonas Carpignano je rozhodně velký talent. Povětšinou dramatický děj je příjemně odlehčen humorem - ten do filmu vnáší postava malého italského chlapce, který se navzdory nízkému věku projevuje jako zkušený obchodník, který s africkými imigranty kšeftuje s dokonale vypěstovaným rejstříkem gest dospělého kriminálníka (včetně nezbytné cigarety v koutku úst). Herecké výkony těžko hodnotit, když to byli vlastně neherci – místy jsem z „herectví“ některých z nich sice měl trochu rozpačité pocity, ale společně určitě nechali vzniknout hodně silnému a neobyčejně autenticky působícímu filmu, který si razí nekompromisní cestu do divákova srdce. Čímž chci říct, že na mě film hodně zapůsobil a podařilo se mu přesně to, co bylo jeho záměrem – vyloženě mnou otřásl a roztrhal na cucky: za mě velký divácký zážitek a velké emoce. Film má podle mě díky svému navýsost aktuálnímu tématu velkou šanci přilákat do kin diváky, i když spíše z řad "sluníčkářů" - zarytí odpůrci imigrace budou pravděpodobně film ignorovat jako tendenční agitku, která má za cíl vykreslit utečence výhradně v pozitivním světle (přitom to není pravda - hlavní postava například v jedné scéně ukradne ve vlaku zavazadlo, Afričani v závěru rozbíjejí auta v ulicích, apod.) - určitě je to film pro inteligentní diváky s otevřenou hlavou, kteří ho dokážou vnímat bez předsudků a kteří jsou schopní docenit jeho výjimečné filmařské kvality. Velmi bych filmu přál uvedení do české distribuce. (09.12.2015)

Trochu jsem se bál, že uvidím jen stále stejné situace, protože uprchlická krize už nějaký ten rok trvá, a tohle rozhodně není první film na dané téma. Nakonec se autoři sice dostali o něco dál, než ve filmech, kde dosažení evropského ráje je happy-endem. Film sice připouští některé problémy, které do Evropy s uprchlíky dorazily, ale nezapomene je při tom omlouvat. Přitom na cestu z Burkiny Faso do Itálie evidentně měli dost peněz, v čemž se autor také nijak nerýpe. Prostě jeden z těch filmů, na které se teď v EU snadno získávají granty... (21.03.2016)

IFFKV Jedna z prvnich pomerne realistickych sond do zivota uprchliku/pristehovalcu nabidla hodne zajimavy pohled bez prikrasleni. Neherci hrajou jak o zivot, je to dobre natocene, obcasny doku-styl tomu sedi. Jen jsem cekal nejaky zaver, ale asi jako problematika cela, zaver proste nejde udelat. Jo a u sceny se skypem by jednomu i ukapla slza. Doporucuji vsem, kdo chteji videt nepribarveny pohled na obe strany. (04.07.2015)

Ve snaze nabídnout zkušenost uprchlíka z první ruky je film relativně úspěšný díky zúžení vyprávěcí perspektivy na protagonistu (což vedle hlediskových záběrů a spontánně reagující kamery prozrazuje malá hloubka ostrosti). Zásluhou střídání lokací a nápadité práce se zvukem (resp. tichem) má film navíc poměrně svižné tempo a vyrovnaný rytmus. Omezený přísun informací a snaha o diváckou vstřícnost si ovšem vybírají svou daň v podobě řady zjednodušení, neoriginality a absence širšího kontextu, jenž při tematizaci migrace v dnešní době považuji za stěžejní. Přes závěrečný výbuch násilí (připomínající závěr Jednej správně od Spikea Leeho), které je ovšem vzápětí relativizováno ještě brutálnějším násilím druhé strany (podobným překrýváním jednoho zla zlem horším předchozího jsou ospravedlňovány také ostatní prohřešky uprchlíků), jde o jednostranný a černobílý pohled, s postavami v jádru buď dobrými, nebo špatnými. Na jednu stranu nesmírně důležitý film, který útržkovité zprávy z médií přetavuje do uceleného a vtahujícího příběhu, by tak pro své nápadné manipulování divákem a ponechání minimálního prostoru pro diskuzi mohl mít přesně opačný efekt, než tvůrci zamýšleli. 60% (18.12.2015)