Obsahy(1)
Co všechno na sebe prozradili občané v anketách a na veřejných fórech v šedesátých letech a v klíčových okamžicích roku 1968 a roku 1989. Zatímco Sokrates tvrdil: "Vím, že nic nevím," vládne mnohdy v naší společnosti názor, že naopak víme všechno a můžeme do všeho mluvit. Stává se tak ve vypjatých okamžicích, kdy se národ vzepne k podpisovým akcím, mítinkům na veřejných fórech a anketách ve sdělovacích prostředcích. Protože nám technika už umožňuje zaznamenávat, a v televizních archivech uchovávat i nalézat lecjaká prohlášení, nabízí se srovnání veleaktuální. Jaro 1968 a jeho naděje, hrozby Moskvy a následná okupace Československa vojsky Varšavské smlouvy. V archivu České televize jsou tyto nálady, názory i akce zaznamenány v řadě výpovědí, často velmi emotivních, na něž naváže obdobná proměnlivá nálada první poloviny roku 1989. Porovnávat s odstupem dvaceti let je zajímavé dodnes. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
Zase první :-)) Jistě zajímavý avšak ne pro každého záživný dokument. Primární část se opírá o záznamy ČT z léta těsně před okupací 1968, kdy lidé pocítily možnost změny a národ se sjednotil za svými vrcholnými představiteli s Dubčekem v čele... Reportéři navštěvují fabriky i mítinky na ulicích a ptají se lidí na jejich názory co je třeba změnit, jakou cestou jít dál atd...Dokonce jim leckdy přitakávají a diskutují s nimi. Řada výpovědí je otevřená, někdo odpovídá velmi opatrně, někdo se nechce vyjadřovat. I v povznesené náladě roku 1968 jsem cítil závany strachu lidí otevřeně říkat co si myslí. S odstupem let je udivující, že většina národa (soudě nejen podle tohoto dokumentu) skutečně věřila na socialismus s lidkou tváří. Apriori se nezříkala vůdčí role KSČ ani přátelství se SSSR. Samozřejmě zde byla i opozice, ale ta se asi do natáčení se svými názory nedostala... Z dokumentu tak vidíme, že lidé si přáli změnu, možnost více rozhodovat a větší kontrolu mocenských složek.... Konkrétní řešení však pojmenovat nedokázali, nebo se báli. Naděje a touhy ožívajícího národa v srpnu zamačkaly pásy tanků a obrněnců bratrských armád... Obdobná situace se opakuje i u záznamů z roku 1989... Naštěstí v listopadu došlo k malému zázraku a s tichým souhlasem soudruha Gorbačova (dodnes za to v Rusku odsuzovaného) u nás zvítězila svoboda... U těchto dokumentů, je vždy krásné pozorovat tu sílu lidí shromážděných na náměstích sjednocených jednou myšlenkou... Bylo úžasné pozorovat na mítincích i občany z tehdejší DDR nebo Jugoslávie, kteří s povzdechem fandili naší myšlence a litovali, že se tyto procesy nedějí u nich doma.... * * * ()
Dnes tyto názory ze záhrobí působí směšně. Kdyby jen tušili, že je za 50 let začnou nahrazovat roboti a budou potřeba povolání jako ošetřovatel robotů. Druhá část dokumentu - tzv.přestavba v roce 1989 je také zajímavá. ()