REVENANT Zmrtvýchvstání

(1001) -"I found God" he used to say. "And while sitting there and basking in the glory and sublimity of mercy... I shot and ate that son of a bitch." --- Před sledováním jsem si přečetla, že: Revenant in French also means (reverting to) "spirit" or "ghost". Což mě samozřejmě velmi natěšilo, ale i přese všechny horečkové snové vize jsem neměla pocit, že by se film dotkl duchovní roviny. Vlastně mám ve výsledku dojem, že se jedná o křížence Malickova Nového světa a Jarmuschova Mrtvého muže, přičemž se Revenantovi nedaří dosáhnout kvality ani jednoho z nich. A když to srovnám ještě s Birdmanem, do kterého se mi původně vůbec nechtělo, ale hned po prvních pár vteřinách jsem od filmu vůbec nemohla odlepit oči, jak byl hypnotizující, tak tady jsem se musela vyloženě nutit, abych se vůbec dokoukala do konce. A to jsem člověk, který by raději strávil celý život v lese, než aby jednou vkročil do víru velkoměsta. Vlastně nemám ani moc ráda, když v sobě Terrence Malick přespříliš probouzí svého vnitřního Terrence Malicka, natož abych to ještě snášela u ostatních režisérů. Inarritu podle mě vlastně udělal nejzásadnější chybu v tom, že filmu dodal lidského záporáka a hrdinovi jinou motivaci než jednoslovné "přežít", protože mi přijde, že tím paradoxně mizí důvod, proč by ten film měl existovat. "Přežít, abych zabil vraha svého syna" je extrémně klišé motivace pro tak nehostinné, dravé a kruté prostředí, jaké se filmu podařilo poskládat dohromady. Slušel by tomu mnohem víc nihilistický příběh osamělého zálesáka, který bojuje o svůj život, protože nic jiného neumí a nezná. A ještě víc bych za něco takového bojovala s přihlédnutím k tomu, že Tom Hardy vypadá pořád moc inteligentně na to, abych mu takovou roli uvěřila, a tím pádem spadá jeho herecký výkon do kategorie nepříjemně se sledujícího pitvoření, které rozhodně není důstojnou protiváhou Leova minimalismu. (A taky tedy dodám, že jsem výjimečně ráda, že když už mu tu sošku chtěli mermomocí dát, tak že mu ji dali zrovna za tenhle film a ne třeba za Letce nebo Vlka z Wall Street. I když mě osobně jako herec nezajímá už tak patnáct let.) Domhnall Gleeson teprve podruhé přenáší trochu závaží ze strany "hezký muž" na stranu "dobrý herec". Forresta Goodlucka jdu sledovat na Instagramu. Willa Poultera si přidávám do sbírky herců, kteří krásně brečí. A jako poslední zmínku jsem si nechala poznatek, že mě úplně neskutečně rozčilovala kombinace té prvoplánovité "západní filmové" hudby, která jako by se snažila každý záběr, ke kterému hrála, nafouknout a dodat mu falešný pocit důležitosti, spolu s tím japonským hudebním minimalismem, který doprovázel například finální souboj, a který skvěle vystihoval primordiální pudy a emoce, o kterých pro mě celý film byl nebo měl být. Kdyby tak byl podkreslený celý film, nejspíš bych mluvila úplně jinak, a určitě i hodně dalších lidí, kteří mu vyčítají mělkost a pozérství. Inu, třebas se na Revenanta podívám znovu za deset let a zklamání mě přejde, ale zatím sbohem a šáteček. (27.11.2018)

Tak intenzivně destruktivní, až jsem se na samém konci cítil jako sám Glass. Tedy dolámaný, rozdrásaný, na padrť, dřeň, kost. Jenže na rozdíl od něj bych to já vzdal prakticky okamžitě a jen čekal na smrt. On se ve strhujícím Leonardově podání plazí, belhá a všelijak chroptivě snaží dokráčet nejdivočejším západem za svým archetypálním cílem, až mi i zimní vítr cestou z kina přišel jako ten nejpříjemnější jarní vánek. Miluju klasické pojetí westernu, ale takovéhle převracení tradic vzhůru nohama potřebuje jednou za čas každý žánr. Tím spíš, když jsou klíčové výjevy (medvědice, řeka, bizoni) ikonickými obrazy už při své premiéře. Famózní velkofilm a nejintimnější znovuzrození v jednom. (14.01.2016)

Tak musím s politováním konstatovat, že to Iňáryju zas až tak v prdeli ještě nebude. Po Birdmanovi, nejhnusnějším, nejafektovanějším a nejotravnějším to velesvinstvu jaké kdy zprznilo celuloid, se artista vrhl na Rodokapsy, a na vrážení si vidliček do očí a hřebíků do uší to tentokráte opravdu není. Akorát mi to kapku připomínalo ten starý vtip, jak z pohřebáku vypadne na silnici mrtvola, po chvíli ji všemi šesti koly přejede kamión, řidič panicky odtáhne tělo do pole u silnice a ujede. V poli sklízí zrovna kombajn obilí a frajer mu totálně ucpe mlátičku, načež ho kombajnista pohodí v lese, kde právě probíhá hon, a několik myslivců do něj ještě nedopatřením našije pár ran z kulovnice. Ti pak zavolají záchranku, druhý den se jdou do nemocnice optat, jak to s poškozeným dopadlo, a doktor jim oznámí, že to sice byla šichta, ale pacient bude žít. Já vím, že když to říkal Džim Bridžr, tak to asi musí být pravda, ale nad takto podaným jakože skutečným příběhem by si nejeden traumatolog prochechtal fonendoskop. Tomu nepodchladitelnému Poslednímu Dykapryjovi by záviděl snad i nejslavnější zimní plaz na osm – Meresjev. Nejprve mu naprosto fantasticky podaný medvídek grizzly oholí dozajista vysterilizovanýma tlapičkama záda až na kost, prohryže mu snad všechny měkké tkáně, poláme hnáty a šlápne na hlavu, načež se náš hrdina nahrubo sešitý a reponovaný odborným traperským koželuhem a alkoholikem vykope z vlastního hrobu a jme se urazit v kurevské zimě tři sta kiláků během šesti týdnů. Při tom plazení a pajdání mrazivými severními teritorii se dostává do formy zejména tím, že třeba cvičně zhučí volným pádem ze stometrové skály, nebo si hoďku rehabilitačně zaplave zabalen v zázračně nadnášející stokilové koupací medvědí kožešině peřejemi s teplotou kolem nuly. Po připlazení se do civilizace se ani neohřeje a vyrazí za pomstou, kdy v sáhodlouhé bitce naporcuje nožem dobře živeného, odpočatého a nezraněného dvoumetrového zálesáka. Inu, na Mistrovství světa v rychlohojení a pohrdání gangrénami by frajer dozajista skončil na bedně, ale tomuhle v anotaci trochu chybělo sci-fi / fantasy. Nicméně, natočeno je to naprosto famózně a jedná se o totálně strhující paralympijskou pohádku s úchvatnou výpravou, při které uteče i ta prasácká stopáž jako jednonohý slepý překážkář na steroidech svému vodiči. Ale víš jak, milé Iňaryju, za to trauma z Birdmana už u mě budeš navěky v hajzlu a automaticky jedna dolů za dříve způsobená příkoří, ať natočíš cokoliv. (28.12.2015)

Zdlouhavý, ničím výjimečný film, který pro mne z nepochopitelných důvodů získal Oskara. Nic proti Leonardovi, ten si ho zasloužil. Ale tenhle film je zdlouhavá slátanina všeho možného i nemožného. Musím říct, že od konce bitvy na samém začátku filmu, která byla natočena naprosto unikátně, jsem již nezažil nic než nudu. (21.03.2018)

“UŠEL JSI CELOU TU CESTU JEN PROTO, ABY SES POMSTIL?.“... /// Nepřekvapuje mě, že Iñárritu dokáže mít 2a půl hodiny erekci nad píčovinou, ale to, jak dokáže bejt nádherně krvavej a akční. Když zrovna necáká krev (což je podstatnej časovej úsek), je to exhibice zviditelňující tři jedince. Je fajn, že k sobě kromě kameramana přizval i Leoše, kterej je kurva fakt brutální! Jen ten studenej a špinavej příběh plnej smrti a touhy se pomstít, měl trvat devadesát minut (Co? No dobrá, devadesát tři!). Sice by za něj pro Iñárritua nebyl plešoun, ale já bych se stopro víc bavil. /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Stará a parchant jsou žlutí a za dveřma jsou lovci (bílý). 2.) Jedu všechny filmy, kde se neustále heká (a nepíchá). 3.) Thx za titule „-OverLord-“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ** NAPĚTÍ * (16.03.2016)