Obsahy(1)
Někdy ani ten nejlepší scenárista nenapíše takový příběh, jaký dokáže napsat sám život. A právě proto vyprávění historek, které se skutečně staly, patří k těm nejveselejším. Ale ne každý dostal do vínku dar je umět dobře podat, vypravěčský talent je něco tak výjimečného, jako třeba talent herecký či hudební. Václav Postránecký pro vás vybral ty nejlepší zábavné historky v podání nejlepších vypravěčů. Mezi nimi rozhodně nemůže chybět například Vladimír Menšík, Miroslav Donutil, Bolek Polívka, Petr Kostka nebo Jana Hlaváčová. (Česká televize)
(více)Recenze (10)
Klasický vzpomínkový pořad, ve kterém uvidíme poměrně neznámé historky např. mistra zábavy Vladimíra Menšíka, a dále Jiřího Sováka nebo Miroslava Horníčka, uvidíme však také klasické vyprávění Miroslava Donutila, historky z Národního divadla od Radovana Lukavského, nic neříkající historku Petra Kostky či vyprávění Jany Hlaváčové o svém muži Luďku Munzarovi. Místo výběru toho nejlepšího mi to přijde jako výběr toho, co jsme už dlouho neslyšeli a neviděli. Ale proč ne, úplná nuda to nebyla. Průměrný zábavný sestřih České televize. ()
Slavné skeče z archívů Čstv. Stále dokola, ale neodpustitelně krásné.!!! :-))) ()
Některé historky jsou naprosto geniální (Menšík, Horníček, Sovák, Šíp), některé téměř hraničí s trapností (Kostka). Právě nevyrovnanost je zřejmě hlavním handicapem celého pořadu. ()
Poněkud vyvanulý sprej, jehož obsahem měl být humor? Jestli si to nevykládám špatně, když si od téměř hodinového toku (archívního) vyprávění předních českých showmanů slibuji nátřesk u kterého se budu válet smíchem a vzbuzovat obavy, že nejsem mentálně zcela zdráv, ale sakra, jednou bych se přece jako divák platící koncesionářské poplatky do zlodějských kapes, nikoliv otrávený recenzent, měl uchechtnout. To by v tom byl čert, aby to nevyšlo. Mám přece na to téměř hodinu. Menšík po dvou výstupech za mnou...a nic...Horníček se svým moudrým humorem...a nic...na humorné stezce mě míjí Šíp, Dvořák, Donutil aj....a já stále čekám, kdy přijde ten pan HUMOR. Následně zvonek u dveří. Není to děvka z objednaného eskortu ani upocená doručovatelka pošty, jejíž vzhled není zrovna jak ze stránek časopisů, a dokonce to není ani soused s pravidelnou splátkou za garáž. Kdo by to sakra mohl být?! Zvonění je velmi dotěrné, jsem zabrán do pořadu plného historek, který je v plném proudu a někdo neodbytný u dveří nedá pokoj. Zvedám se z křesla, otvírám dveře a celý užaslý zírám... přede mnou stojí zubožený, vetchý a zcela dehydrovaný pán. Na otázku, co potřebuje a kdo vlastně je, odpovídá sípavým hlasem: "Jáá...ehhhm (dlouze odkašlává)...já jsem...ufff (funí jako by běžel maraton)...já jsem...přece...H...U...M...O...R...!" Konečně ze sebe z posledních sil vysouká tuhle osudovou větu, následně se skácí k zemi a umírá. A to by vysvětlovalo, proč jsem se u pořadu plného "humorných" historek, tak převelice nebavil. Humor si lítal kdo ví kde a pak ten pořad podle toho má vypadat. Mé hodnocení: 20% ()
Je to pořád dokola. Stále omílané slavné historky, ale nemůžu si pomoct, je to milé a zasměju se. Ráda si na chvíli sednu a vypnu mozek a nechám se unášet humorem, který znám ze svého dětství. ()
Většinu už jsem jich slyšel dříve od hlavních protagonistů, takže pro mne nic objevného nebo nového. Ale pro řadu lidí to může být vlemi zábavné. ()
Kdo jiný by mohl odstartovat sestřih mistrů vypravěčů, než jejich král Vladimír Menšík? Následuje Miroslav Horníček se svými vzpomínkami na Jiřího Sováka, poté Sovák samotný, opět Vladimír Menšík a…………a už to jde pomalu z kopce, Karel Šíp, Miroslav Donutil, Pepíček Dvořák, Petr Kostka, Jana Hlaváčová. Světlejším bodem se stávají vzpomínky Radovana Lukavského na své legendární kolegy z činohry Národního divadla. Bohužel propast mezi nesmrtelnými mistry mluveného slova, kteří pořad odstartovali a jejich nástupci je až příliš markantní. ()
Postránecký uvádí ze studia vzpomínky na řadyu veselých televizních historek. ()
Úplně bych netvrdil, že zvolené historky jsou ty zcela nejlepší. Ale jsou mezi nimi skutečné poklady, které dodnes pořád stejně pobaví, přestože člověk pointu zná, jako třeba ta od Karla Šípa. Nutno dodat, že ať už samotná historka zábavná je či nikoli, tak je vyprávějí skutečné legendy svého řemesla. ()