Režie:
Marc ErlbaumKamera:
Joseph WhiteHudba:
Christopher BradyHrají:
Madeline Carroll, Derek Cecil, Jennifer Love Hewitt, Jamie Kennedy, Michaela McManus, Alexa PenaVega, Daniel McCaughan, Katie Lowes, Clayton Prince (více)Obsahy(1)
Tahle kavárna na rohu ulice je místem, kam lidé přichází na okamžik zpomalit, odpočinout si od práce, načerpat novou energii, na rande s někým neznámým nebo si poklábosit s přáteli. Berou si sem své každodenní starosti i naděje, nad hrnkem kávy vzpomínají na to, co bylo, nebo si s cappuccinem v kelímku plánují budoucnost. Za barem jsou Claire (Jennifer Love Hewitt) nebo Todd (Daniel Eric Gold), vždy připraveni je vyslechnout, ale hlavně splnit každé jejich přání. Ideální místo na malý odpočinek, co říkáte. Co když ale životy všech těchto lidí ve skutečnosti vůbec neexistují? (dopitak)
(více)Recenze (32)
Čekala jsem drama a hle, vyklubala se z toho směs ještě mnoha jiných žánrů. Zkrátka další nezávislý snímek, který mě během chvilky dostal. Kavárnička na rohu ulice, kde se odvíjí příběhy pár lidiček v čele dvou hlavních protagonistů Clarie a Todda. Nejen oni, ale všichni mně tam byli blízcí a moc fajn. Film, který se tak trochu vymyká svou snovostí, hravostí a různými nečekanými zvraty. Chcete se pobavit, máte to mít. Chcete si odpočinout, máte to mít. A chcete si zapřemýšlet i toho se vám dostane. Mě se osobně ten námět moc líbil a kdyby bylo ještě o chlup lepší zpracování, tak bych šla určitě výš. ()
Částečně drama, ale dodal bych ještě "romanťák" a komedie. Moc pohodový, po formální stránce dobrý film, který má pro mě osobně jednu jedinou, ale o to podstatnější vadu; postavu Madeline Carroll a zní vyplývající fantasy/sci-fi složku. Jasně, čekal jsem ji, nic to však nemění na tom, že mi v Café ohromně vadila a zkazila výsledný dojem (k tomu ten možná pěkný, ale hodně hloupý konec). Trochu mě to mrzí, už kvůli mé oblíbenkyni Jennifer Love Hewitt, které jsem moc přál roli v lepším filmu. Jinak jsem byl spokojený, tahle kavárna se mi moc líbila a určitě bych do ní s chutí zašel, dal si kafe, vychutnal zdejší příjemnou, domáckou atmosféru a na vlastní oči pozoroval všechny její stálé návštěvníky (nejvíc asi tu dvojici filmových fanoušků, jejichž příběh zůstal jako jediný v podstatě nedořešený). ()
Osobité sci-fi, v němž se prolíná virtuální realita se (ne)skutečnými vztahy. Mezi pravidelné hosty této netradiční kavárničky patří plejáda sympatických a talentovaných herců, kteří by si zasloužili být více v povědomí. Jennifer Love Hewitt je zde asi nejznámější tváří. Madeline Carroll coby "Avatar" také válí. Daniel Eric Gold je sympaťák, který Claire miluje. Derek Cecil má krásné oči a Richard Short coby anonymní majitel podniku mi tu hrozně připomínal Dominica Coopera v History Boys. O všech těch lidech, kteří tráví spoustu času v této kavárně, se toho dozvíme spoustu a vlastně zároveň nic. Nakolik skutečné mohou být osudy lidí, kteří vlastně ani neexistují? Takové Café bych moc ráda navštívila. Ale raději ve skutečném světě :) ()
Drogy,domácí násilí, neznámý majitel kavárny, filmový páreček, vražda, pracovní pohovory..a to vše ve virtuálním (?)světě. Strašlivě podivný film, tedy co se týče té fantasy části filmu. Ta mi tam vůbec nesedla a popravdě nebýt jí, dám klidně plný počet, protože takhle pohodový film aby člověk pohledal. Po shlédnutí toužím po tom mít vlastní útulnou kavárnu, ve které by se zákazníci cítili jako doma. A kdo ví, třeba bych také byla anonymní majitelka:) Každopádně ten konec, kdy všechno zlé zvrátili, se mi vůbec nelíbil. Nebýt toho, tak jsem ohledně vraždy Claire vážně dojatá a zůstal by mi mnohem silnější dojem.Škoda. ()
Café klame tělem. Na první pohled by se mohlo zdát, že jde o romantický film, kterým si vyplnili čekání na natáčení dalších dílů seriálu Ghost Whisperer tehdejší partneři Jennifer Love Hewitt a Jamie Kennedy, ale ono je to celé jinak. Café je poměrně inspirativní sci-fi se zajímavou myšlenkou. A Jennifer a Jamie tu ani nehrají milence... ()
Jedno zručné děvče si naprogramovalo svou vlastní indie verzi The Sims v prostředí útulné kavárny a my se spolu s ním dvě hoďky díváme, jak se její postavičky potloukají omezeným prostředím, navazují vztahy a užívají si míry svobodné vůle, jenž jim byla do vínku dána. Průměrná konverzačka ozvláštěná myšlenkou, která film vlastně nijak zvlášť neozvláštňuje :-) 50% ()
Neviem, či nadmerné množstvo pitia kávy robí z ľudí idiotov, ale v tomto filme sa snádˇ všetci chovali, akoby patrili do nejakej sekty. ()
Jako mysteriózní je to výborný film, jako cokoliv jiného to za moc nestojí. Začátek těžko zkousnutelnej, než se to panoptikum trošku usadí, některé dialogy jsou hrozné, zvláštní auru tomu dodává postava virtuální víly (Madeline Carroll). Má oblíbená JLH v další ze svých "na jedno brdo výraz" postav, už by se konečně měla ve filmu svléknout, než zestárne. Příjemná hudba, velmi slušná kamera. 3+1/2 ()
Aneb jak lidem vrazit něco křesťanských myšlenek, aniž by se ve filmu alespoň jednou neobjevila slova Bůh, Ježíš, Duch svatý nebo sv. Petr, ten klíčník, co hlídá u brány a zapisuje. Akorát že trochu podivně podaných myšlenek, někdy je to spíše taková interpretace, jak se sebeobětováním, tak se svobodnou vůlí, jsou to myšlenky jak z první třídy katechismus pro děti. Takhle zpětně mi pak nedávaly některé linie smysl, jako proč zrovna tyhle, a ne nějaké jiné?, a třeba linie s tou holkou z kina není nijak dokončená, postrádám smysl chlapa, co klíče od WC bere ubrouskem, nebo chlapa, který posledně na WC udělal nepořádek, čeho to asi tak mohou být alegorie či symboly, ale některé myšlenky docela ujdou (třeba že si žijeme vzdušné zámky, přejeme si nesmysly, ale skutečný život utíká kolem nás. Hodně mi to připomnělo Místo splněných přání (The Place), kde podobně podobný nápad trpí přesně stejnými neduhy. Ale snad časem tenhle nový trend příběhů z kaváren konečně vyšperkuje a vybrousí k lepší pointě a dokonalosti. A klidně to může být i příběh z pivnice nebo hospody. ()
Jedno miesto a rovnako ako hrnček kávy určitá zmes prvoplánovosti a popisnosti. Ale rovnako ako niektorý ľudia potrebujú k životu kávu, ja potrebujem občas takého filmy. Komorný príbeh, tvoriaci kaleidoskop príbehov, vzájomne poprepájaných jedným miestom. Postavy sú sympatické, snažia sa vymaniť z utrpenia alebo strachu, ktorý ich obklopuje a tragédia sa stáva miestom na tranformáciu vedomia. Je to duchovný film s tým najkrajším posolstvom, ktoré sa ukáže až na konci ale ktoré je naznačované celý čas. Úžasne skryté za imagináciou režiséra. Malý veľký film, ktorý ujde pozornosti mnohých a aj tí čo ho uvidia nemusí zrovna chutiť. Ale tých pár ľudí pohladí na duši a dodá im nádej. JLH konečne v úlohe ktorá je dokonalo pristane. A úloha Madeline Carroll - takto nejako si HO predstavujem. ()
Jaksi mysteriózní film o jedné pěkné kavárně a lidech v ní. Není to zážitek, který si budete dlouho pamatovat, ale i tak je to poměrně příjemný počin, který vydržíte sledovat. 60 %. ()
Café je zvláštní film. Film balancující mezi romantikou, dramatem a fantastickými prvky, které na první pohled můžou vypadat trochu nesourodě, ale v závěru filmu utváří docela originální a nenásilnou pointu. A přitom stačí tak málo: jedna kavárna, pár zajímavých postaviček a originální námět. ()
Bavilo ma to. Úprimný, milý, nezávislý film plný ľudských osudov a príbehov poprepletaných sympatickým prostredím jednej kaviarne s príjemnou J.L.Hewitt. 75% ()
Jednohubka, ktora urcite nezahviezdila, ale urcite ani nesklamala...nazdar ()
Komorní indie odehrávající se v útrobách menší kavárny na rohu ulice, jenž zachycuje několik po sobě jdoucích dní před jistou událostí, je založen na kvalitních dialozích a osudech různorodých návštěvníků podniku. Jejich mikropříběhy se dotýkají mnohých neduhů a podstatných témat dnešní společnosti, počínaje nevěrou či domácím násilím, přes (ne)zaměstnanost a konče distribucí drog, resp. kriminalitou. K tomu si přidejte ještě záhadu kolem neznámého majitele kavárny nebo nějakou tu love story. Oba baristé – Claire (Jennifer Love Hewitt) i Todd (Daniel Eric Gold) – tuto originální, možná však trochu přeplácanou (= tematicky přetíženou / s filmovými triky na hraně kýče), loď nenuceným způsobem přirozeně kormidlují. ~ Některému divákovi může přijít rušivý přítomný mysteriózní prvek, který je zde zastoupen díky postavě mladé dívky (Madeline Carroll). Osobní navigátor? (> Bůh?) Je veškeré dění reálné nebo virtuální? Jistou ireálnost podtrhuje i postava spisovatele, který sleduje jednající postavy z povzdálí. Ovládá jejich chování? Je některé dění v kavárně (např. tanec) jen jeho fantazií? Onen zvláštní zvrat na konci mi v podstatě nevadil, zvlášť když i v předchozím ději je přítomen jakýsi prvek nereálnosti a snovosti, takže proč to vše nezakončit optimisticky?! ~ Možná se ani já dostatečně neorientuji ve všech souvislostech fikčního světa filmu, ale myslím si, že stěžejní je: brát život coby hru, vyvarovat se pasivity a odevzdat se životu. Převzít zodpovědnost za svůj osud. ()
Hodnotí se mi to dost blbě. Na jednu stranu to má moc příjemnou nezávislou (a zároveň i celkem dost podmanivou) atmosféru, slušné herecké výkony, nemalý počet dobrých nápadů, zajímavý námět, který je doveden až do důstojného konce a do jisté míry se mi líbil i scénář, který má v sobě celkem vychcané a přesto promyšlené nápady - třeba ten, že všechny postavy jsou poněkud neživotné, nedůvěryhodně se mezi sebou baví, nedořečeně mezi nimi probíhají různé situace... a přesto to tam má svůj účel, ale nechcu spoilerovat :-) Ono je fakt lepší si o tom nic předem nezjišťovat, ačkoli o co jde je jasné celkem rychle. Jenže na druhou stranu Erlbaum ten scénář dost pokazil tím, že tam přidal postavu spisovatele, která tomu bere veškerou zajímavost samotného příběhu a buď ta prostě mělo být založené na něm, nebo na té malé holce. Dohromady by to šlo jedině za předpokladu, že by oba byli nějak propojení (MOŽNÝ SPOILER třeba že jsou otec a dcera a otec píše právě o příhodách v té kavárně KONEC SPOILERU), což se z toho dá s jistou dávkou fantazie klidně vyvodit, ale žádné bližší náznaky k tomu nejsou a tak je to jen domýšlení diváka, než aby to byl skutečný záměr režiséra. Když si odmyslím spisovatele, tak se mi ten konec líbil, i přes přehnaně chytrou holčičku (což tam dává smysl) a i přes určitou dávku kýčovitosti (která do toho ale opět patřila), jenže ono se to fakt moc tolerovat nedá. Navíc i ten scénář není úplně dokonalý a přitom z toho mohl být majstrštyk, jen to chtělo větší ujasněnost ohledně vyvíjení námětu a postav. Popravdě jsem si to užil a líbilo se mi to, navíc bych neměl problém si to pustit znova, ale má to určité velké mínusy a to nahodilé zjevování postav s nahodilými situacemi či jejich nahodilými posuny a vztahy mezi nimi taky není celou dobu zrovna dobré - i když to tam má smysl. Mám to fakt hodně mezi třemi a čtyřmi, ale jelikož to bylo opravdu příjemné a opravdu jsem se mi to celkem líbilo, tak tentokrát přivřu obě oči, tu čtvrtou hvězdu dám a budu si za ní stát do té doby, dokud to neuvidím znova nebo dokud mi nezačnou docházet další mínusy a trhliny v tom námětu. Třeba k tomu dojde, třeba ne, ale budu spíš víc doufat v tu druhou variantu. Slabé 4* ()
Připadalo mi, že námět vymyslela třináctiletá holka, protože tolik bezbřehé naivity a dětinskosti nemůže zplodit někdo se zkušenostmi z reálného života. Naopak scénář je paradoxně dospělý až moc, a tak se řeší snad všechny neduhy moderní společnosti, kriminalita, drogy, nevěra, domácí násilí a neochota převzít zodpovědnost za svůj osud. Mikropříbehy postav jsou chytlavé a slušně zahrané, takže po obsahové stránce film funguje na výbornou. To co pokulhává je mysteriózní prvek, víc než cokoliv jsem měl pocit, že by si Craig měl vzít pořádnou hrst prášků na uklidnění, a měl by si urychleně sehnat cvokaře. ()
Nejvíc mě bavil dialog Elly (Madeline Carroll) a Avatara (Hubbel Palmer) a plaché poznávající se dvojice z kina v podání Dereka Cecila a Michaela McManus alias filmový muž a filmová žena. :-) ()
Na Café potěšila neotřelost námětu, kde se celá plejáda sociálních problémů schází na bedrech hostů i personálu v jedné kavárně, která je (nebo není?) virtuálním světem inteligentní jedenáctileté programátorky v podání tradičně kouzelné Madeline Carroll, chlící ze sebe opravdu skvělé myšlenky. Přestože právě tato mysteriózní linie mnohým nesedla, mně naopak potěšila nejvíce a velice nábojově i myšlenkově obohatila tuto jinak velmi statickou studiovku s minimalistickou výpravou jako z televizního sitcomu. Přiznám, že jsem trochu zmatený z nejednoznačného happyendového závěru, ale to byl pravděpodobně úmysl. 70% ()
Proč to nemohlo zůstat u obyčejné kavárny, kterou její tajemný majitel provozuje za velice zvláštním účelem? Proč jsme se nemohli prostě setkávat se všemi těmi zajímavými lidmi, jejichž osudy se propletou v té kavárně a o nichž se ani nedozvíme nic jiného, než to, co se právě v té kavárně řekne nebo odehraje? Proč nemohla mít kavárna jen lehce magický nádech alá Amelie z Montmartru? Proč nemohlo zůstat jen u nejasných pochyb, zda to vše je skutečnost nebo výplod spisovatelovy mysli? Proč se tam vlastně musela objevit ta protivná malá vševědoucí holka v podání protivné malé vševědoucí Madeline Carrol?... Celou tu hrůzu a šílenost jsem přežila jen díky skvělé hudbě a několika poměrně sympatickým (byť snad ne dobře hrajícím) hercům. ()