Tisíc a jedna noc I – neklidná

Příběh o kohoutovi a ohni je za hranicí geniality… (05.05.2021)

Subžánr sociálního dramatu se ve filmu může často zdát jako nezdařilá nudná a moralistická záležitost, která se povrchně snaží poukázat na konkrétní problémy prostupující napříč společností. V případě čistě dokumentárního filmu je pravděpodobnost míry zbytečnosti počinu přinejmenším stejná. S otázkou, jak tedy originálně filmovému divákovi zprostředkovat audiovizuální formou stav současné společnosti, se bravurně vypořádává miláček cinefilů a superstar evropského festivalového filmu Miguel Gomes, jenž se vydal nevídanou cestou ve svém opusu Tisíc a jedna noc, v němž nám podává zprávu o portugalské společnosti desátých let 21. století v paralele se starými lidovými příběhy, jež ve své době reflektovaly právě společenské poměry a mravy v tehdejším arabském světě. V příbězích bizarních i všedních (v nichž je pevná hranice mezi fikcí, dokumentem a skutečností rozmetána) načrtávají filmaři bez patosu konkrétní osudy, které jsou osudy celých tříd či společenských vrstev. Obrazy však dokážou chytnout za srdce více než kdejaký scénáristicky a dramaticky vypiplaný příběh. Ve své šestihodinové délce se film nikdy nevychýlí ze své vlastní originality tak, aby diváka jen na okamžik nechal mimo pole dojmu „tak tohle jsem ještě neviděl“. To a další mnohé dělá z tohoto kusu jedno z nejfascinujícnějších filmových děl posledních let a Gomes se tak zapsal jako jeden z největších filmařů své doby, v níž už se všechny narativní modely vyčerpaly, tudíž je třeba se vydat nejistou cestou nové formy, na které musí participovat sám divák více než kdy předtím. Film je jistě třeba vidět v celku (tedy všechny tři části) a nejlépe naráz. Ze zdejších hodnocení z KVIFF 2015, kde byl film uveden sálá jasné nepochopení a neochota podílet se na pravidlech hry, s nimiž je nutno při sledování počítat. Není se však čeho bát, jen seďte, koukejte a nechte v sobě film rezonovat. (27.09.2022)

Nedá sa povedať, že by sa jednalo o film o ekonomickej kríze v Portugalsku v skratke, skôr naopak. Dielo bude asi plne doceniteľné až vo svojej celej dĺžke, Nekľudná je tak vhodná najmä na aklimatizáciu diváka, ktorý asi nič podobné predtým nevidel. Je to možno až extrémne netradičné a čo sa jedná faktov, tými sa zaoberá iba prvá dokumentárna polhodina. Na druhú a tretiu časť asi už energiu nenaberiem a vlastne ich ani nemám kde na veľkom plátne vidieť. (15.09.2016)