Paragrafy na kolech

V priebehu rokov 1984 až 1989 bol v československej televízii vyprodukovaný komediálny seriál "Paragrafy na kolesách". Bolo natočených deväť častí. Spoločnou témou týchto zhruba trištvrte hodinových príbehov bol automobilizmus. Režisérsku taktovku nad týmto projektom držal skúsený filmár Milan Rúžička. Seriál je zložený z epizód: 1. Susedia, 2. Kamaráti, 3. Stopárka, 4. Črepy pre šťastie, 5. Smoliar, 6. Fígeľ, 7. Vráta, 8. Deti k pohľadaniu, 9. Šampáňo. Vo svojej špecifickej dobe doznievajúceho socializmu, to bolo možno aj celkom vtipné, ale ja som sa teraz pri sledovaní niekoľkých častí z tejto starej seriálovej televíznej komédie nijak zvlášť nepobavil. Ale tak trochu som aj rád, že som natrafil na tento dnes už prakticky zabudnutý tv seriál. ** (09.03.2024)

Jak ty mě, tak já tobě aneb sousedské naschvály. Je zábavné, že přibližně ve stejné době (1982 – 1989) vedle sebe vznikaly dva navlas podobné televizní cykly, jejichž hlavním protagonistou je zkušený právník – tím druhým (a slavnějším) je Dietlův Doktor z vejminku. Obě díla spojuje navíc i prostředí – vesnice, kde si každý vidí do talíře a kde o drobné rozmíšky a naschvály není nouze. Tehdy i dnes. Problém je v tom, že postava glosujícího advokáta, hraného s neodolatelným espritem Milošem Kopeckým, který hledá řešení pro zdánlivě neřešitelné konflikty, je několikrát z nepochopitelných důvodů alternována Josefem Bekem a v jednom případě dokonce ženou, Janou Štěpánkovou. Úroveň jednotlivých epizod velmi kolísá, některé jsou veselé, jiné naopak ne, leccos se dnes, s odstupem třiceti, pětatřiceti let jeví jako velmi triviální... Při pohledu na bláznivé herecké kreace Jiřího Císlera a Ladislava Křiváčka je ale jasné, že to nebrali vážně snad ani sami tvůrci. (25.05.2020)

Nevadí mi komunistické seriály a jejich pomalejší tempo, nebo řekněme zápletky z mateřské školky. Ale tohle je vážně slabota. Bavily mě pouze díly Stopařka, Vrata a Děti k pohledání. Fígl byl nejen překomplikovaný, ale vlastně úplně nesmyslný, Smolař nebyl špatný, ale žádná sláva to taky nebyla. Zbytek nestojí vůbec za řeč. (02.10.2016)

První díl Sousedé byl dost o ničem a dost jsem se nudil. Hlavně proto, že nemám rád Císlera, příliš mi připomíná mýho strejdu. Pak jsem ale viděl díl Stopařka a přestože jsem musel strpět strašlivou Stašovou, královsky jsem se bavil u manželské dvojice Bohdalová - Křiváček, to byly výkony, které mi vynahradily snad i toho Císlera. (08.01.2014)

Každý díl Paragrafů na kolech jsem si sám pro sebe ohvězdičkoval, pak jsem hodnocení zprůměroval a vyšlo mi 3,444 hvězdičky, což si myslím je poměrně odpovídající. Seriál tvoří díly opravdu dobré, vtipné a jemně satirické (Střepy pro štěstí, Šampáňo, Vrata), pak díly spíše úsměvné (například Fígl mohl být ještě lepší, kdyby to pánům Císlerovi a Sobotovi nekazili neschopní spoluhráči, zejména ten panák v kožené bundě) a jeden opravdu blbý (Smolař). Zaujalo mě herecké obsazení. Jediný, kdo hraje stále tutéž roli a Paragrafy tedy jaksi spojuje, je Miloš Kopecký coby advokát Kulovaný, jinak to však vypadá tak, že Iva Janžurová v jedné části hraje žalovanou, v následující soudkyni, pak několik matek a na závěr nesnesitelnou manželku, ale většina těch postav je hrozně ledabyle napsaná, Jiří Císler si zase užívá jeho typické podvodníčky, aby pak ve Vratech dostal roli uťápnutého filharmonika, která mu ale moc nesedí, a spoustu ne tak moc odlišných příleižtostí dostal také Ladislav Křiváček. Kdyby byl herecký ansámbl pestřejší, bylo by to ještě lepší. Chtělo to víc takových překvapení, jakým byl skvělý Oldřich Kaiser coby Marcello / Dežo. (19.01.2014)