Reklama

Reklama

Cesta času

  • Francie Voyage of Time : Au fil de la vie (více)
Trailer 1

Bezmála čtyřicet let se ve vizionářské mysli jednoho z nejvýznamnějších amerických režisérů Terrence Malicka rodila myšlenka na ambiciózní esej, která nakonec dostala tvar filmu Cesta času. Snímek se nezabývá ničím menším vznikem, vývojem a zánikem známého vesmíru, životním cyklem sluneční soustavy. V centru Malickovy pozornosti pochopitelně leží evoluce různých živých forem, jejich rozmanité podoby, proměny od jednobuněčných organismů až po formování lidské civilizace. (Film Europe)

(více)

Recenze (62)

POMO 

všechny recenze uživatele

Príjemná existenciálna meditácia, ktorá vám síce nezodpovie žiadne otázky, ale uvedie vás do pokojnej nálady "sme len mikrosúčasťou kolosálneho vesmírnu a naše problémy sú iba malicherným produktom našich myslí". Väčšina filmu pozostáva z pekných National Geographic záberov prírodných javov, sprevádzaných Malickovymi filozofickými, alebo skôr životnými replikami, čítanými Cate Blanchett. Do toho sú ale prestrihávané rušivé vsuvky "videokazetových" záberov civilizačnej chudoby z Indie či blízkeho východu. Ako kontrast podľa mňa nefungujú. Godfrey Reggio v jeho trilógii kontrastuje kompaktnejšie, a i bez slov je výhovornejší a obsažnejší. ()

Rimsy 

všechny recenze uživatele

Hvězdičkové hodnocení v tomhle případě nedává žádný smysl. Nejedná se o dramatický film ani informativní dokument. Malickova báseň je požitkem pro smysly a ztělesněným peklem pro netrpělivého (či ospalého) diváka. Pokud si však chcete vyčlenit chvilku pro své dumavé nitro, vhodnější prostor v kině k tomu momentálně nedostanete. ()

pan Hnědý 

všechny recenze uživatele

Výpověď vizionáře Terrence Malicka pod mikroskopem. Záběry sopky fascinující, padající meteorit a jeho dopad mrazivý. Vesmír Malick zachytává dokonale, jakoby se fotky z Hubble Space Telescope začali pohybovat. Voyage of Time má svůj čas a nemá začátek, ani konec. Ale raději volím v téhle sekci kolekci BBC. [Aff, 2017] ()

Dadel 

všechny recenze uživatele

Matko? Co jsme to viděli? Matko? Málo hudby. Prázdný vesmír. Proč tak málo dobré hudby, matko? Hudba povznáší duši. Slovo. Mnoho prázdných slov. Prázdný vesmír a prázdná slova. Proč tolik prázdných slov, matko? Zrození. Krása obrazů. Málo krásných obrazů. Proč tak málo krásných obrazů, matko? Nevyrovnanost částí je zhoubou pro celek. Kam kráčíme, matko? Cesta času? Brzké zapomnění. ()

3DD!3 

všechny recenze uživatele

Pustit to do smyčky a je z toho dokonalé video na prodej televizí. Meditativní Malickova esej o našem koutu vesmíru je pastvou pro oči. Nádherné záběry krajiny narušují jen videokazetové průřezy ze života, které onu meditaci mírně kazí. ()

Lavran 

všechny recenze uživatele

„Matko. / Beru tvou ruku do své. / Nemusím již snít. / Jsme spojeni. / Jako list s větví. / Větev se stromem. / Láska nás poutá k sobě." Ticho, poklid a nespěchavost, to vše jsou kvality, které máme s přírodním světem již od nepaměti nerozlučně spjaty a kvůli nimž se také – respektive za jejich léčivou, blahodárnou mocí a prožitky s nimi spojenými – „do přírody” zpravidla uchylujeme. Ty jsou ale paradoxně něčím, s čím se v přírodopisných filmech – a na mysli zde mám zvláště ty televizní – obyčejně nesetkáme. Namísto toho je nám příroda (především v zájmu sledovanosti: vždyť koho by bavilo dívat se hodinu či dvě na lenošící lvy nebo poklidně se pasoucí stádo antilop?) prezentována jako akcí napěchovaný spektákl ve stylu hollywoodských blockbusterů, kde většinu pozemské existence zobrazovaných živáčků vyplňují nervy drásající střety a klání či neméně napínavé honičky na život a na smrt. To ale rozhodně není případ Malickovy Cesty času, oné novodobé katedrály mezi umělecky laděnými přírodopisnými filmy. <> <> Ačkoli ani zde jisté dramatické okamžiky pochopitelně nechybí (ve filmu kupříkladu spatřujeme majestátní výbuch sopky, dopad meteoritu, několik bouří, sluneční erupce či divoký tanec kolidujících galaxií), tvoří velkou část snímku pokojně působící krajinné výjevy, u nichž si navíc můžeme v mimořádně detailním zvukovém mixu vychutnat i náležité přírodní ruchy a hlasy: tiché šplouchání vlnek na březích řeky, kapky vody odkapávající z tajících ledových ker, vítr s šelestem ženoucí zrnka písku po písečné duně, ševelení travin a listí v lehkém vánku nebo rozmanité hlasové projevy ptáků, obojživelníků a hmyzu. Tak i živáčky samotné Malick ukazuje namnoze ve chvílích odpočinku nebo při zcela nevzrušivých všednodenních aktivitách (vidíme nerušeně se popásající slony stepní, impaly a Grévyho zebry, sépii kladoucí vajíčka mezi korály, šimpanze vydlabávající ze starého kmene termity pomocí utržených větví, bahníka nadechujícího se nad hladinou nebo žraloka velikého líně požírajícího mořský plankton). A když už náhodou Malick některé z živáčků zpodobuje ve vzájemných konfrontacích (s křikem a v oblaku vzedmutého prachu se vzájemně prohánějící paviáni, dva soupeřící štíři, lovící terejové, delfíni, mořští rackové, tuleni, plachetníci a marlíni), jsou záměrně nasnímáni v dlouhých statických – nebo přinejmenším staticky vyhlížejících – celcích a portrétováni bez užití prvoplánovitě dramatizujícího hudebního doprovodu, tedy (a tu bych si dovolil dát pomyslný vykřičník) podstatně blíže tomu, jak by se nám takové scény jevily ve skutečnosti. Jaksi příznačný je pro celý snímek zejména způsob, jakým Malick zachycuje gepardy štíhlé, jedny z nejrychlejších zvířat na Zemi: ty v jedné z vrcholných pasáží filmu nejprve vidíme, jak polehávají ve vysoké trávě kdesi v africké buši a posléze, jak na docela jiném místě společně pořádají již dříve skolenou kořist. Namísto chvatu a dravosti nabízí tedy Malickův snímek pomalost a prodlévavost, namísto akce a rozhodnosti zdrženlivost a mírnost. <> <> Jak napovídá již oficiální plakát k filmu, na němž je planeta Země vyobrazena jako modrobílá skleněnka kýmsi nedbale upuštěná do písku na pláži a tam něžně omílaná pěnivým mořským příbojem, je Cesta času především filmem s výrazně ženskou, měkce vodní energií – a to dokonce natolik, že bychom v žánru přírodopisných filmů, jakkoli širokém a mnohotvárném, druhý takový jen těžko pohledali. To ostatně potvrzuje nejen výše řečené, ale také mateřsky jemný, zahloubaný, básnivý komentář v podání australské herečky Cate Blanchett, jehož klíčovým motivem je vztah Matky a Dítěte, Přírody a Člověka, zdůrazňování zásadní role lásky a spolupráce v evoluci veškerého vyššího života (a z toho také plynoucí důraz na propojenost, spjatost, jednotu veškerého Stvoření) a konečně nápadně časté obrazy tekoucí i stojaté vody (mořských vln, jezer, vodopádů, zurčících potoků a bystřin, bublajících horkých pramenů), oné, jak praví Tao te ťing, nejpoddajnější ze všech látek. Obecně je pak Malickova přírodopisná opera spíše než na uchopování světa skrze rozum (touze jej do posledního atomu, posledního smítka prachu popsat a vysvětlit) založena na emocích a dojmech; zobrazované, ať už je to formování první generace hvězd, měňavka (améba) přijímající potravu pomocí fagocytózy, zakřivení prostoročasu kolem rotující černé díry nebo dokonce někteří z dávno vyhynulých tvorů, rostlin a hub (dunkleosteus, pikaia, rhynia, taktaalik, prototaxites), není nijak a nikým vysvětleno a jednotlivé obrazy nás tak (samozřejmě v těsné součinnosti s hudbou a zvukovým doprovodem) v prvé řadě oslovují svým emocionálním nábojem, svou náladou, svým tajemstvím. <> <> Svým povýtce orfickým, kontemplativním, hrouživým a skrznaskrz romantickým filmem (v jednu chvíli se koneckonců dočkáme i parafráze verše z Shelleyho Adonise) totiž Malick na rozdíl od mnoha jiných přírodopisných podívaných netouží nikterak poučovat (je-li divák zvědavý, dohledá si dodatečné informace, podobně jako autor těchto řádků, sám), ale naopak jím v srdcích a myslích diváků probouzet a živit čirý, dětsky nezkalený úžas: úžas nad krásou a bohatstvím živých i neživých tvarů a podob, nad způsobem, jakým se živé i neživé věci pohybují, jakým se klikatí, smršťují, rozpínají, kroutí, vinou, nadouvají, vlní a plynou a konečně nad samotným tajemstvím zázraku světa a onou čímsi povědomou jiskrou, která se skrývá za pohledem jednoho každého z nás i všech našich mimolidských bližních: vorvaně, loděnky, lemura, pštrosa, měsíčníka, pyskouna a mnohých dalších, kteří se ve filmu postupně objevují. Zároveň je to ale snímek – a osobně si troufám říct, že v tom je vůbec jeho největší a skutečně nadčasová hodnota –, který nám kromě možnosti tajit dech nad nádherou a velikostí všeho, co bylo, co jest a dokonce i toho, co bude, umožňuje také (nebo snad právě proto!) jaksi volněji dýchat; cítit se s tímto světem – s touto rozkvetlou zahradou, kolébkou a lůnem – o něco více spřízněni, ba dokonce pociťovat za jeho nekonečně dobré dary a krásy vděčnost, více jej milovat. A jak už dobře víme z předešlých Malickových filmů, láska člověka osvobozuje ze zajetí a iluzí vlastního ega a umožňuje mu pozdvihnout se k tomu, co je věčné a nepomíjející: k samotným nebesům, jejichž obrazem Cesta času symbolicky začíná a končí. Podobné filmy: The Animal World, L'arche et les déluges, Genesis () (méně) (více)

pepo 

všechny recenze uživatele

Hodinu a štvrť som na to čumel s otvorenou hubou a bol totálne nadšený. Úžasná kamera, strih, zvuk, hudba, myšlienka aj atmosféra. Proste všetko, čo na Malickovi zbožňujem. Poslednú desaťminútovku ma to však stratilo a na konci filmu som akurát pokrčil ramenami a cestou cestou z kina som smutne zistil, že to vo mne nič nezanechalo a vôbec to vo mne nedoznieva. Pocitovo 6/10, no veľmi dlho som mal pred očami čistú stovku. ()

Real Tom Hardy 

všechny recenze uživatele

"MOTHER. YOU WALKED WITH ME THEN. IN THE SILENCE. BEFORE THERE WAS A WORLD. BEFORE NIGHT OR DAY. ALONE IN THE STILLNESS. WHERE NOTHING WAS." ------------ Toto je Malickov domov, jeho forma, jeho láska a vízia. Toto je to, čo miluje a čo dáva do svojich filmov už od počiatku. Toto je odpoveď na to, prečo jeho snímky vyzerajú tak, ako vyzerajú a tu sa vyhral najviac, ako mohol. A nech to bolo akokoľvek nádherné (odhliadnuc od tých šeredných VHS partií), na Koyaanisqatsi sa to proste nechytá ani trochu. ()

WillBlake 

všechny recenze uživatele

Víc ryb, míň lidí. Do kina se každopádně vrátím rád, už jen kvůli meditativním vizuálům, voiceoveru Cate Blanchett a celkovému uchopení času/bytí. Řekl bych, že se Malick může po třiceti letech konečně v klidu vyspat. ()

Big Bear 

všechny recenze uživatele

Malick není pro každého. To je prostě fakt. Musíte svět vidět jako on, mít neskonalý obdiv k přírodě, životu, lásce a pak se Vám jeho filmy budou líbit. Na rozdíl však od Tenké červené či Stromu života je přeci jen tenhle film o level náročnější. Je to velký sled různých obrazů nad kterými budete v němém údivu, ohromení i úctě žasnout (stačí nahlédnout do galerie zde). Někdy ani nebudete tušit, na co vlastně koukáte i tak ale budete ohromeni krásou, barevností a dokonalostí přírody. Krásou obrazů, které nás provedou vznikem života i jeho koncem. Není to podívaná pro každého. Má manželka po deseti minutách sledování prohlásila ,,a to to takhle bude pořád?'' když jsem žekl, že ano, odešla uklízet kuchyň... Tentokráte je ve filmu minimum hudby a na nezapomenutelný sountrack rovnou zapomeňte. Vše je ale dokonale vyváženo a tak mi to nevadilo. Souhlasím však s ostatními, že ty záběry na všechno to lidské hemžení z Indie, Arábie atd... mně tam rušilo a zejména fakt, že bylo v kvalitě jak z 20x kopírované VHS kazety... Celý film jsem totiž sledoval v ultra HD a záběry na sopky, oblohu, moře... to byla dechberoucí podívaná. A i stejně jako u některých zde mi vadilo to naivní zpracování prvních lidí... Jednak byli zcela holí bez jediného chloupku, dále se kamera úzkostlivě vyhýbala záběrům na genitálie což bylo mírně řečeno do očí bijící. Abych byl pochopen... Já to vidět nepotřebuji, ale když vám ukazují tlupu zcela nahých lidí, kteří při jakémkoliv záběru všelijak kříží nohy, natáčí se bokem nebo všichni spí na břiše...prostě vás to do očí práskne. A když točím film o životě, o zrození, o vzniku druhů pak bych se nahoty opravdu neměl bát...Vždyť co je na naší nahotě nehezkého, nekorektního? . Pomyslnou lafkou byl černoch, který se objevil ve skupince pralidí. Celou tlupu bych druhově řadil k aborigincům, ale v záběru s těhotnou ženou se tam objeví černoch! Co se týče vzhledu, obličeje atd... zcela jiný typ člověka. Opakuji to tu už po sté, nemám problém s černochy, ale děsně mně štve ta potřeba je cpát všude jako omluvu, že pra pra pradědové filmařů si je domů přivezli jako otroky. Tahle ,,korektnost'' je v poslední době děsná. Vrcholem byla výtka panu Vávrovi, tvůci geniální počítačové hry z českého středověku z doby začátku husitství z oblasti Samopší u Sázavy - Kingdom Come Deliverance, že ve hře nejsou černoši ! A co by tam dělali? Jak by se tam vzali??? !!! Takže tohle mně u Cesty časem pro níž miliony let jsou nic - dost nadzvedlo a u Malicka mně to mrzí. U Rolls Royce také nejste zkrátka zvyklí na pozlacený popelníček z plastu, který se navíc po prvním otevření ulomí. Ubírám tedy hvězdu a dávám jen za 4 baktérie. I tak ale samozřejmě doporučuji vidět a těm co nepochopili ale dokoukali doporučuji přečíst si vševysvětlující skvělý komentář Lavrana. * * * * ()

HAL 

všechny recenze uživatele

Mallickův pokus o další Koyanisqatsi utopený v hromadě ezoterického tlachání. Je vážně zvláštní zrovna Mallickovi vyčítat že málo vypráví obrazem a zbytečně je pro diváka doslovný, ale je tomu tak. Přitom obraz a poetika se u něj jako vždy blíží dokonalosti. ()

Anderton 

všechny recenze uživatele

Pokiaľ má podľa vás spojenie vzniku našej planéty, života na nej, našej súčasnosti a vzťahu k matke Zemi s ťažkotonážnym pátosom logiku, môže byť toto váš film roka. Úžasné zábery, myslím, že celkom logicky prepojené, sprevádza patetický, ale premyslený galadrielovský komentár Cate. Možno ak sa nielen zapozeráte, ale aj započúvate do slov scenára, Cesta času vo vás zanechá viac, ako iba opulentý vizuálny zážitok. Ale asi som nepochopil, či zábery mrakodrapov majú dokazovať ľudské úsilie a myseľ, alebo sú rovnako našou kritikou ku vzťahu k samým sebe a prírode ako zábery zbedačených ľudí. KIno je absolútna nutnosť, škoda, že asi nikoho nenapadne to premietať v Imaxe a najlepšie v 3D. ()

Ant 

všechny recenze uživatele

Malick je pro mě téměř něco jako filmový bůh, ale tohle je hodně těžký úlet. V podstatě tu máte dinosauří scénu z Tree of Life and scénu s monolitem z 2001 natažené do 90 minut s hlasem Cate Blanchett, co se neustále ptá, proč je k nám matka příroda tak krutá. Radši si pustím Planetu Zemi od BBC. (LFF 12/10/16) ()

Marze 

všechny recenze uživatele

Tento dokument dával dohromady režisér Terrence Malick skoro čtyřicet let. Pro naše smysly jsou zde ohromující básnické úkazy, vědecké objekty i klišé jako chudinské čtvrtě. Neustálé komentáře vyjadřující kdo jsme a kam jdeme „ach, matko, ach, živote, nositeli dobra“ na mě působily trochu směšně a kazatelsky. ()

hanakonochi 

všechny recenze uživatele

"Všichni, kdo dosáhli opravdové znamenitosti v nějakém umění, mají jednu věc společnou; totiž mysl ochotnou naslouchat přírodě, být s přírodou zajedno po všechna roční období."~Terrence Malick, Správce Sanšo. Ja sa ale pýtam, kde je režisérove empatické cítenie k prírode, o ktorom hovorí? Veď rukopis človeka na jej zdraví a vitalite sa za posledných niekoľko dekád zmenil natoľko, že môže mať pre životaschopnosť našej planéty priam fatálne následky! Za predpokladu, že Malick je naozaj "ochotný naslouchat přírodě", prečo nás teda nevaruje pred dôsledkami ľudského konania, minimálne v takej forme, ako povedzme Ron Fricke v Barake, Odysei Zeme? Práve Frickeho Baraka má vierohodnú a presvedčivú výpovednú hodnotu o stave života na Zemi a od roku 1992 si ju Malick mohol pozrieť snáď tisíc krát. Sám za seba musím povedať, že som skutočne unavený z krásnych filmov a krásnych záberov a to nehovorím o tom, že scenár Voyage of Time: Life's Journey je na úrovni šikovnejšieho gymnazistu. Človek totižto rád klame seba samého a Malick dosiahol, citujem: "opravdové znamenitosti" vo filmovom umení - a to tým, že klame všetkých svojich divákov. Rozhodne medzi nich viac nepatrím. ()

Othello 

všechny recenze uživatele

Koyaanisqatsi pro ty nejpomalejší. Krásné National Geographic screen-savery, mistrovství pravěku ve schovávání penisů kvůli přístupnosti a overvoice, který by donutil jednoho přestat třídit odpad. A navíc mi to furt řikalo mámo, což mě znervózňuje. Next! [cink!] ()

Mr. Lobo 

všechny recenze uživatele

Vizuálně krásné, ideově silné, prostřihy na ruční kameru snímající současnost hezky kontrastní. Jen ten voiceover je trošku nepochopitelný... ()

ScarPoul 

všechny recenze uživatele

Množstvo pekných obrázkov a podobenstiev. Malick ale pláva po hladine. Do hĺbky sa mu buď nechce, alebo to v tomto smere nedokáže.Takéto filmy by mali mať pridanú hodnotu. Nejaké finále, ktoré by ale umocnilo ekologický charakter sa tu nenachádza a vsuvky z nejakej doku kamery celý koncept zbytočne narúšajú. Blanchettová má dobrý hlas, ale predostiera nám úvahy, ktoré si podľa môjho názoru spirituálne založený človek v 21. storočí nepotrebuje klásť. ()

Související novinky

Malick workoholikem

Malick workoholikem

25.11.2016

Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (více)

Reklama

Reklama