Voyage of Time : Au fil de la vie
Voyage of Time: Life’s Journey
Voyage of Time: Life's Journey
Cesta času
Voyage of Time
VOD (2)
Obsahy(2)
Bezmála čtyřicet let se ve vizionářské mysli jednoho z nejvýznamnějších amerických režisérů Terrence Malicka rodila myšlenka na ambiciózní esej, která nakonec dostala tvar filmu Cesta času. Snímek se nezabývá ničím menším vznikem, vývojem a zánikem známého vesmíru, životním cyklem sluneční soustavy. V centru Malickovy pozornosti pochopitelně leží evoluce různých živých forem, jejich rozmanité podoby, proměny od jednobuněčných organismů až po formování lidské civilizace. (Film Europe)
(více)Recenze (62)
Vizuálně hezké záběry, animace a efekty. Jinak ale měl být film přibalen k balíku wallpaperů ke stažení zdarma co by "globální šíření myšlenky k zamyšlení". Nic víc. ()
Tak, za prvé je potrebné zdôrazniť, že tie zábery berú dych. Malickovo fotografické, skenovacie majstrovstvo má silný meditatívny rozmer, hoci ja v dokumentárnom filme (najmä ak tu máme prírodu a jej poklady) uprednostňujem skôr observačný náhľad, avšak doplnený informatívnymi komentármi. Zavedenie farebnej filtrácie, digitálnych efektov a čistý obraz aj v podmorskom svete či na sopečných eróziách, kde prúdia vodopády magmy s majestátnym pokojom, to ozaj o niečom vypovedá. Rozhodne by to bol na National Geographic prémiový materiál. Ak sa však v spiritualizme opustíte a informačná hodnota je vypustená v pár nešpecifikovateľných voľných prehovoroch, nemôžem inak. ()
Popravdě mám pocit, že je to jeden z nejpřístupnějších filmů Terrence Malicka, který jsem v jeho tvorbě za poslední dobu viděl. Jasně, je to v podstatě dokumentární báseň, ale právě vizuální stránkou Terrence Malick ukazuje, jak je schopným tvůrcem. Neukazuje nic vyloženě nového, ale jeho kompozice jsou místy krásné. ()
Terrence v tomto dokumentu dává člověku docela dost pro zamyšlenou, bohužel ve formě která na většinu diváků v temném kině působí více jako ukolébavka než jako film. ()
Čo sa týka samostatných záberov, tie sú geniálne, ako klipy by som hodnotil za 5*. No lenže ide o samostaný dokument a problém nastáva pri tom, že to vôbec nedrží pokope. Na roztrieštenosť v poetickej mysli Terrenca Malicka som si zvykol a pri spirituálnych pochodoch mi úplne sedí, no nesedí mi to pri dokumente o zrode sveta ako ho poznáme. Prakticky som sa nič nového nedozvedel iba som sledoval geniálne zábery ktoré boli prerušované amatérskym videom z nejakých osláv zo sveta. A to som si najprv myslel, že to tam naschvál nasekal človek ktorý film hodil na net. Bohužiaľ som troška viac sklamaní ako som očakával. ()
Veril som, že toto bude režisérov návrat ku koreňom, teda akýsi druhý Strom života. Čiastočne to tak je, ale toto doku veľdielo mi ukázalo, že vlastne ani neviem, kým Malick je, v čo verí. Zdá sa byť všetkým pre všetkých a ničím zároveň. A je dosť možné, že pán režisér točí tie filmy tak, aby si do nich ľubovoľný divák projektoval výhradne svoje vlastné pocity a nadobudol tak mylný dojem, že mu Malick dokonale rozumie. ()
Mallick chce toho povedať tak strašne moc, až zabúda riešiť akými prostriedkami to chce docieliť. Čo tie lacné CGI dinosaury? :) Plus, koľko percent záberov vzniklo kvôli tomuto filmu a koľko bolo vytiahnutých z archívu National Geographic? Napriek tomu príjemný zážitok, pomalý, ale prekvapivo vôbec nenudiaci a s niekoľko zaujímavými momentami (paralela meteorit hubiaci dinosaurov - spermia oplodňujúca vajíčko). ()
Terence Malick a jeho Koyaanisqatsi ? A mozno ze aj jo. Kazdopadne az na kost artove, dialogov je minimum, striedaju sa nadherne obrazy s este krajsimi, veruze je sa na co pozerat. Knight of cups bolo pre mna len priemer, tento film je o kus lepsi. Ovsem, najlepsim Malickovym filmom stale ostava Thin Red Line z roku 1998 - zacinam tvrdit, ze ten film uz asi nikdy neprekona : 70 % ()
Cesta času je jako velký audiovizuální Rorschachův test. Na toto projekční plátno si coby reakce na sledování filmu každý divák promítne to své - své postřehy, své názory, postoje, emoce a celkově rozličnou směs produktů mysli. Veškeré zpozorované, zachycené a případně i zformulované postřehy nevypovídají ani tak o Malickově filmu jako spíš o tom, kdo se dívá. Dalo by se totiž říci, že film sám o sobě příliš nic neříká, k ničemu neinklinuje, k ničemu nás nenabádá a nic okatě konkrétního nám nechce sdělit - pouze nám předestírá nekomentovaný náhled na vznik a vývoj naší Země a života na ní. Nejde o klasický přírodopisný dokument (přestože je natočen s maximální vědeckou přesností), ani o filmovou báseň (přestože nepostrádá poetickou formu), ani o žádnou ideologickou výpověď, a právě to může být jeho největší devizou. Dokument jednoduše zobrazuje prostý náhled na vývoj přírody na Zemi a diváka nechává, ať si o tom myslí, co chce, a ať si z toho pobere cokoli, co odpovídá jeho vlastnímu vnitřnímu nastavení. Je to jako sledování přírody samé – nemluví k nám naším vlastním jazykem, nikdo nám nic u toho neinterpretuje a jsme při tom odkázáni jen sami na sebe – na to, co se nám při pozorování přírodních procesů jeví a co se při tom z nás samých vyjevuje. Film nepokládá žádné otázky a nedává žádné odpovědi. Nebyl by to však Malick, aby nevytvářel prostor k tomu, kde si můžeme zvědomovat vlastní niterné otázky týkající se základních témat života a člověka na Zemi: Kde se tu vzal život? Co určuje jeho vývoj? Kde jsme se tu vzali my lidé? Kdo vůbec jsme? Jak se zde vyskytla inteligence a vědomí? Co to vůbec je inteligence a vědomí? Odkud to pochází a kam to všechno směřuje? Kdo a proč vlastně pokládá tyto otázky? A jaký je smysl toho všeho? ...Při sledování tohoto filmu můžeme brzy pocítit, že mlčící příroda je vůči našim otázkám dvojsečná. Pro toho, kdo zůstává při konfrontaci s náhledem na obrazy přírodních procesů u lidských slov a lidského myšlení, dostává se v konečném důsledku k rezignujícímu tichu a bezradné prázdnotě. A u toho, kdo umí alespoň trochu nahlížet napříč lidskými slovy a lidským myšlením vstříc jazyku přírody, může spatřit náznaky něčeho, co je taktéž jen o rezignujícím tichu a bezradné prázdnotě. To první však má vlastnosti bezvýznamnosti, to druhé má charakter zázraku... ()
Malick uplne upustil od akejkolvej snahy o klasicke rozpravanie a predklada z mojho pohladu nahodne zabery prirody v jej jednotivych aspektoch. Kamera je vsak tak uchvatna, ze sa to neda nedopozerat...Ako vizualny podmaz k prijemnemu rozhovoru, je film funkcny. Ak by som ho vsak mal sledovat v kine, asi by som si obhryzol ruky od nudy... ()
Ve vizuálně poutavém dokumentu Cesta času Terrence Malick servíruje divákům meditativní filmové obrazy vesmíru a přírody, při jejichž sledování se mnohdy tají dech. Do kontrastu s tím věčným poklidem staví mocnou sílu živlů a zejména pak negativní vliv člověka na koloběh života. Vše je podbarvené nebesky krásnou hudbou a místy doprovázené spirituálním komentářem, který pronáší podmanivě kolébavý hlas Cate Blanchett. (80%) ()
Třicet let úsilí a ve finále od básníka obrazu dostanete pouze líbivé obrázky (nepřekvapivě) bez emocí a citem pro zkratkovitost. Malickův údajný opus magnum by potřeboval minimálně o hodinu více, aby mohl diváka strhnout na svou existenciální pouť. Takhle je Cesta času krásným leporelem s rušivými vsuvkami a ve finále pateticky vyznívajícím poselstvím, které na předchozí dění nepasuje. ()
Mistrovství. ()
Dokázal bych si představit duchaplnější scénář pro Cate Blanchett, než jen "Matko, matko…". Kino Hvězda; 09\2017) ()
Sem tam krásný záběry, ale postrádal jsem oproti spouště lyriky nějaký koncept. Takhle to byla jen pomaloučká meditace. ()
Keď čítam komentáre k tomuto filmu, tak sa pýtam ako si mohol Malick dovoliť natočiť film, ktorý nespĺňa predstavy a očakávania väčšiny divákov? Predsa natočiť vývoj zeme a života by zvládol každý stredoškolák... Vážení, to predsa nemal byť ani BBC dokument, ani ekologický film, ani len úchvatný film, ktorý nám ponúkne 90 min. vizuálneho a snivého zážitku, hoci niečo z každého je v ňom do istej miery prítomné... Čo sa týka tých prestrihov, myslím si, že nás mali vyrušiť, aby sme zostali pri zemi a pocítili kontrast medzi ľudskou kultúrou a prírodou. Tarkovskij napísal: "Jediný způsob kontaktu s diváky spočívá v tom, že zůstávám sám sebou a neberu ohled na těch 80 procent diváků, kteří se neznámo proč domnívají, že jsme povinni je bavit. Zároveň jsme si ovšem přestali vážit těchto 80 procent diváků do té míry, že jsme připraveni je bavit, protože na nich závisí peníze pro další natáčení. To je děsivá situace!" (Zapečetěný čas, str. 178) Ako hovorí názov, režisér nás skutočne prevádza vývojom vesmíru, zeme, života a človeka. Obraz stvorenia spoluvytvára geniálna klasická hudba. Avšak otázka života a otázka času sú a zostanú pre nás nejednoznačné, pretože aj náš pohľad je len pohľadom z nášho obmedzeného priestorového a časového horizontu. Aj výborné umelecké dielo nemožno jednoznačne a vyčerpávajúco interpretovať... Z kina som odchádzal o niečo vďačnejší za život, ktorý som dostal bez vlastného pričinenia. Za "matkou zemou" vidím Otca, resp. Matku. ()
Krásně natočená nadčasová esej, úžas a zamyšlení nad přírodou, vesmírem a životem na Zemi. Minimum slov, vypráví se převážně obrazem. Škoda že je toho obsahu ale tak málo... 65 % ()
Chělo to lepší hudební podklad a vyhodit ty záběry jak ze špatnýho mobilu na lidi a bylo by to dokonalé. ()
Už pár let nejsem tak naivní, abych se domníval, že ptát se, co chtěl autor dílem říci, má vždy smysl. V tomto případě to ale smysl má - Cesta času na diváka doslova řve. Přesto jí není rozumět. Tedy Cate Blanchett artikuluje na jedničku, ale jeden se nemůže zbavit očekávání, že hned za dalším prohlášením typu what is tis world? wounded ox zmíní Prsten. Už jen její angažmá do role vypravečky svádí k podezření, že laciná hollywoodská mystika, která z filmu sublimuje příliš zjevně, než aby za tím nebylo něco víc, je skutečně to ono, čím nás chtěli oblažit především. Ale neshazujme Malickovu Cestu do pravěku úplně, nebylo by to spravedlivé. Gargantuovské ambice si zaslouží uznání, i když vyjdou na mizerných 10%. Na film se totiž navíc moc hezky dívá, což o filosofických a teologických pojednáních na obdobné téma, která se na druhou stranu dokáží dostat jaksi blíže k jádru věci, říci nelze. Přestože na tomto poli vykonal takový Godfrey Reggio překvapivě už dávno víc než zde oceňovaný Malick, pohledem na Zemi a vesmír, totiž právě jen pohledem, lze od určité řemeslné úrovně a výše rozpočtu těžko něco zkazit. Ne všechny podprahové a artikulované myšlenky stojí za houby, je například škoda, že Malick více nerozvinul evidentní motiv po původu utrpení a formální i obsahové srovnání příroda/člověk, z níž to druhé odchází jako cosi paradoxní, ubohé, ale nikoliv úplně zavrženíhodné. I tak jaksi lidské, víte jak - lidské příliš. ()
Jsem rád, že jsem to viděl, i když mnoho věcí ve filmu je na můj vkus až příliš metaforicky řečeno, že to chvílemi zní jako nesmyslné bláboly, ale což, není to tak často a pokud se člověk do filmu opravdu ponoří a nechá se unášet fantastickou vizuální stránkou, stejně ten text moc nevnímá ;) a spíš jen nevěřícně zírá, co všechno na naší planetě existuje a jak ku.va tohle dokázal natočit! :) ()
Související novinky
Malick workoholikem
Legendární filmař Terrence Malick nikdy netočil závratným tempem. Mezi Nebeskými dny a Tenkou červenou linií třeba nechal díru 20 let, od roku 2011 se ale podivuhodně rozjel. Po šestileté pauze… (více)