Akáty

Pokud by film Akáty hledal v inzerátu svého diváka určitě by uvedl v požadavcích "hledám pozorného diváka". Tady je totiž dost potřeba sledovat tváře a oči hlavních hrdinů, ty totiž odehrají valnou většinu filmu. Filmový minimalismus ve svý nejlepší podobě. Viděno v rámci projektu Challenge tour 2015 jako film číslo 20. (12.04.2015)

Minimalistický klenot, v němž je většina záběrů řízená náhodou... subtilností emocí a úspornou chemií postav připomene Coppolové Somewhere, jinak je to nádherná intuitivní práce s minimem prostoru, minimem dialogu a minimem manipulace. Závěrečná vibrace je tak čistá a pozitivní, že tenhle debut pokládám za bezmála dokonalou ukázku filmařiny s nepojmenovatelnou a uměle nenapodobitelnou magií. (26.03.2012)

,,DÍKY ZA SVEZENÍ. BYLA TO MOC PŘÍJEMNÁ CESTA.“ … ,,VÍTE, JEZDÍM DO PARAGUAJE ČASTO, TAKŽE KDYBYSTE NĚKDY POTŘEBOVALA“.... /// Ruben řídí náklaďák. Moc toho nenakecá a má rád svůj klid. Teď (kromě dřeva) veze i paní s miminkem. A tak si to mlčky serou po silnici, mimiňák si to sere do plíny, kamera studuje obličeje a mimiku či grimasy, prďola čučí tou svou indiánskou vobličejem, kouř mu prej nedělá dobře, Ruben (mlčky) trpí, parchantík dělá kapku bordel a paní by snad chtěla i něco říct, ale znáte to – mlčeti zlato. Čekám, jakáže poetika z toho vyleze…. Ruben nemusí dodržovat žádný ty bezpečnostní zastávky a tak maj času dost na zastávku u rybníka (,,Máte ráda psy?“) a tak nějak začínaj mít k sobě blíž (aha, takže nekecali, je to takovej ten příběh, kdy láska začíná na nule a kvete, kvete a …). Je noc, kamera študuje spící ksichty (no 2x za film by to mohlo snad i stačit…) a najednou ,,ty chrápeš“ (říká mimčo Rubenovi – ne dělám si prdel, není to žádná komedie) – říká Jacinta Rubenovi. No tak jo, vodpočivadlo, sprchy, přebalovací pult… komorní cestovatelskej příběh o sblížení dvou (+1) lidí v kabině náklaďáku po cestě z Areky (či vodkuď) do Buenos Aires, kde se nestřílí, nikdo neřve, moc se toho nenakecá a jen to drncá. Nic proti tomu filmu nemám (ani proti miminkům, indiánům, řidičům, kabinám, benzinkám, Argentině), ale že bych to musel vidět 2x? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nesnáším ukecaný filmy. 2.) Ujíždím na paraguajských miminkách. 3.) Mba'eryru mboguataha – ano, hovořím jazykem Guarani. 4.) Thx za titule ,,long2375“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne (18.11.2012)

Představte si, že máte rádi svůj bezpečný, nevzrušivý stereotyp, své cigárko a klid na dlouhých cestách. Jenže pak vám zaměstnavatel řekne, že máte z Paraguaye do Argentiny převézt nejen cizí ženskou, ale ještě k tomu její pětiměsíční dceru. A když musíte snášet uřvané dítě se všemi jeho potřebami, a navíc i podezřívavé pohledy ostatních, na náladě vám to nepřidá. Ale zároveň se můžete setkat s něčím, co jste už pěkně dlouho nepocítili…Akáty jsou pomalou až téměř rozvláčnou podívanou, ve které se min. zpočátku takřka vůbec nemluví, a to se ani v průběhu cesty příliš nezmění (což nejspíš uspí či odradí nemalou část publika). A jeden by řekl, že jde o úplně obyčejný příběh, jakých se natočila už spousta. A vlastně by se zas tak moc nemýlil. Jenže lidskost, autentičnost a decentní, ale o to uvěřitelnější emoce, které lze z filmu vycítit, mu pomáhají vystoupit z řady podobných snímků. Tím spíš, když vše vypovídající výrazy ústřední dvojky vydají za stovky (zbytečných) slov. A konec lze jen kvitovat. Takže za mě slušné 4*, upřímný film. (13.06.2021)

Když někdo mluví moc, je to postrach okolí, když někdo nemluví, tak netušíte, co se mu honí v hlavě, v Argentině ještě navíc mají dost času, sledovat dlouhé minuty, jak se jen mlčky jede autem, bylo utrpení...vydržela jsem naštěstí, a s odstupem doby, hodnotím jako silný film. (12.09.2014)

Minimum dialogov? Ha, to nič nie je! Ja som raz chytil stopa a ten chlapík, čo ma viezol, tak celú cestu ( nejakých sto kilákov ) nepovedal ani slovo! Skoro ma tam v tom aute drblo! Vravel som si, že som mal ísť radšej pešo. Toto je oproti mojej story docela ukecaný film! (10.02.2012)

Není třeba většího počtu dialogů, pozorný divák snadno přečte sdělovací prostředky filmu skrz minimalistické herectví a statickou kameru. [8/10] (22.02.2012)

Tak strašně málo, tak strašně moc... (19.06.2019)

Dlouho jsem přemýšlel, jestli už jsem viděl nějaký podobný film, jako Akáty a pak jsem si vzpomněl, že vlastně jeden ano. A to snímek Wendy a Lucy, skoro úplně stejně " ukecaný ", jako tenhle. Jenom s tím drobným rozdílem, že tam byla Michelle skoro na všechno sama a tady jsou přece jen dva hlavní představitelé. Nebudu se tady rozepisovat o nějakém minimalismu, když tak vidím různé komentáře pod sebou, (hlavně, že tomu ani za mák nerozumím) a zkusím to říct vlastními slovy. Las Acacias se asi určitě nebudou líbit každému, ale mně se rozhodně líbily. Hlavně za jeden obyčejný příběh, dvou naprosto obyčejných lidí, kterým až náhoda spojí jejich cesty dohromady, v jedné možná málomluvné, ale o to příjemnější cestě z Paraguaye, až do Buenos Aires. (16.04.2015)

Mninilaistický road movie, který má i na minimálním prostoru a s minimem herců, co říct. (16.01.2016)

Méně je někdy opravdu více... (21.02.2015)

No netušila jsem, že první slova padnou až někdy v deváté minutě filmu :-) ale to vůbec nevadí. Ten zadumaný štíhlý , nemluvný muž, středního věku, s vlnitými vlasy a upřímnýma očima, to je totiž řidič opráskané Scanie, který veze do Buenos Aires náklad pořezaných kmenů akátů. Ale nejede sám, veze sympatickou mladou paní, která tam jede za svoji sestřenicí a zbytkem příbuzných. Má s sebou kouzelnou dcerku, malinkatou Anahi...a cesta ubíhá...s minimem dialogů, krásnou i chudou zemí. Ani jeden není zrovna boháč, snad tím spíše jsou poctivější .Skvělé herecké výkony a moc zajímavý filmařský počin. (20.02.2015)

milá nízkorozpočtovka... (17.02.2012)

Minimalistický snímek, který takřka beze slov řekne vše, co je třeba, a zahřeje na duši :) 80% (27.07.2012)

Málomluvný nízkonákladový festivalový snímek z Argentiny, netypická road movie o muži převážejícím akátové dřevo (odtud tedy název) z Paraguaye do Buenos Aires a mu dosud neznámé ženě s dcerkou, jež za poplatek cestují s ním. Z kabiny kamionu se kamery téměř nehnou. Hudbou je zvuk motoru. ~ Přestože tento a podobné filmy nemají téměř žádný děj, nemluvě o nějakých vedlejších dějových liniích, mám je velice rád, jelikož realisticky dokumentují místní prostředí a zvyky, mnohdy nelítostný boj jedince s nepřízní osudu nebo tamějšími podmínkami a především: v centru jejich zájmu je ČLOVĚK. Las Acacias je milý malý snímek o vzájemném poznávání se obou protagonistů za nemalé sekundace výtečného několikaměsíčního herce-neherce, o neumělém navázání přátelství a získání vzájemné důvěry. Vyznačuje se civilními hereckými výkony, přičemž mimika a gesta řeknou více než tuny slov. Naprostá autenticita lidské interakce. Nesledujeme film, sledujeme život. ~ Mizející krajina a vozovka s auty ve zpětném zrcátku jakoby symbolizovala nezadržitelné plynutí času. Film o otevření třinácté komnaty mužského protagonisty v podobě uvědomění si bolestných ztrát a nesplněných přirozených životních cílů. /možné spoilery/ Muž je totiž zahořklý, smířený s každodenní drásavou samotou na cestách, je bez jakékoliv formy lásky. Až bezelstný úsměv dítěte v něm znovu probudí smysl života. Dítěte, které pro něj bylo zprvu značnou přítěží. ~ Snímek si na nic nehraje, řekne přesně to, co chce říct. A řekne to bravurně a ještě k tomu pohladí na duši. Poctivě odvedená práce, lidský a hluboký film. Maximální minimalismus pro alternativního diváka. (20.02.2012)

Těžko popsatelný minimalistický snímek, který se mi pomaličku ale jistě dostal pod kůži. Přiznávám, že to chvíli trvalo, už dlouho se mi nestalo, aby se mi u filmu takhle klížily oči. Nejspíš za to může neustále vrčení motoru a moje podvědomí usnout ve všem na kolech. Každopádně film je to krásný s neskutečně sympatickým představitelem hlavní role. (28.11.2012)

Rubén (Germán de Silva), řidič kamionu, často jezdí z Paraguaye do Buenos Aires. Tentokrát dostane od šéfa příkaz vzít spolucestující, Jacintu (Hebe Duarte). K Rubénovu překvapení ale Jacinta nepřijde sama, ale s půlroční dcerkou Anahí. I když spolucestující Rubenovi není dvakrát po chuti, jak dny ubíhají, začíná mu být Jacinta i malá Anahí sympatická. A jen Rubenova introvertní povaha mu brání s Jacintou navázat hlubší rozhovor... Nikdy jsem netušil, že se mi tak bude líbit snímek, ve kterém se prohodí celkem asi dvacet vět, a kde se většina scén bude odehrávat v kabině kamionu na jihoamerické dálnici, kde jediným zpestřením je projíždějící kamion, či naplnění životních potřeb malé Anahí. To co ale nebylo řečeno, to oba hlavní hrdinové (a hlavně skvělý Germán de Silva) dokázali zahrát. Celý film mne prostě nějak sedl, a ač je to s podivem, ani chvilku jsem se nenudil, a čekal jak se to celé vyvine (a držel palce aby to dopadlo tak jak je očekáváno). A ještě jedna poznámka - Germán de Silva v hlavní roli mi hrozně moc připomínal Miroslava Krobota, jako by tato role byla psána přímo pro něj.. (27.10.2012)

Akáty = směs pocitů & méně slov & více pohledů, taková je jízda dvou lidí, kteří kdyby si nebyli něčím povahově podobní, zřejmě by vzájemně promlčeli celou cestu. (03.12.2014)

Až tak pookrejem, keď vidím takýto film. (09.03.2012)

Ac jsem na nezajimave okamziky ve filmech dost citlivy a nuda se dostavuje jiz po kratkem casovem useku, zde se alergicka reakce neprojevila a i pres minimalisticke zpracovani a neatraktivni exteriery prestavitelu, me film bavil celou dobu. Reziser na minimalni prostoru, bez dialogu a silnych emocnich projevu dokaze divakovi naprosto jasne sdelovat pocity obou predstavitelu. Doufam, ze Pablo Giorgelli jeste neco napise a natoci, protoze jeho talent by mel tvorit. (08.02.2015)