poster

Akáty (festivalový název)

  • Argentina

    Las Acacias

  • Slovensko

    Agáty

    (festivalový název)
  • Velká Británie

    Las Acacias

Drama / Road movie

Argentina / Španělsko, 2011, 85 min

Režie:

Pablo Giorgelli

Kamera:

Diego Poleri

Producenti:

Alex Zito
(další profese)
  • MA.KI
    *****

    Málomluvný nízkonákladový festivalový snímek z Argentiny, netypická road movie o muži převážejícím akátové dřevo (odtud tedy název) z Paraguaye do Buenos Aires a mu dosud neznámé ženě s dcerkou, jež za poplatek cestují s ním. Z kabiny kamionu se kamery téměř nehnou. Hudbou je zvuk motoru. ~ Přestože tento a podobné filmy nemají téměř žádný děj, nemluvě o nějakých vedlejších dějových liniích, mám je velice rád, jelikož realisticky dokumentují místní prostředí a zvyky, mnohdy nelítostný boj jedince s nepřízní osudu nebo tamějšími podmínkami a především: v centru jejich zájmu je ČLOVĚK. Las Acacias je milý malý snímek o vzájemném poznávání se obou protagonistů za nemalé sekundace výtečného několikaměsíčního herce-neherce, o neumělém navázání přátelství a získání vzájemné důvěry. Vyznačuje se civilními hereckými výkony, přičemž mimika a gesta řeknou více než tuny slov. Naprostá autenticita lidské interakce. Nesledujeme film, sledujeme život. ~ Mizející krajina a vozovka s auty ve zpětném zrcátku jakoby symbolizovala nezadržitelné plynutí času. Film o otevření třinácté komnaty mužského protagonisty v podobě uvědomění si bolestných ztrát a nesplněných přirozených životních cílů. /možné spoilery/ Muž je totiž zahořklý, smířený s každodenní drásavou samotou na cestách, je bez jakékoliv formy lásky. Až bezelstný úsměv dítěte v něm znovu probudí smysl života. Dítěte, které pro něj bylo zprvu značnou přítěží. ~ Snímek si na nic nehraje, řekne přesně to, co chce říct. A řekne to bravurně a ještě k tomu pohladí na duši. Poctivě odvedená práce, lidský a hluboký film. Maximální minimalismus pro alternativního diváka.(20.2.2012)

  • DwayneJohnson
    ****

    Dlouho jsem přemýšlel, jestli už jsem viděl nějaký podobný film, jako Akáty a pak jsem si vzpomněl, že vlastně jeden ano. A to snímek Wendy a Lucy, skoro úplně stejně " ukecaný ", jako tenhle. Jenom s tím drobným rozdílem, že tam byla Michelle skoro na všechno sama a tady jsou přece jen dva hlavní představitelé. Nebudu se tady rozepisovat o nějakém minimalismu, když tak vidím různé komentáře pod sebou, (hlavně, že tomu ani za mák nerozumím) a zkusím to říct vlastními slovy. Las Acacias se asi určitě nebudou líbit každému, ale mně se rozhodně líbily. Hlavně za jeden obyčejný příběh, dvou naprosto obyčejných lidí, kterým až náhoda spojí jejich cesty dohromady, v jedné možná málomluvné, ale o to příjemnější cestě z Paraguaye, až do Buenos Aires.(16.4.2015)

  • Marigold
    *****

    Minimalistický klenot, v němž je většina záběrů řízená náhodou... subtilností emocí a úspornou chemií postav připomene Coppolové Somewhere, jinak je to nádherná intuitivní práce s minimem prostoru, minimem dialogu a minimem manipulace. Závěrečná vibrace je tak čistá a pozitivní, že tenhle debut pokládám za bezmála dokonalou ukázku filmařiny s nepojmenovatelnou a uměle nenapodobitelnou magií.(26.3.2012)

  • lennyd
    ****

    Rubén (Germán de Silva), řidič kamionu, často jezdí z Paraguaye do Buenos Aires. Tentokrát dostane od šéfa příkaz vzít spolucestující, Jacintu (Hebe Duarte). K Rubénovu překvapení ale Jacinta nepřijde sama, ale s půlroční dcerkou Anahí. I když spolucestující Rubenovi není dvakrát po chuti, jak dny ubíhají, začíná mu být Jacinta i malá Anahí sympatická. A jen Rubenova introvertní povaha mu brání s Jacintou navázat hlubší rozhovor... Nikdy jsem netušil, že se mi tak bude líbit snímek, ve kterém se prohodí celkem asi dvacet vět, a kde se většina scén bude odehrávat v kabině kamionu na jihoamerické dálnici, kde jediným zpestřením je projíždějící kamion, či naplnění životních potřeb malé Anahí. To co ale nebylo řečeno, to oba hlavní hrdinové (a hlavně skvělý Germán de Silva) dokázali zahrát. Celý film mne prostě nějak sedl, a ač je to s podivem, ani chvilku jsem se nenudil, a čekal jak se to celé vyvine (a držel palce aby to dopadlo tak jak je očekáváno). A ještě jedna poznámka - Germán de Silva v hlavní roli mi hrozně moc připomínal Miroslava Krobota, jako by tato role byla psána přímo pro něj..(27.10.2012)

  • Fr
    ***

    ,,DÍKY ZA SVEZENÍ. BYLA TO MOC PŘÍJEMNÁ CESTA.“ … ,,VÍTE, JEZDÍM DO PARAGUAJE ČASTO, TAKŽE KDYBYSTE NĚKDY POTŘEBOVALA“.... /// Ruben řídí náklaďák. Moc toho nenakecá a má rád svůj klid. Teď (kromě dřeva) veze i paní s miminkem. A tak si to mlčky serou po silnici, mimiňák si to sere do plíny, kamera studuje obličeje a mimiku či grimasy, prďola čučí tou svou indiánskou vobličejem, kouř mu prej nedělá dobře, Ruben (mlčky) trpí, parchantík dělá kapku bordel a paní by snad chtěla i něco říct, ale znáte to – mlčeti zlato. Čekám, jakáže poetika z toho vyleze…. Ruben nemusí dodržovat žádný ty bezpečnostní zastávky a tak maj času dost na zastávku u rybníka (,,Máte ráda psy?“) a tak nějak začínaj mít k sobě blíž (aha, takže nekecali, je to takovej ten příběh, kdy láska začíná na nule a kvete, kvete a …). Je noc, kamera študuje spící ksichty (no 2x za film by to mohlo snad i stačit…) a najednou ,,ty chrápeš“ (říká mimčo Rubenovi – ne dělám si prdel, není to žádná komedie) – říká Jacinta Rubenovi. No tak jo, vodpočivadlo, sprchy, přebalovací pult… komorní cestovatelskej příběh o sblížení dvou (+1) lidí v kabině náklaďáku po cestě z Areky (či vodkuď) do Buenos Aires, kde se nestřílí, nikdo neřve, moc se toho nenakecá a jen to drncá. Nic proti tomu filmu nemám (ani proti miminkům, indiánům, řidičům, kabinám, benzinkám, Argentině), ale že bych to musel vidět 2x? /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Nesnáším ukecaný filmy. 2.) Ujíždím na paraguajských miminkách. 3.) Mba'eryru mboguataha – ano, hovořím jazykem Guarani. 4.) Thx za titule ,,long2375“. /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE ne NAPĚTÍ ne(18.11.2012)

  • - Snímek vznikal pět týdnů a natáčelo se v lokacích Paraguaye a Buenos Aires, hlavního města Argentiny. (Conspi)