Les Misérables in Concert: The 25th Anniversary
Režie:
Nick MorrisVOD (1)
Obsahy(1)
Dvacet tisíc diváků v hledišti, desítky hvězd na jevišti. Oslava 25. výročí londýnské premiéry. Výročí premiér úspěšných světových muzikálů provází většinou velký koncert. V případě Londýna se obvykle odehrává ve slavné Royal Albert Hall. U Les Miserables neboli Bídníků producent Cameron Mackintosh velmi dlouho váhal, kde koncert k 25. výročí londýnské premiéry uspořádat, a jak ho pojmout. Mnozí měli v tu dobu ještě v dobré paměti velmi povedenou akci k 10. výročí, kde se mimo jiné představili Valjeanové ze všech jazykových mutací – a že jich nebylo málo! Kromě japonštiny či norštiny tu pochopitelně zazněla také čeština. Mackintoshovi bylo jasné, že čtvrtstoletí je třeba oslavit jinak a ve větším formátu. Vznikla myšlenka zaplnit obrovitou londýnskou arénu O2. Na hlavní představení plné hvězd (koncertů proběhlo více, ale právě jen tento měl unikátní obsazení) byla hala čítající dvacet tisíc míst zcela vyprodaná. Účinkující vystupovali sice v kostýmech, ale před mikrofony, scény byly postaveny pouze v náznacích, ale o to více se pracovalo s osvětlením. Obsazení bylo vskutku fenomenální: z Broadwaye přijel afroamerický inspektor Javert – Norm Lewis, ale také Nick Jonas (ano, člen populární chlapecké skupiny Jonas Brothers), který sice již odrostl své někdejší roli Gavroche, ale zde se stal na jeden večer Mariem. Jako Eponine se představila Samantha Barks, která později stejnou roli získala i ve filmovém zpracování muzikálu. Překvapením bylo obsazení známého britského komika Matta Lucase (Malá Velká Británie) do role Thénadiéra. Lucas se ovšem projevil nejen jako znamenitý herec, ale i jako obstojný zpěvák. Kanaďan íránského původu, charismatický Ramin Karimloo, zde zpíval Enjolrase, ale v tu dobu už na divadelních prknech běžně hrál i Valjeana. Fantine si zazpívala filipínská hvězda Lea Salonga (ta nedávno navštívila i Prahu), která byla kdysi na Broadwayi skvělou Eponine. Hlavní role pak otevřela netušené možnosti opernímu tenoristovi jménem Alfie Boe, kterého do té doby znali jen skalní příznivci opery. Boe už měl za sebou úspěchy v broadwayském provedení Bohémy a zpíval hlavní role v londýnských operních domech, ale hvězdu z něj udělalo právě toto představení. Jeho provedení slavné árie Bring Him Home zvedlo ze židlí celou arénu a následující desetiminutové ovace (z nichž v záznamu pochopitelně uvidíme jen sotva minutu) mu navždy změnily život. Na závěr se pak na pódiu sešli čtyři nejvýznamnější představitelé Valjeana – kromě Boea to byli Colm Wilkinson (první londýnský Valjean, pro nějž byly některé árie psány), a dále John Owen-Jones a Simon Bowman, aby společně zazpívali Bring Him Home, a po jedinečném provedení sborové scény One Day More (v níž účinkovali téměř všichni herci a zpěváci, kteří byli na premiéře před 25 lety) následoval proslov Camerona Mackintoshe a autorů hudby a libreta. Koncert je pozoruhodný v mnoha směrech – především ale v množství pozitivní energie a čisté radosti, které daleko přesahují dokonalou profesionalitu, a které divák může vnímat doslova v každém okamžiku. (Česká televize)
(více)Recenze (44)
Dávám 4* jen pro srovnání s verzí z Royal Albert Hall (1995), která přeci jen v preciznosti a provedení koncertní formy 25té výročí předčila. O2 aréna jednak byla zkrátka slabším prostředím, počet členů company byl také výrazně nižší a na koncertní ztvárnění obsahovala scéna dle mého názoru až moc kulis a herecké stránky věci. Tím se inscenace dostala na pomezí klasického muzikálové provedení a nastíněný hybrid byl v tom směru zkrátka trochu slabší, než čistě (pouze) kostýmový koncert z roku 1995. Např. ztvárnění Konfrontace v podání Colma Wilkinsona a Philipa Quasta (1995) stojí proti verzi z tohoto koncertu o několik příček výš, právě kvůli tomu, že do ní nebyl vkládán herecký prvek z muzikálového jeviště, ale šlo čistě o precizní duet. Po hudební a pěvecké stránce jinak celkově i v této verzi naprostá dokonalost, těším na další výroční koncert. ()
Tři hodiny, které pádí jako splašené! ()
4,5 * Bylo by to za plný počet, ale Nick Jonas se v roce 2010 na stejné pódium s ostatními zúčastněnými vážně nehodí. Naopak mě velice mile překvapil fantasticky odporný Thenardier Matta Lucase.. ()
Nic lepšího si ČT art nemohlo na silvestra připravit. Dalo K.O. všem těm trapným českým estrádám plných rádoby vtípků, zpěvu a českých "hvězd." ()
První výroční koncert se mi líbil rozhodně více, ale stále je to skvělé. Musím říct, že postava, která byla naprosto geniální (a líbila se mi rozhodně více než v minulé verzi) byl Ramon alias Enjolras! Stunning!!! Musím říct, že při závěrečné písni mi nic neudělalo větší radost než staré obsazení vyjma právě Enjolrase. Takto jsem si to doopravdy užila. ()
Veľkolepý koncert ako oslava 25. výročia muzikálu "Les Misérables" sa nemohol konať na lepšom mieste, než v londýnskej O2 Arena. Teda, jediné lepšie miesto s poctivou londýnskou atmosférou pre toto predstavenie, by bola snáď len Royal Albert Hall. Po štvrťstoročí od svojho vzniku podľa knižného námetu spisovateľa Victora Huga, zas a znovu ožívajú kultové skladby, ktoré si v rôznych prevedeniach získali milióny divákov po celom svete. Pod produkčnou taktovkou Camerona Mackintosha sa práve v tejto jedinečnej adaptácii diela zišlo hneď niekoľko filmových a speváckych hviezd, aby obsadili tak známe role. Známe a takisto aj veľmi náročné, keďže celková dĺžka predstavenia dosahuje takmer úctyhodné tri hodiny. Väčšina divákov na konci však určite musí skonštatovať, že sa herecké obsadenie so svojimi úlohami vysporiadalo viac než bravúrne. Oceniť tak treba určite výkon všetkých zúčastnených, cez hercov, orchester a koniec koncov aj zbor. Menovite však jednoznačne najviac excelujú Alfie Boe v roli Jeana Valjeana a Norm Lewis ako Javert. Zo ženských postáv potom najmä Samantha Barks ako Eponine, ktorá rovnakú postavu stvárňuje aj vo filmovej podobe muzikálu, ktorá vyšla o dva roky neskôr. Akési porovnávania rôznych verzií muzikálu sú určite zbytočné, pretože každý má svoje "pre a proti" a nevyhýba sa ako ani tomuto stvárneniu. Plusy bez najmenších pochýb celému predstaveniu dominujú. Herecké obsadenie je skvelé, na záver dokonca doplnené o to pôvodné z roku 1985 a spojené dohromady v epickom speváckom čísle "One Day More", pri ktorom behajú po chrbte zimomriavky. Skutočný divácky zážitok, naživo zrejme neopísateľný. Rovnako skvelé sú aj prevedenia jednotlivých skladieb. Klasicky dobre zvládnuté "Look Down" či "Do You Hear the People Sing?" dopĺňajú mnohé ďalšie, medzi ktorými nenájdete snáď ani jedinú, ktorá by nemala svoje špecifické kúzlo. Priam vynikajúce prevedenie tu má "Master of the House" v podaní Matta Lucasa. Veľmi chytľavá záležitosť. Jedinou maličkosťou, ktorú muzikálu možno vyčítať je to, že viac nepracuje so scénou a takmer čisto sa zameriava len na spievanie. To je samozrejme excelentné, o tom žiadna, ale s väčším využitím scény sa kvalita celého predstavenia mohla posunúť ešte niekam vyššie. Les Misérables in Concert: The 25th Anniversary je spestrením nielen pre milovníkov muzikálu, ale pre každého, kto má všeobecne rád kultúru. Oslnivé predstavenie v podaní nielen hercov a orchestra, ale takisto aj divákov v O2 Arena, ktorí mu dodávajú značnú atmosféru, ponúka aj kvalitný vizuálny zážitok vďaka HD obrazu a šikovnej práci strihačov. Ale o tom by sa, koniec koncov, mal presvedčiť každý jeden divák sám. Veď jedenkrát vidieť je predsalen viac, než stokrát počuť, či v tomto prípade čítať. Oslava štvrťstoročia možno najlegendárnejšieho muzikálu všetkých čias sa určite vydarila. ()
Byl to velmi krátký zážitek na Silvestra, protože jsem přepnula televizi až ke konci koncertu. A pak to byl úžasný 3 hodinový (popůlnoční) zážitek za pár dní při opakování. Šla jsem si lehnout až k ránu a stejně si mi nechtělo spát. Zážitek, který se okamžitě dostal do mé TOP 10. Skvělý Alfie Boe. ()
Nepatřím mezi časté návštěvníky muzikálů, toto jsem si ale vychutnal. Co se týká pěveckých a hereckých výkonů jsem velmi potěšen, co mě dostalo nejvíc je však technická stránka projektu - neskutečná masa lidí, a dohromady to dělá krásný zážitek. V Blu ray verzi nádherný obraz a dokonalá zvuková stopa. ()
Výborné představení. Skvělý doplněk desátého výročí představení. Tam kde nezazněly některé pasáže předtím, zazněly tady a obráceně ala vstup Thenadiera apd. Naopak se mi tu líbilo, že se víc i hrálo nejen zpívalo. Je pravda, že desáté výročí má většího ducha Bídníků. Je to divadlem, ale i některými učinkujícími. Boe jako Valjean je parádní, ale na Wilkinsona, ač stárne, nikdo nemá. Musím tady zmínit ale jedno jméno a to Ramin Karimloo. Jako Enjolras je nepřekonatelný. V tomhle boduje v tomhle představení. Opět ukázka, že není malých rolí, ale velkých herců, zpěváků. Škoda, že se tady neukázas Philip Quast jako Javert. On má prostě něco do sebe a ta role, jako kdyby byla psána jemu na tělo. Závěr potěší Otče náš, tedy Brink him home v podání čtyř Valjeanů. Jak Boe zapěl a pár tónů víš a operněji, než všichni ostatní, mě prošel mráz tělem. Bravo! Škoda, že se nezachovala tradice, no tradice, když výroční koncert byl předtím jen jednou, že nepříšli "všichni" Valjeani a nezapěli každý ve svém jazyce. Nebo víte co, kdyby přišli všichni Enjolrasové. :) No nic. Ale buďme rádi, že takové "šou" jsou někde zaznamenány. Je málo tak dobrých muyikálů, ještě míň tak dobrýcch interpretací. ()
Nee, za co, proč?! Hned vysvětlím - rovněž se řadím k početné skupině, podle nichž v obsazení popová hvězda Nick Jonas absolutně nemá co pohledávat. Já ho ani neznala, ale jakmile se objevil na scéně, zarazila jsem se a říkám si co se to děje, tak sleduju Les Mis nebo Muzikál ze střední?! Jeho neustálý s prominutím dementní výraz a hlasový projev typických současných gayboybandů mi způsobil těžkou nauzeu - a co víc, jakožto příznivce muzikálů musím uznat, že verbalův "buzikál" je pro tento případ tak přiléhavým výrazem, že ho snad (neochotně) zařadím i do svého slovníku! Cílová skupina alias dav jedenáctiletých bravo girls se musí rozplývat blahem a chraň bůh, já jim to nechci brát, ale obsadit jejich idola do Bídníků? Tady přestává legrace. Čiré zlo, barbarství a zaprodání duše ďáblu!!! (A co tak "obstarat" osmdesátiletého dědu a učinit idol všech třináctek? Proč ne? Javert o tom ví své: "The world is upside down..."). Na konci mi ho bylo skoro líto, rozdíl mezi ním a zbylým obsazením byl tak markantní, že si sám na tom jevišti musel připadat směšně, jestli má navzdory svému výrazu trochu té soudnosti. Vůbec nechápu, co koho přimělo k tak nešťastnému výběru. --- Ve vedlejší roli (Grantaire) se blýsknul a potěšil mě Hadley Fraser, který účinkoval mj. i ve výročí muzikálu POTO jako Raoul. Zbytek castu je naprosto excelentní a když si odmyslím ten fatální přešlap, díky němuž jsem nucena jisté pasáže přeskakovat, jde jinak o moji nejoblíbenější verzi vůbec. Je to "jen" koncert, ne plné představení, ale herecké výkony jsou neuvěřitelně přesvědčivé. Jinak samozřejmě geniální muzikál. A moji vůbec nejoblíbenější Valjan, Javert, Fantine, Cosette a Éponine! ()
Keby môžem dať 10 hviezd, tak ich dám práve tomuto muzikálu! Niečo krásne... či orcheser, či speváci, či celková priateľská a uvoľnená atmosféra medzi hercami aj v publiku, nijaká patetickosť (až na Mariusa, Cosette a občas Fantine). Už záznam ma absolútne uchvátil, takže si ani neviem predstaviť, čo by som robila, keby som mohla byť na skutočnom predstavení. Súhlasím s ostatnými, Valjean je úplne skvelý, ale mňa najviac dostali mladí revolucionári na čele s neprekonateľným Enjolrasom. Od Drink with me som plakala až do konca :) ()
Kdysi jsem byl na české verzi tohoto muzikálu a bylo to to nejlepší představení, jaké jsem v životě viděl (ano, chodíval jsem do divadla a v současnosti i do opery). Dnes mě napadlo, že bych se mohl kouknout na YouTube, jestli tam není a byla tam celá tahle verze a tak, jako mě před léty uchvátila cz verze, tak se mi líbila i tahle (naštěstí šprechtím anglicky dost na to, abych tomu rozuměl). Naprosto dokonalé představení, kterému není co vytknout. Z mého pohledu je ta nejlépe ztvárněná postava Javert, na jehož každý výstup jsem se těšil. Snad vyjde i na dvd. ()
Věřím, že naživo to musí být něco neuvěřitelného. Ale sledovat záznam mě prostě nebavilo. Svým rozsahem jde opravdu o impozantní představení a to co jsem viděl bylo perfektní, ale je to jak říkám, ze záznamu jsem to déle jak třičtvrtě hodiny nevydržel. Obsahem, kvalitou, rozsahem, výkony je to na 5*. Zážitkem ze sledování záznamu tak za 2*. ()
Mám mnohem radši verzi k desátému výročí. A proč? Nick Jonas vypadá, zpívá a hraje jako..., pokaždé, když vyleze na jeviště, tak tomu ubere 20%. ()
Absolútna fantázia. toto koncernté predstavenie som si pozrel až po Hooperovom filmovom spracovaní a musím povedať, že ho predčilo na celej čiare. Úžasní herci a speváci, ktorí v mnohých prípadoch prekonávajú svojich predchodcov z prvého výročného koncertu po desiatich rokoch. Najviac ma nadchli Fantine, Eponine a Javert, ktorých či už samostatné alebo zborové výstupy boli fantastické. Jediný, kto v mojich očiach naopak v porovnaní s koncertom zpred 15 rokov stráca je Marius, no to ani náhodou celkový dojem z muzikálu nekazí. Kapitolou samou o sebe sú ale úžasne hudobne melodické skladby s hlbokou myšlienkou, ktoré robia tento muzikál najlepším na svete. Osobne sa mi viac páči prvé dejstvo, ktoré je podľa mňa viac hudubne nadupané ako to druhé, no na druhej strane záverenčné dve skladby celého predstavenia sú úchvatné. Za všetky skladby spomeniem moje najobľúbenejšie- I Dreamed a Dream, Do you hear the people sing?, One more day, On my own a finále epilógu. Na záver len dodám, že rozhodne nie som veľký fanúšik muzikálov, no Les Misérables sú kapitola sama o sebe ()
Perfektní muzikál podle geniální knižní předlohy... Tenhle výroční koncert mě ale zklamal. V porovnání s verzí z roku 1995 je tohle hodně slabé. Už tu nemáme ani zdaleka tak prvotřídní hlasy, jakými disponoval "dream-team" v čele s Philipem Quastem. Přes to bych se ještě ovšem nějak přenesl. Co prostě nepřekousnu jsou ale pánové Nick Jonas a Norm Lewis. Jonas je herecké i pěvecké hovado (odpusťte mi ten výraz) a nedá se na něj koukat! A kdo to kdy slyšel, aby Javerta hrál černoch?! Nemějte mě za rasistu, ale tohle byl krok vedle. A ani jeho projev a zpěv mi k Javertovi prostě nesedí. Tyhle dvě výrazné výtky strhly u mě koncertu celou jednu hvězdičku. ()
Opäť iná a opäť veľmi vydarená verzia svetoznámeho románu, ktorý je však už zrejme známejší ako muzikál, než ako kniha. Tento krát stojí na vysokej prepracovanosti hudobno-technickej stránky: fantastické spevácke výkony, geniálny orchester a zbor, veľkolepá scéna, kostýmy, svetlá,... Čoho je tu pomenej, sú herecké výkony, resp. príležitosť ich podať, k čomu sa však autori sami priznávajú už len tým, že ide o KONCERT. Napriek tomu sa na elitu britského muzikálu díva veľmi príjemne-nechcem zbytočne menovať, ale nedá mi nespomenúť Samanthu Barks, ktorá je (ale to viete) vo svojej postave famózna, Matta Lucasa a Jenny Galloway, ktorí sa podobne ako Sacha Baron Cohen a Helena Bonham Carter zhostili postáv manželov Thénardierovcov veľmi (dô)vtipne a dvoch pre mňa doteraz neznámych hercov/spevákov: Ramin Karimloo, ktorý hrá Mariusovho priateľa Enjolrasa, čo je postava, ktorej som vo filmových spracovaniach nikdy nevenoval zvýšenú pozornosť; tu bol pre mňa snáď najvýraznejší a veru som si ho aj subscribol na youtube a Alfieho Boe, ktorý mi bol ako Jean Valjean oveľa, oveľa viac sympatický ako Hugh Jackman, navyše aj lepšie spieva. Cez čo (resp. koho) som sa po celý čas nevedel dostať, bol Nick Jonas v postave Mariusa. Jeho pop-rockový hudobný a patetický herecký prejav ma výrazne rušili. Už keď spomínam negatívum, pridám ešte, že niektoré situácie (smrť Eponine, odchody-neodchody zo scény) sa dali režijno-technicky vyriešiť určite estetickejšie. Celkovo si myslím, že sa na tomto tvare režisér nejako nenadrel, čo na druhej strane nebolo ani potrebné… Zhrniem to asi tak, že táto verzia fenoménu Les Misérables je skôr pre diváka, ktorý príbeh už pozná, videl jeho divadelné/filmové spracovanie a teraz si vychutná fantastických hrajúcich spevákov, ako prechádzajú piesňami spojenými do už snáď kultového príbehu :) 4 a pol * ()
Subjektivně bych řekl, že jde o vůbec nejlepší záznam muzikálu, je jedno, jestli zvukový nebo obrazový. Lepší než adorovaný koncert z roku 1995. ()
Chtěla jsem dát hvězdičku dolů za Nicka v roli Maria, který svými pěveckými skilly rozhodně nesahá až k muzikálům (je to, jako by mu jeden z těch úžasných profíků, se kterými Nickovi asi omylem bylo umožněno Bídníky zpívat, začal svým profi vibratem pět v Jonas Brothers), ale pokud opomenu jeho ufňukaný výkon, koncert považuji za naprosto dokonalý. Neuvěřitelným zážitkem muselo být tehdy tam sedět a slyšet to všechno naživo. Nejde jen o to, jak vystupující zpívají, ale také o to, jak výborně a uvěřitelně své výkony prezentují. Nejvíce mě překvapil chlapec v roli Gavroche, ten na svůj věk vystupuje a zpívá - navíc s přízvukem - jako profesionál. A samozřejmě vystoupení všech Valjeanů - na to publikum nikdy nezapomene. ()
Bídníci jsou můj nejoblíbenější muzikál a tak mám tenhle koncert, stejně jako o patnáct let starší verzi, naposlouchaný dost a dost. V tomto koncertu nabídla produkce dynamickou orchestrizaci a etničtější obsazení. Čert vem asijskou Fantinu a íránského Enjorlase, kteří svoji práci zvládají skvěle. Jednu hvězdu strhávám za Nicka Jonase a Norma Lewise. Jonas byl v tu chvíli prostě omyl (to neznamená, že za dalších deset let nebude třeba perfektní) a Lewis jako Javert je na můj vkus příliš emotivní a živelný. Preferuji odměřenost Phillipa Quasta. Uvidíme, co přinesou další výroční koncerty. ()