Les Misérables in Concert: The 25th Anniversary
Režie:
Nick MorrisVOD (1)
Obsahy(1)
Dvacet tisíc diváků v hledišti, desítky hvězd na jevišti. Oslava 25. výročí londýnské premiéry. Výročí premiér úspěšných světových muzikálů provází většinou velký koncert. V případě Londýna se obvykle odehrává ve slavné Royal Albert Hall. U Les Miserables neboli Bídníků producent Cameron Mackintosh velmi dlouho váhal, kde koncert k 25. výročí londýnské premiéry uspořádat, a jak ho pojmout. Mnozí měli v tu dobu ještě v dobré paměti velmi povedenou akci k 10. výročí, kde se mimo jiné představili Valjeanové ze všech jazykových mutací – a že jich nebylo málo! Kromě japonštiny či norštiny tu pochopitelně zazněla také čeština. Mackintoshovi bylo jasné, že čtvrtstoletí je třeba oslavit jinak a ve větším formátu. Vznikla myšlenka zaplnit obrovitou londýnskou arénu O2. Na hlavní představení plné hvězd (koncertů proběhlo více, ale právě jen tento měl unikátní obsazení) byla hala čítající dvacet tisíc míst zcela vyprodaná. Účinkující vystupovali sice v kostýmech, ale před mikrofony, scény byly postaveny pouze v náznacích, ale o to více se pracovalo s osvětlením. Obsazení bylo vskutku fenomenální: z Broadwaye přijel afroamerický inspektor Javert – Norm Lewis, ale také Nick Jonas (ano, člen populární chlapecké skupiny Jonas Brothers), který sice již odrostl své někdejší roli Gavroche, ale zde se stal na jeden večer Mariem. Jako Eponine se představila Samantha Barks, která později stejnou roli získala i ve filmovém zpracování muzikálu. Překvapením bylo obsazení známého britského komika Matta Lucase (Malá Velká Británie) do role Thénadiéra. Lucas se ovšem projevil nejen jako znamenitý herec, ale i jako obstojný zpěvák. Kanaďan íránského původu, charismatický Ramin Karimloo, zde zpíval Enjolrase, ale v tu dobu už na divadelních prknech běžně hrál i Valjeana. Fantine si zazpívala filipínská hvězda Lea Salonga (ta nedávno navštívila i Prahu), která byla kdysi na Broadwayi skvělou Eponine. Hlavní role pak otevřela netušené možnosti opernímu tenoristovi jménem Alfie Boe, kterého do té doby znali jen skalní příznivci opery. Boe už měl za sebou úspěchy v broadwayském provedení Bohémy a zpíval hlavní role v londýnských operních domech, ale hvězdu z něj udělalo právě toto představení. Jeho provedení slavné árie Bring Him Home zvedlo ze židlí celou arénu a následující desetiminutové ovace (z nichž v záznamu pochopitelně uvidíme jen sotva minutu) mu navždy změnily život. Na závěr se pak na pódiu sešli čtyři nejvýznamnější představitelé Valjeana – kromě Boea to byli Colm Wilkinson (první londýnský Valjean, pro nějž byly některé árie psány), a dále John Owen-Jones a Simon Bowman, aby společně zazpívali Bring Him Home, a po jedinečném provedení sborové scény One Day More (v níž účinkovali téměř všichni herci a zpěváci, kteří byli na premiéře před 25 lety) následoval proslov Camerona Mackintoshe a autorů hudby a libreta. Koncert je pozoruhodný v mnoha směrech – především ale v množství pozitivní energie a čisté radosti, které daleko přesahují dokonalou profesionalitu, a které divák může vnímat doslova v každém okamžiku. (Česká televize)
(více)Recenze (44)
Skvělé, plné emocí a s dokonalou hudbou, ale přece jen o něco málo slabší, než koncert k desátému výročí. Velice se mi líbil a Ramin Karimloo (dokonalý Enjolras), který předčil svého kolegu z roku 1995. Rozhodně nezklamal Alfie Boe, ač není mým nejoblíbenějším Valjeanem (Colma Wilkinsona je opravdu těžké překonat), Norm Lewis mě jako poněkud netypický Javert příjemně překvapil a ani zbytku obsazení nelze nic vytknout. Vyjímkou je Nick Jonas, jehož jméno jakožto představitele Maria mě šokovalo už před koncertem a dopadlo to ještě hůř, než jsem očekávala. Kromě toho, že neumí hrát, neumí ani zpívat a to mezi zbylými dokonalými pěveckými výkony poněkud rušilo. Kvůli jednomu herci/neherci ale není třeba strhávat hvězdičku, Bídníci budou pravděpodobně navždy mým nejoblíbenějším muzikálem a tahle verze si pět hvězdiček zaslouží. ()
Za mě 95%. Fenomenální představení. Mnohými vyzdvihované předchozí výročí bylo úžasné, nicméně dle mého názoru na tuto verzi nemá. Jednoduše už kvůli Alfie Boe a jeho bezkonkurenčnímu výkonu v roli Valjeana. Je jedno po kolikáté se na záznam dívám, jakmile se do toho A.Boe "opře", naskakuje mi husí kůže. Boe dostává známé melodie na úplně jinou, vyšší, úroveň a nedokážu si představit lepší podání Valjeana, než právě toto. Jen za něj bych byl ochoten dát pomalu plný počet hvězd. Když se k tomu přidá bezchybný výkon Eponine v podání Samanthy Barks a nečekaný výkon Thenandiera, jenž je velmi vděčná role, jejíž potenciál Matt Lucas využívá na úplné maximum, nelze dát jiné hodnocení než-li 5 hvězd. Jako pomyslná třešnička na dortu je výkon Ramina Karimlooa, který krom perfektního hereckého výkonu, představuje nepopsatelnou slast pro uši a dělá tak z relativně nevýrazné vedlejší role plnohodnotnou konkurenci Valjeanovi. Po prvním shlédnutím jsem měl poněkud rozpačité pocity z Javerta jehož Norm Lewis pojal poněkud netradičně. Z počátku mi jeho pojetí nesedělo, nicméně na cca třetí shlédnutí jsem jej dokázal docenit a odprostit se od klasicky pojímaného Javerta. Proč tedy 95% a ne 100%? Jednoduše proto, že nic není dokonalé a v tomto případě v dokonalosti neuvěřitelně brání "výkon" Nicka Jonase (Marius Pontmercy). Kdybych chtěl být největší šťoural a hanit kdejaký detail, tak v celém koncertu nezměním absolutně nic (krom výše zmíněných výkonů si zaslouží pochvalu i kamera,osvětlení, krásný závěr a mnoho dalšího) až právě na Jonase. Doufal jsem, že mi přiroste k srdci časem jako Javert, ale opak je pravdou. Čím více se na záznam dívám, tím shledávám jeho "výkon" protivnější. Neumí zpívat, neumí hrát a když se to snaží kombinovat je to otřesné. Při pohledu na něj mám sto chutí dát 3 hvězdy...naštěstí pak nastoupí Alfie Boe nebo Ramin Karimloo a je mi i těch 5 hvězd málo :) ()
Nevím, ale tohle představení nebylo zrovna to nejlepší. Představitel Maria neuměl vůbec zpívat, natož alespoň trochu hrát.Šklebil se a pitvořil, žádné emoce, prostě ani koukat se na něj nedalo. Cosetta také nezpívala nic moc. Zachraňoval to Valjean, Enjolras a samozřejmě výborná Lea Salonga v roli Fantine. Zřejmě jsem hodně ovlivněna tím, že jsem měla možnost shlédnout koncertní provedení k 10. výročí a to bylo kvalitou mnohem výše než tato verze. Jaksi mi to celé přišlo tak trochu odfláknuté. A vrcholem všeho černý Javert. Nic proti černochům, zřejmě nechtěli být tvůrci nařčeni z rasismu, ale už vidím jak v době, kdy se příběh odehrává vykonával takový post černoch, to je vážně mimo mísu, i když výkon po pěvecké i herecké stránce dobrý. Takže za mě i za tento přešlap hvězdička dolů. Prostě koncert k 10. výročí je mnohem lepší a vede u mě na plné čáře. Toto provedení je dle mého názoru jen jeho slabá kopie. A je to škoda. Čekala jsem mnohem více. Možná to bylo i tím prostředím,divadlo je prostě divadlo a i ta barikáda byla tentokrát jaksi neviditelná oproti starší verzi. :-) Asi se spojilo proti více faktorů a tak to na mě nezapůsobilo jak by mělo. Závěr byl sice působivý ale i tak to na 5 * u mě nestačí. ()
Silný zážitek od začátku do konce, ta hudba je naprosto dokonalá a tohle obsazení uhrálo veškeré emoce i ve statické koncertní podobě. Díky! ()