Reklama

Reklama

Un été brûlant

Trailer

Obsahy(1)

Komparsista a herec malých rolí Paul (Jérôme Robart) se seznamuje s Frédéricem (Louis Garrel), excentrickým malířem, a brzy se z nich stanou dobří přátelé. Frédéric je ženatý s o dost starší Angèle (Monica Bellucci), italskou herečkou doznívající slávy. Kvůli angažmá v novém filmu se pár stěhuje z Francie do Říma, kam pozvou i Paula a jeho novou dívku, statistku Élisabeth (Céline Sallette). Tady se ukazuje, že manželství mezi Frédéricem a Angèle není tak idylické jak se zprvu zdálo, mladý malíř dává přednost Paulově společnosti a svou ženu stále více zanedbává. Přichází nevyhnutelné. (dopitak)

(více)

Videa (1)

Trailer

Recenze (5)

elanista1 

všechny recenze uživatele

Teraz som pochopil podstatu vsetkych dobrych filmov, az ked som videl toto. Nikdy, nikdy v zivote som nevidel nic nudnejsie. To si uz fakt mozem pustit nejake 10%ne akcne cecko, ale aspon sa tam nieco deje. Toto si fakt nedavajte ani kvoli Monice Bellucci. ()

Flakotaso 

všechny recenze uživatele

Garrel je divný týpek. Zdá se, že se navždy zasekl v šedesátémosmém roce a nemůže se z něj posunout dál. Tento film se sice odehrává v současnosti, ale - postavy v podstatě neznají mobil ani počítač, čtou filmové recenze v novinách, jsou existenciálně zadumaní a podmračení, jakoby by právě teď objevili Sartra a Camuse, neustále se pokoušejí o sebevraždu, mají naivní řeči o tom, že revoluce je nevyhnutelná atd. Z úst hlavního hrdiny několikrát zazní, že nemá peníze, ale přestože se film odehrává v současném kapitalismu, postavy neřeší ani náznakem jakékoliv existenční problémy, ať už peníze mají či nemají. Vrcholem emocionální křivky děje je objevení potkana v šatníku, na vše ostatní jsou reakce přítomných slabošské, ubrečené, svou jalovostí směřující onu křivku spíše do mínusových pozic než do plusových. Příznačné pro "garrelovinu" tohoto filmu je právě fakt, že ústy Moniky Bellucci řádně přehraným výkřikem zděšení otázka potkana v šatníku počne i skončí. Podivuhodné je i to, že nejvíce řešeným problémem mezi manžely je to, že manželka nedokáže snést, když manžel-malíř ženu postupně přestává vkládat do svých obrazů! Garrel preferuje emoci před vším ostatním, jakoby chtěl natočit aktualizaci Pohrdání a stejnými triky s filmem ve filmu a patetickou hudbou ji chce vkládat přímo do filmové matérie ve stylu Godarda, ale hrubě se mu to nedaří. Více než cokoliv jiného totiž z filmu trčí faleš, jalovost a neaktuálnost. Ale kdoví, možná v tomto alternativním vesmíru francouzští umělci skutečně dosud žijí. ()

Reklama

ad-k 

všechny recenze uživatele

Pokud se Philippe Garrel drží ve svém nejnovějším filmu jisté komornosti, ostří na titulní vztah italské herečky Angèle (Monica Bellucci) a malíře Frédérica (Louis Garrel) a nepouští se do zbytečného melodramatického akcentu, je většina věcí na svém místě a v pořádku. Funguje i vizuálnost (vč. kamery, lokací atd.), což podtrhuje i hypnotická Monica Bellucci s poněkud omezeným výrazovým potenciálem (jistá strnulost však není úplně na škodu). Nejen dámy pak jistě docení bohémstvím opředeného (a poměrně přirozeného) Louise Garrela, kterému mimochodem jeho otec coby režisér ve filmech velmi dopřává (stačí se podívat na herecké kolegyně posledních snímků). Co se však děje ve filmu především ve druhé polovině celkový kladný dojem umenšuje. Už politické komentáře a úvahy nad revolucí / komunismem (ano, tušíte správně: ocitáme se na francouzské půdě) v průběhu filmu přinejmenším ruší, zaměření se na vedlejší postavy Élisabeth a Paula (coby přátel ústřední dvojice) pak motor filmu spíše zadrhává. Chápu existenci přátel, chápu i nutnost dívat se na vztahy muže a ženy obecně, z jiné perspektivy (k čemuž druhá dvojice napomáhá) a dokonce chápu i to, že Frèdericova odloučenost od Angèle musela být nějak stupňována a proto hlavní vztah z plátna mizel takřka do ztracena, jenomže jakoby nakonec všeho bylo příliš. Postav, zbytečných scén, hudby, melodramatu (a to všechno i přes nízkou stopáž snímku; posledních 15 minut se mohlo dokonce klidně zapomenout ve střižně). Nepopírám jisté přednosti Garrelovy režie ani dalších, kteří se na "Un été brûlant" spolupodíleli, výslednice sil se však neustále hledá a bloudí někde mezi Paříží a Římem, až se nakonec tříští definitivně (byť je to z pohledu i malého fyzika holý nesmysl). Stejně jako Frèderic...│60% ()

dopitak 

všechny recenze uživatele

"Žhavé léto" hned ve druhém záběru nabídne svlečenou Moniku Bellucci (prý se točilo šest týdnů po té, co porodila dceru), jinak je ovšem především pekelně nudným filmem. Jak napsal nějaký kolega v recenzi po projekci na benátském festivalu, osudy hlavních postav jsou vám ukradené. Sice to vypadá že se z filmu něco vyklube, ale to se nestane. Docela umně natočená, ale pořád nuda. ()

Galerie (14)

Zajímavosti (6)

  • Film je zčásti poctou Garrelovu zesnulému příteli, malíři Frédéricu Pardovi. Garrel však podle vlastních slov nechtěl sklouznout k fetišismu, a tak například obrazy, které se ve snímku objevují, jsou dílem jiného umělce. (urzug)
  • Frédéricova (Louis Garrel) dědečka ve filmu ztvárnil Maurice Garrel, jeho skutečný děda. Maurice Garrel zemřel tři měsíce před premiérou snímku a tato role byla jeho vůbec poslední. (urzug)

Reklama

Reklama