• Ouwen
    ****

    Finchera nemám moc nakoukaného, tak jsem spíš očekával trošku více neuvěřitelnou variaci na téma filozofie/psychologie. Dostal jsem však chirurgicky přesný materiál s úžasnou a velmi ráznou, osobitou režií. Veškeré ty nájezdy kamery směrem ke tváři těch vrahů, když popisují své zvěrstva, anebo když nějaká postava vede dialog, který jakmile je nějako zásadní či podstatný, kolem herce se rozmlží obraz a zaostří se na něj, tim pádem veškeré důležité dialogy naberou na intenzitě. Groff je fantastickej, jeho proměna ze zelenáče, co vyzvídá na paranoidně otupeného aroganta fakt impozantní. Tam kde pro první rozhovor šel jako uhlazený frajírek, v závěru má rozcuchaný vlasy a rudnou mu oči. Jeho parťák je zase ostřílenej veterán a ačkoliv jsou oba odlišní povahově a přístupem, doplňují se výborně. Soundtrack je lahůdkovej a retro look pohlcující. Akční to není vůbec.. důvod proč dávám "jen" čtyřku, je zřejmě pár hluchých míst a bylo to na můj vkus přeci jen takové pomalejší, ale to už je můj problém.(20.12.2017)

  • Heisenberg_
    ****

    Do Lovce myšlenek jsem se vrhl z důvodu ihned několika doporučení od známých, a ačkoliv jsem neviděl jediný trailer, byť ani ukázku, neměl jsem ani po kompletním zhlédnutí těch téměř deseti hodin pozoruhodného materiálu dosavadně nemám sebemenší potuchy, oč tu vlastně běží. A co lze říci? Klasicky Fincherovská expozice sází na detaily - two thumbs up. Poněvadž zatímco jiné kriminální seriály se zabývají studií kriminalistiky jen okrajově, Mindhunter jde o dost výrazněji do hloubky a podrobně ji zkoumá - předně co se psychologické analýzy zločinu a jejich aktérů týká. Stylizace uctivě kráčící ve šlépějích detektivních pořadů ze sedmdesátek je prostě báječná. Ústřední dvojce žerete každé slovo... Žel bohu seriál nabízí striktně vcelku primitivní žánrovou zápletku kterou zato okořeňují naprosto bezchybné dialogy. Kdyby se alespoň připepřilo na tempu nemám posléze téměř žádné výhrady... Uzavření jednotlivých kapitol v závěru je poměrně dostačující k jakémusi pocitu zadostiučinění. Nýbrž, přeci jen jsem dle expertů na Československé filmové databázi očekával o něco intenzivnější zážitek - obavy postupně naplnily zahraniční reakce, jež Lovce myšlenek (paradoxně) považují pouze za nadprůměrnou záležitost - čímž určitě je. Tím pádem nechci hanit špičkovou scenáristickou propracovanost - ta je dovedena k ryzí pečlivosti - jenže takový typ seriálu by jednoduše nutně potřeboval spletitější zápletku a pevný základ, než jen být afektovaným lineárním sledem scén jejichž hlavním motivem je profilování vrahů bez výraznějšího příběhového opodstatnění. Leč, co se dá dělat? Jsem kupodivu zvědav na nadějnější druhou sérii... Avšak toto se musí uznat: veškeré epizody sídlící pod vlajkovou lodí Davida Finchera jsou tou nejzdařilejší kriminálně detektivní filharmonii - ačkoliv právě kvůli tomu, že se na tomto počinu podílel právě on, plný počet dávat nebudu - na to je Mindhunter málo konceptuálně interesantní. Verdikt: zasloužených 84% ... kolem a kolem se jedná o vskutku neokoukaný projekt s kuriózním námětem, jenž ale zcela nenaplnil svůj stanovený potenciál.(24.8.2019)

  • Spiker01
    *****

    Dal jsem si načas, ale konečně mám další netflixovskou pecku za sebou. Produkci jsem příliš nesledoval, viděl jsem sice nějaký ten trailer a seriál mě vlastně začal pořádně zajímat až po prvních nadšených ohlasech. A David Fincher je samozřejmě pořád jeden z nejlepších režisérů současnosti, takže jako jeho velký fanoušek jsem si Mindhuntera logicky nemohl nechat ujít. A rozhodně jsem nelitoval. Atmosféra se nese přesně ve stylu mistrových starších kousků, tedy hlavně Zodiaca a je to jedna velká paráda, ovšem fanoušci něčeho vyhrocenějšího by mohli být zklamaní. Mindhunter je v podstatě jedna velká osmihodinová konverzačka, která se vyplatí dávkovat po dvou dílech (dle složení režisérů) a nepozorného diváka dokáže v klidu uspat. Ti ostatní si však budou užívat neuvěřitelnou chemii a respekt dvou hlavních postav ztvárněnými budoucí hvězdou Jonathanem Groffem a zkušeným harcovníkem Holtem McCallanym. Jejich špičkování patří vůbec mezi to nejlepší, na co lze v seriálové tvorbě koukat a v kombinaci s výborným tempem prakticky všech dílů, správně melancholickou hudbou a vynikajícím soundtrackem podkreslujícím konce jednotlivých dílů se vskutku jedná o strhující dílo, jež můžu s klidem doporučit všem, co to s kinematografií myslí alespoň trošku vážně. Možná mě jen malinko zklamal závěr, který je patrně záměrně zbytečně nevyhrocený a jasně vybaluje karty na další série, přecejen jsem ale čekal tu pomyslnou třešničku na jinak velice lahodném dortu.(13.12.2017)

  • kaylin
    ****

    Přiznám se, čekal jsem seriál, který bude více akční a více thrillerový, ale ono se ve skutečnosti jedná o psychologické drama, kde se vrazi jen zpovídají. Ale přesto to není špatné, naopak, daří se rozhovory vést tak, aby seriál nenudil. Přesto jsem čekal, že to bude ještě intenzivnější zážitek, než jaký jsme dostali.(27.11.2017)

  • *CARNIFEX*
    ****

    Neskutočne zvláštnu atmosféru má tento čudný seriál, zaoberajúci sa charakterom osobností tých najväčších zločincov, podieľajúcich sa na tých najohavnejších trestných činoch - vraždách. Pre človeka, lákajúceho téma sériových vrahov, absolútna povinnosť. Nebudete však svedkom žiadnych ohavností. Iba podivných rozhovorov, ktoré Vás miestami vďaka hereckým výkonom doslova posadia do fotelky.(23.11.2017)

  • - Při výslechu s Edem Kemprem jí Bill (Holt McCallany), Holden (Jonathan Groff) a Ed (Cameron Britton) pizzu značky „Showbiz“. Tato značka ale vznikla až v roce 1980, tedy až po ději této epizody. (dandy11)

  • - Žena, která přinesla Holdenu Fordovi (Jonathan Groff) kávu, je pojmenována po Fincherově dlouhodobé asistence Andree McKee, jako poděkování za její oddanost. (Tomas_TM)

  • - Finální scéna, kde se Ford (Jonathan Groff) setká s Kemperem (Cameron Britton) v nemocnici, kdy Kemper řekne Fordovi, že by ho mohl velmi snadno zabít. se velmi podobně odehrála i ve skutečnosti. Robert K. Ressler, který je inspirací pro agenta Forda, jel na domluvené interview s Kemperem, bachaři je usadili do cely, která sloužila jako „cela smrti“ (cela kam se umisťovali odsouzenci den před vykonání trestu smrti). Na konci interview Ressler stiskl tlačítko na přivolání ostrahy, ale nikdo nepřišel. Kemper si všiml, že Ressler začíná být velice nervózní a řekl mu: „Kdyby mi teď hráblo asi bys byl ve velkých problémech, co myslíš? Mohl bych ti utrhnout hlavu a položit na stůl, aby přivítala ostrahu.“ Resslerovi došlo, že byla chyba se sejít v uzavřené místnosti s někým jako je Kemper zcela sám, použil proto vyjednávací techniky, kterou sám naosnoval pro FBI a nechal Kempera mluvit tak dlouho, dokud se neobjevil někdo z ostrahy a pustil Resslera z cely. Díky tomuhle incidentu Ressler změnil protokol, aby nikdo nemohl dělat rozhovor se subjektem sám. (dj_kure)