Režie:
Jan BonaventuraScénář:
Miloš KratochvílKamera:
Jan OstenHrají:
Petr Nárožný, Michal Dlouhý, Kamila Špráchalová, Pavel Zedníček, Milena Dvorská, Růžena Merunková, Miroslav TáborskýVOD (1)
Obsahy(2)
Království Jindřicha I. je na mizině a navíc zde straší duch lakomého dědy Maxmiliána. Král s královnou ztratí nervy, odejdou a nechají hrad i problémy synovi, mladému princi Jindrovi (M. Dlouhý). Ten zůstane na všechno sám, jen s podivínským, věrným sluhou Ámosem (P. Nárožný). K záchraně království by mohlo dojít velice rychle. Hrad totiž navštívil posel Spolku pro ochranu svobodných princů, ale Ámos je zvyklý plnit rozkazy doslova. Když se dozví, že Spolek vyplácí svobodným princům 5000 zlatých, aby je ochránil před bitkami s draky kvůli rozmarným či pyšným princeznám, je už posel pryč. Zoufalý princ nařizuje sluhovi, že musí ostražitě bdít nad tím, aby se nezamiloval a neoženil. Věří, že se posel vrátí. Na hrad však místo něj přijíždí hezká princezna Pavlínka (K. Špráchalová), které chůva předpověděla, že právě tam najde štěstí, lásku a bohatství! (Česká televize)
(více)Recenze (39)
Koukám na to deset minut a už mě z toho ječení a bezobsažného žvanění, které asi tvůrci považovali za vtipné, bolí hlava. Proč ti scénárističtí amatéři u novějších pohádek mají za to, že se tam má neustále mlít pantem, mlít pantem, mlít pantem a žádný obsah to nemá. Je smutné vidět dobré herce se ztrapňovat v takové ubohosti, která nemá nic, čemu by se dalo říkat děj, postavy nebo logiku. ()
Je hezké, když v pohádkách jsou vtipy pro malé i větší diváky, když se nebere tak úplně vážně, když z toho plyne nějaké ponaučení. Trocha ztřeštěnosti není na škodu, předvídatelnost je organickou pohádkovou ingrediencí. Vybavuji si jen málo pohádek, kde si hlavní hrdina tu princeznu nevezme a většinou to je proto, že je to fiflena, která to, že se svatba nekonala, měla jako životní výchovnou lekci. Tady vtipy vyšumí, trocha vážnosti by prospěla, ponaučení postřehne jen ten, kdo na něj číhá jako tchýně na zeťovu smrt a ztřeštěnost je ukoptěná, násilná a hypertrofovaná. Zůstává tedy skvělé obsazení a trochu herecky toporná ale velmi hezká princezna. Tomu se říká brutální vražda potenciálu. ()
Antioblomov a asi největší hovadina, jakou jsem kdy viděl, a kterou je docela výkon dosledovat do konce. Ovšem vyjdeme-li z kánonu pohádky jako typu slovesného či literárního útvaru, představuje Princezna za tři koruny (název není zrovna přesný) maximální komplikovanost vyprávění při maximálním zjednodušení tématu. Tak odhaluje samu psychoanalytickou dřeň žánru a zároveň dovádí k nejčistší orthodoxii poselství o tom, že k největšímu looserovi přijde štěstí samo. Protože osud. Takže až budete úplně nejvíc v prdeli, pusťte si Princeznu za tři koruny. Buď vám nastřelí životní optimismus, nebo si to hodíte ještě v jejím průběhu. (Je třeba upozornit, že v této pohádce Petr Nárožný nezranil žádného osla.) ()
Název pohádky může evokovat, že se jedná o princeznu, co poskytuje sexuální služby za příznivé ceny. Je to však mýlka, nejedná se v žádném případě o měnu, nýbrž o korunovační klenoty, i když sličná Kamila Špráchalová v roli princezny by jistě neměla nouzi o amorální klientelu. Nacházíme se v chudém královstvíčku, které právě opustil král (Pavel Zedníček) s královnou (Růžena Merunková), aby hrad i s jeho nedostatky přenechali svému synovi. Princátko na to nebude až tak sám, na hradě s ním zůstal věrný sluha, který dokáže zastat hned několik dalších funkcí. A po odchodu veličenstev se okamžitě pasuje na rádce prince. Pohádka je to komediální, pomíjí záporné postavy a rozjíždí kolotoč humorných situací a zabrousí i do tzv. převlekové frašky. Hlavními protagonisty bláznivého humoru jsou Michal Dlouhý a Petr Nárožný. První jmenovaný svými převleky nahrazuje absenci panovníků na hradě, ten druhý si troufne i na to být v jednu chvíli bezhlavým zjevením. Bylo to ukřičené i pitvořivé, prostě ztřeštěně pojaté. Hradní prostory nahrazuje jedna studiová místnost, kde se mohutně šetřilo na celém interiéru a vybavení má zastoupení jen v tom nejnutnějším. Abychom nebyli ochuzeni o dva tyčící se hrady, princezna totiž pochází ze sousedního království, kamera před nahlédnutím do interiéru vždy střídavě švenkuje na dva hradní monumenty. Po technické stránce je vše dokonale úsporné. A pro milovníky stínů mikrofonů se také najde scéna. Tahle tv pohádka, velmi skromná svými náklady, měla štěstí na dobré herce. A ti z ní udělali v režii legendárního televizního režiséra Jana Bonaventury, pro něhož to byla rozlučka s tvůrčí kariérou, relativně zábavný tyjátr, co rezignoval na velké dějové manévry a disponuje explozí energického humoru. Z průměru se však nedokáže ani na okamžik vymanit. 5/10 ()
Jan Bonaventura vedl herce velmi dobře (možná chtělo trochu ubrat u pitvoření Petra Nárožného). Užíval jsem si hlavně jazykové hříčky: "Jako byste si z oka vypadli" / - "V mládí jsme si padli do oka, tak teď jsme z něho vypadli." ()
To je tak prdlá pohádka, až jsem se u ní bavil. V podstatě o dvou hercích, kdy v látkové (!) kulise s namalovanými okny a dveřmi šaškují Nárožný s mladým Michalem Dlouhým, vymýšlejí kraviny, Dlouhý se pak dokonce začne převlékat, a do toho se zde na základě sudby objeví princezna Pavlínka, která do toho zapadne a začne blbnout taky. A nakonec se objeví i rodiče a dokonce dojde na vyplnění sudby. Kamera lítá sem a tam - nakolik to v té jedné kulise jde - ale kupodivu, fakt je to zábavné. Asi nejvíc se mi líbilo, když si Nárožný žádal neustále krále a královnu a Dlouhý se nestíhal převlékat a zaměňoval zmateně propriety. ()
Tahle pohádka je snad zhulená. Toho jsem si před cca deseti lety, kdy tuto pohádku dávali naposledy, nevšiml. Každopádně, pokud se chcete pobavit a přistoupíte na to, že je tohle šílenost nad šílenosti, tak budete smíchy padat ze židle. :D Petr Nárožný válí (Jsem Ondřej, zvaný Vetchý), Michal Dlouhý válí a ostatní zdárně přihrávají. ()
Je z toho cítit, jak se při natáčení všichni úžasně bavili. Aspoň někdo no. 20% ()
"Připlete se ti do cesty nějaká příšera.. Ale co to bude nevím.." - "To je jedno !! Hlavně, že to nebude drak !! Draků a pavouků se štítím.." ;) ()
Typická ujetá vtipná šílenost v režii Jana Bonaventury, tak jak to umí podat jenom on. ()
Uječená nudná pohádka o ničem :( Málokoho asi zaujme pitvoření -byť od P. Nárožného . ()
Ulítlá pohádka, která má i pár zajímavých vtipných point, ovšem pitvoření panů Nárožného a Zedníčka to pro mě přebíjí do celkově negativního dojmu. Možná, kdyby to hráli zcela "vážně" dostalo by to větší štávu :-) ()
Pitvoření, převleky, narážky mimo pohádky. Pohádka v jedné studiové místnosti, převážně o třech postavách typu sitcom, kde ale chybí to nejdůležitější. Humor. ()
"Tak a jste v pasti, jako baba v chrastí." 35% ()
Michala Dlouhého jako herce moc neuznávám, respektive teprve s věkem začíná hrát koukatelně. Ale kdyby hrál tyhle absurdně komické role, asi bych ho uznal dřív. Celá pohádka je vlastně jen o dvou hercích....Dlouhém a Nárožném. Plné absurdity, humoru za hranou, ale někdy neobyčejně vtipná...obzvlášť Nárožného repliky...tipuju, že hodně improvizované. "Jsem jen sluha Ondřej, řečený Vetchý". :-D Škoda práce kamery, protože to kejvání a neustálé najíždění na detail apod., to už bylo na mě moc. ()
Hrozná, nezajímavá, ukřičená a zcela poťouchlá pohádka o království, které opustí král s královnou a zůstane mu vládnout jejich syn spolu s ujetým rádcem. Jejich nicnedělání přeruší princezna ze sousedního království, která se řídí věštbou z kostek a věří, že právě zde potká lásku i bohatství. Jde přesně o takovou pohádku, která je zcela trapná a hrozná, ačkoli by obsazení napovídalo o opaku. Děs. Hudba: Pavel Hrubeš ()
Užila jsem si po čase znovu hereckého koncertu Petra Nárožného a nasmála jsem se opravdu hodně. Pohádka je originální se spoustou vtipných hlášek. Vynikající je závěrečné dělení zla/táků. ()
ježkovy zraky,to zase bylo!....někdo dal víc bodů díky Petru Nárožnému,já za jeho pitvoření naopak hodně ubírám,neb sledovat to bylo téměř nad mé síly...čeho je moc,toho je příiš... ()
Už jsem viděl ledacos, ale tohle byla zhovadilost všech zhovadilostí, proč vůbec někdo točí takový braky? ()
"Chůvo, mě už to nebaví." Televizní pohádka, s nesmazatelným rukopisem jednoho z největších hračičků České televize, milovníka videoefektů a mezititulků Jana Bonaventury, která je sice plná slovních hříček a rýmovánek, ale zároveň tak neuvěřitelně nudná a trapná, že ji nezachrání ani množství klauniád Petra Nárožného, v roli lazebníka, stolnika, pistolníka, štolby, pážete, sokolníka, Ondřeje, řečeného Vetchého a sluhy Ámose. Jediné, co mě na této pohádce zaujalo, bylo ponaučení, že člověk se musí umět smířit s tím, že jeden v životě dál doskáče a druhý toho, zase víc odskáče. ()