Tři slova

Smutný, řemeslně po seversku dobře odvedený film, který míří na emoce, nicméně mne v tomto svém hlavním zacílení míjí. Obdivuji úroveň dánského domova důchodců, ale onu hlavní důchodkyni nedokážu litovat, jak bych podle autorů asi měl. Připadá mi přes všechny pochopitelné okolnosti sobecká, a to vůči všem: manželovi, rodině i milenci. Nejsem schopen jí pocitově přijmout, jít s s ní. (03.12.2017)

Jen Sever napadne scénář v místě, kde si už nikdo nedokáže představit život. A erotická scéna v domově důchodců? To je teda má premiéra. Jediný film, který byť jen naznačil zimu života v tomto místě, je Zápisník jedné lásky, jinak jsem nic podobného neviděla. Aneb Když jdou senioři do puberty. To však nic nemění na tom, že se mi to táhlo. Jediný zvrat bylo zjištění, že má hlavní hrdinka amnézii, jinak jsem seděla s hubou dokořán u jejího románku. Nic víc. Jde tedy o jeden z nejméně záživných severských snímků a vězte, že takových je sakra málo. Díky Ódine. (10.02.2018)

Dánsko to opět dokázalo a připravilo mi na večer film, který má opět tendenci odpovědět na tabu společnosti. V tomto případě jde o demenci a řadu důchodců s ní spojenou. Přitom film má celou dobu snahu být velice citlivý a ne nutně nutit diváka tlačit do absolutní deprese. A to i přesto, že to standardní dánské drama má v podstatě v popisu práce. Takže výsledek byl takový, že chvíli jsem přemýšlel jak to jednou bude vypadat se mnou, abych si následně uvědomil, že dopadnout to může jakkoliv. Nicméně také jsem si tu procházel pár komentářů a musím se shodnout s uživatelem misterz. Ono porovnávat český (slovenský) a dánský důchoďák je trošku někde jinde. Stačí jet někam do ciziny a pozorovat německé důchodce, jak pěkně, neošlehaně a zachovale vypadají. To nic nemění na tom, že s myšlenkou u tohoto filmu se oba důchodci evidentně shodnou. Jak západní neošlehaný, tak český ošlehaný. A za tu myšlenku i tak čtyři hvězdy rád udělím. (21.09.2016)

Silný film. Většinu z nás čeká stáří, já už do něho nakročil. A navíc v dnešní společnosti, kdy se prodlužuje věk, ale nikoliv kvalita života, snad není rodiny, která by nezažila problémy se svým blízkým, upoutaným na lůžko anebo zase se starcem, u něhož se projevují první příznaky demence. Ale i ti chtějí žít. Žít a užívat života. Lily hluboce milovala svého manžela a doprovodila jej až do Domu seniorů, jenže - jak se postupně dozvídáme, bylo to také především proto, že její dcera s manželem se rozhodly prodat její domek... Nebylo divu, že našla vztah k optimistickému staříkovi, bývalému pilotovi, který jí vyprávěl o krásných vzdálených městech a slíbil jí cestu do Paříže, ačkoliv sám věděl, že jeho zdravotní stav mu takovou cestu již neumožňuje. A že se pak dostala k dalšímu konfliktu s rodinou... Asi nejlepší dánský film, který jsem v posledních letech viděl. (06.06.2018)

Viem, že veľa ľudí tento snímok chváli, ako je citlivo a dramaticky veľmi dobre spracovaný, ale nemôžem si pomôcť... na mňa to pôsobilo dosť umelo a cudzo. Ale možno je to len tým, že v dánskych domovoch pre dôchodcov to funguje trochu inak ako u nás, tak to vidím skreslene. U nás je to peklo kde romantika je na poslednom mieste, tam v Dánsku je to asi prechádzka ružovou záhradou. Jediné čo ma výraznejšie oslovilo bol zaujímavo vykreslený vzťah matky s dcérou. 60/100 (16.09.2016)