Tři slova

Téma tak blízké, až mě mrazí. Té paní mi bylo líto, strašně moc! Brečel jsem a vzpomínal na svou nevlastní prababičku. Byla to filmová pocta všem starým nemocným lidem, kteří to mají velmi těžké. Ta postupující demence, ztráta soudnosti, neuvědomování si souvislostí... Tenhle film mě bolel. A zanechává mi v srdci strach z budoucnosti. (03.02.2018)

K něčemu takovému se strašně těžko píše, jaké jsem měla pocity. Bylo to moc smutný a myslím, že to hlavně ocení ti, kteří mají rodiče v tomto věku. Nakonec se to bude jednou týkat i nás samotných. Možná pochopíme, jak je důležitá empatie a pochopení, jak je důležité dát vědět, jak jsou pro nás stále důležití a jak je milujeme....... (16.05.2016)

Ohromující dojemný příběh lásky v pozdním věku, kdy hlava už není jasná jak bývala a tělo nedokáže dělat věci jako dřív. Ghita Nørby (známá i ze seriálu Riget), ve svých 81 letech svoji roli zahrála přesvědčivě a se šarmem, a přestože to byl opravdu hodně smutný film, nakonec u mě z tohoto stárnutí převážily pozitivní dojmy. (26.06.2016)

Jen Sever napadne scénář v místě, kde si už nikdo nedokáže představit život. A erotická scéna v domově důchodců? To je teda má premiéra. Jediný film, který byť jen naznačil zimu života v tomto místě, je Zápisník jedné lásky, jinak jsem nic podobného neviděla. Aneb Když jdou senioři do puberty. To však nic nemění na tom, že se mi to táhlo. Jediný zvrat bylo zjištění, že má hlavní hrdinka amnézii, jinak jsem seděla s hubou dokořán u jejího románku. Nic víc. Jde tedy o jeden z nejméně záživných severských snímků a vězte, že takových je sakra málo. Díky Ódine. (10.02.2018)

„Jak se máš? Nemáš s kým mluvit? S obyvateli?“ - „Nikdo tady není tak fit jako já.“ Zatímco Lily je akční a svěží, z jejího drahého už je v podstatě jen mrkající zelenina, u které není nasnadě otázka „jestli“, ale spíš „kdy“ (jakkoliv se s tím žena tvrdošíjně odmítá smířit). Do jejího rutinního života však vtrhne příval energie v podobě čerstvě nastěhovaného Švéda, který jí přinese až nečekaně mnoho vzrušení…Hlavní hrdinka to nemá jednoduché. Výčitky z návalu dlouho neprožitých pocitů, pochyby, nepochopení až odpor okolí…ale mně rozhodně nedělalo problém se do ní vcítit a fandit jí, tím spíš, že to bylo nejspíš být naposled, co něco takového zažívala. A přestože mě i pořádně naštvala, její vnímání „zrady“ se také nakonec dalo pochopit, protože to pro ni znamenalo mnohem víc. Tři slova jsou smutným filmem, s pár hodně hořkými momenty, ať už šlo např. o „bingo“ (některé věci se věkem ani trochu nemění) či třeba štědrovečerní „idylku“, přesto má i záchvěvy naděje. Konec mě (na dánské poměry) trochu překvapil, ale vlastně proč ne. Dávám slušné 4*. (30.01.2022)