Tears of Gaza
Tears of Gaza
Obsahy(1)
Norský film Tears of Gaza představuje strohým způsobem, prostřednictvím unikátních záběrů obyvatele pásma Gazy, kteří jsou vystaveni brutálním důsledkům vojenské okupace palestinského území. Záběry dopadajících bomb se střídají se zobrazeními jejich následků v ulicích, v nemocnicích i v ruinách zasažených domů. Film také zachycuje schopnost žen a dětí řešit jejich každodenní život po dramatických zkušenostech z války. Mnozí z nich žijí ve stanech nebo v troskách bez stěn a střech. Všichni jsou v nouzi, bez peněz, jídla, vody a elektřiny. Vše, co se podaří propašovat tunely, je velmi drahé. Mnozí přišli o rodinné příslušníky, nebo jsou ponecháni s těžce zraněnými dětmi. Může taková válka řešit konflikty, či dokonce vytvořit mír? Film sleduje tři děti v době války a v období po příměří. (oficiální text distributora)
(více)Videa (1)
Recenze (20)
Veľmi bolestné a hrozné svedectvá Palestínčanov o ich likvidácii štátom Izrael. No jediným, kto môže priniesť pokoj, odpustenie, spásu a požehnane pre oba národy je Ježiš, Boží Syn a Spasiteľ. Len Kristus, jediný prostredník medzi Bohom a ľuďmi je skutočnou nádejou pre zaistenie budúceho mieru a vzájomného odpustenia pre ľudí blízkeho východu. ()
Na tú vojnu to jednostranný a dosť emotívny pohľad, no útočiť bielym fosforom a bombami podobnými kazetovým sa nedá ospravedlniť. Hlavná vec, že dnes okolo takých vecí je kríza v Sýrii a tu sa všetci prizerali ako sa útočilo na Gazu. Nie je to tak dobrý pohľad na palestínsko-izraelskú krízu ako dokument Occupation 101, no je to aj iný typ filmu, je to skôr pohľad na vojnu a jej dôsledky na bežnom obyvateľstve. ()
Tahle oblast byla vždy nestabilní. Věděli to už staří Římané, věděli to Britové a teď to sledujeme i my.... Dal jsem ODPAD a koukám, že ne jediný. Ne proto abych podobně jako verbal na sebe strhl pozornost, nebo proto, že mám vymytou hlavu sdělovacími proizraelskými prostředky, ale proto - že tenhle dokument je neskutečně laciný. Ano, nejprve každým otřese. Z hrůz na obrazovce se vám dělá zle (já to dokonce jednu chvilku musel málem vypnout) a smutek a soucit s oběťmi postupně vystřídá vztek. Vztek na Izrael a na jeho vládu, na armádu, která toto činí... A v tom je ta jeho lacinost. Točit dokument o důsledcích něčeho či dokonce trestu za něcu je velmi jednoduché. Stejným způsobem (pokud by to šlo) by mohl pan norský režisér zajet třeba do Hamburku roku 1942 a natočit dokument o malém třeba Hansovi, kterak mu zlí Britové při náletu zbořili dům a zabili tatínka. I to by mělo svojí vypovídající váhu a možná by jste ty proradné Brity také nenáviděli... Jenže dokument se neptá proč? Není objektivní. Nevysvětluje. Podle něj prostě jednou za čas přiletí izraelské stíhačky a vrtulníky a jen tak rozsekají domy plné civilistů nejlépe plné dětí. Ale tak to není. Dvanáctiletá dívka v dokumentu chce až bude velká být právničkou. Aby obžalovala Izrael ze zločinů na dětech a její zemi... Ale není viník někde jinde? Co Hamás? Militantní oraganizace, která zemi od roku 2007 spravuje a která je ve světě řazena mezi teroristické organizace? Pokud by arabské země respektovali vznik státu Izrael schválený OSN a nesnažili se jej v prohraných válkách zničit, mohla být dnes Gaza palestinská a nemusela tam mít samosprávu Izraele, která ji po Egyptu zabral. Je to Hamás kdo pašuje tunely zbraně a sebevražedné útočníky do Izraele. Je to Hamás kdo odpaluje rakety na Izrael. Izrael vždy chvíli varuje. Nemá zapotřebí čelit mezinárodnímu tlaku kvůli bombardování, které sebou nese možnost civilních obětí a proti kterému vždy začnou protestovat arabské státy. Ale když si Hamás nedá pokoj, zakročí. Zakročil tak v době před vznikem tohoto dokumentu a zakročil tak i tento rok. Je jasné, že když vjedou do Gazy izraelské tanky a přiletí izraelské apače a F16, že budou ztráty. Izrael se i přes to snaží od vojenských objektů civilisty vzdálit ohlašováním náletů. Hamás schválně dává rakety a zbraně do domů s civilisty či na střechy nemocnic a bodov OSN. Zásah takovéhoto zařízení se mu moc hodí stejně jak to ukazuje tento dokument. Podle dokumentu po každém úderu umírají a mrzačeny jsou jen děti. Ty jsou totiž výhradně na záběrech přijíždějících ambulancí. Zranění a mrtví chlapi s ákáčkama a RPG v zelenejch šátcích se do dokumentu nehodili a tak je tam nedali. Asi. Já tu nechci hájit Izrael. Určitě se tam děje v jeho vlivu hromada nepravostí a přešlapů. Určitě má na svědomí i zbytečně zabité civilisty a jistě používá zakázané zbraně... Jenže, pokud prostě na to nemám, tak nemohu takovouhle vojenskou velmoc neustále nasírat. Koleduji si jen o to, že dostanu pořádně na hubu a to se v Gaze děje. Nestačilo jim to minule a nestačilo jim to ani nyní. Rakety dál létají na Izrael.... Palestinci by měli své síly napřímit do diplomacie a ne k výrobě sebevražedných bomb a neřízených raket. Věřím, že pokud Izrael nechají v klidu, on nechá i je a věřím i že Izrael je přístupný jednáním - vždyť řadu židovských osad sám enchal vystěhovat. Pokud tomu ale bude opačně, tak to bude Izrael, kdo vyhraje... Gaza z toho bude mít jen mrtvé a zmrzačené děti a čtvereční míle železobetonových sutin. Je mi líto těch dětí. Na ta mrtvá a po vduchu lapající tělíčka v rukách lékařů, kteří mají můj neskonaklý obdiv jsem se ani nemohl dívat. Je mí líto všech těch zmrzačených dětí a dětí zdravých, které přišli o příbuzné či rodiče a z bombardování si ponesou traumata do smrti. Je mi líto těch plačících rodičů co přišly o děti... Všichni mají smůlu, že se narodili v Gaze. Mají smůlu, že vedení jejich země je militantní. Ale Hamás někdo zvolil! Nebyli to ti tatínkové a maminky? Tak kde je vina? Koho by měla ta dvanáctiletá dívenka po dostudování práv žalovat? Je to hrozné. Uvědomuji si, že z některých dětí totiž určitě budou noví sebvražední atentátníci a když ne, k smrti budou navždy nenávidět Izrael. Kolo násilí a nenávisti se tak může točit dál... () (méně) (více)
Dokument zpočátku místy připomíná stylizované domácí video. Jakmile ukolíbe diváka první čtvrthodinou a ukáže mu takové celkem obyčejné problémy obyčejných životů, začne peklo. Dokument se vyhýbá hodnocení důvodů vzájemné nevraživosti dvou sousedních národů, jen pohlíží na důsledky válečné agrese. A v tomhle je zatraceně dobrý. ()
Hodnotí se to strašně těžko... Všechno už řekly ostatní komentáře k tomuto filmu - ano, ta nekončící šňůra otřesných záběrů na mrtvé nebo zraněné děti jasně ukazuje, že válka je strašná tragédie a žádný soudný člověk si ji nepřeje. Ale je třeba mít na paměti, že stejný srdceryvný dokument by se dal natočit o malém Hansovi z Berlína roku 1945, kterému spojenecká bomba rozvrátila barák a zabila příbuzné. Ano, děti si to nezaslouží... děti si nezaslouží mít za rodiče vrahy, teroristy a válečné štváče - na jakékoli straně. Obávám se, že z dětí nebudou lékaři a právníci, ale noví zfanatizovaní bojovníci. Jednu hvězdu dávám proto, že je to velmi špatně stravitelný film a aby mě nenapadlo se na to dívat znovu. ()
Galerie (5)
Zajímavosti (1)
- Válka v Gaze byla zahájena 27. prosince 2008 proti cílům teroristické organizace Hamas v Pásmu Gazy a trvala 3 týdny. Operace byla reakcí na soustavné ostřelování jihoizraelských měst ze strany islámských teroristů, kdy pouze za středu 24. prosince 2008 dopadlo na Izrael více než 60 raket a min. Vyšetřovatelé OSN ve zprávě zveřejněné 15. září 2009 obvinili Izrael a palestinské ozbrojené skupiny, že se v průběhu konfliktu dopustili válečných zločinů. Vyšetřování vedl bývalý jihoafrický soudce Richard Goldstone, jehož zpráva konstatovala, že Izrael vojenskými operacemi v Gaze mezi 27. prosincem 2008 a 18. lednem 2009 „spáchal činy rovnající se válečným zločinům a možná zločinům proti lidskosti“. Ale zpráva uvádí, že i „palestinské ozbrojené skupiny páchaly válečné zločiny stejně tak jako možné zločiny proti lidskosti“, a to odpalováním raket na jižní Izrael, kde nebyly vojenské cíle. V dubnu 2011 bývalý vrchní vyšetřovatel Richard Goldstone odvolal původní tvrzení, že Izrael záměrně útočil na civilisty, a prohlásil, že „kdyby věděl to, co ví nyní, byla by Goldstoneova zpráva odlišným dokumentem“. Zároveň prohlásil, že ačkoli zpráva našla důkazy o potenciálních válečných zločinech u obou stran, „v případě Hamásu (Palestina) je jasné, že jeho útoky byly záměrně cílené na civilisty ... ale vyšetřování a důkazy naznačují, že Izrael na civilisty záměrně neútočil.“ Během prvního dne útoku svrhlo izraelské letectvo 100 bomb na 50 cílů s odhadovanou úspěšností zásahů 95 % a zničilo většinu základen Hamasu během 4 minut. Mezi cíle útoků patřily vojenské základny Hamasu, jeho výcvikové tábory, velitelství a kanceláře. Izrael zaútočil na budovy a základnu Hamasu ve všech velkých městech Gazy, Útoky byly provedeny i na civilní infrastrukturu včetně mešit a islámské univerzity v Gaze, kde bojovníci z Hamasu schválně skladovali rakety a zbraně. Izrael použití bílého fosforu nejprve popíral, ale později přiznal jeho použití v rozporu s mezinárodními konvencemi. Nejvíce byla bílým fosforem zasažena budova OSN v Gaze a nemocnice al-Kuds. Izrael vystřelil 20 nábojů s bílým fosforem při útoku na hustě obydlenou oblast města Bejt Lahíja. (SIRRIUS)
Reklama