7 dní hříchů

,,CO SE STALO S MOJÍ ÁGNES?“...... /// Bylo nebylo. A Jan podepsal. Bylo nebylo. A válka skončila. Tož tam u nás v horách to bylo jinak než u vás v Práglu…. Ať si kdo chce co chce říká, je to film vo něčem. Téma ,,poválečnýho vyrovnání se mezi lidma“ zase není tak frekventovaný a tady snad (tož aspoň já to tak vidím…) se ani nesnažej tlačit na pilu v tom, abych se rozhodl a soudil (jako co taky – člověka, kterej se stal Němcem, protože to bylo jednodušší, nebo Čecha, kterej Němcům celou válku pochleboval, nebo Němce, co raboval Němce, nebo Rusa, co chránil Němce…). Takže nesoudím. Jen sleduju příběh, kterej se snaží vystihnout okamžiky těch let, vobčas mě nasere, že to chování …, ale vím hovno, jak bych tam tehdy strašil já. A ten závěr – a proč ne. Vicu Kerekes ještě furt naštudovanou nemám, Ondra je prostě Vetchý a navíc zajímavý prostředí s historickou premisou… já bych řek – dobrý! /// NĚKOLIK DŮVODŮ, PROČ MÁ SMYSL FILM VIDĚT: 1.) Chcu si zkrátit Urbanem čekání na Körnera. 2.) Pocházím ze Šumperska. Za války jsme tam měli hotel. Nebo les?... /// PŘÍBĚH *** HUMOR ne AKCE * NAPĚTÍ * (27.06.2013)

Když jsem slyšela či četla o tomto filmu, tak mě popadl docela příjemný pocit očekávání něčeho minimálně skvělého. Jenže jak jsem se spletla, když jsem místo tohoto slibného námětu viděla pouze neustálé a mnohdy i docela nesmyslné hry na kočku a myš, v podobě prchajících Němců či poněmčených Čechů. Postsynchrony u nadabovaných postav mi nějak dobře neseděly, (ale možná jsem trochu hnidopich) a to asi jako v každém v poslední době natočeném českém válečném či poválečném filmu. Naštvalo mě neustálé vyvolávání hlavní postavy, kterou hraje Ondřej Vetchý po jeho ženě. Kdybych alespoň pocítila nějaké hlubší propracování příběhu, jistě by si film zasloužil hodnocení lepší. (31.05.2014)

Hovořit o skvělé kameře, protože někdo vybral krásné exteriéry, je troufalost. Podobná, jako hovořit o tom, že film byl napínavý, pokus o dobrodružné drama nevyšel. Vetchého těkání lesem a jeskyní mě nebavilo, natož aby mě napínalo. Ale musím dodat, že Vetchý na svůj věk těká čile a ladně. Tvůrci se sice snažili o rádoby vyvážený pohled, ale já jsem již přesycena filmů o nebohých nacistech, které zákeřně tyranizoval český lid. V tomhle nic nového, ani objevného. Vnady slovenské krasavice mne nezajímají a pánové zůstali zahaleni (v případě Schmitzera bych za to ráda poslala tvůrcům květinové dary), takže ani ta erotická asi polovina filmu mne nezajímala. Půl filmu Kerekesová obnažovala vše, třetinu Vetchý někde pobíhal a zbytek filmu nestojí za zmínku. Hudba mne začala vadit až v samotném závěru, do té doby mne její opakovaní příliš neiritovalo. Abych jen nehaněla, ve filmu je moc hezky zelená tráva. (27.09.2013)

Toto je faktické dvojče „Habbermannova mlýna“ s tím rozdílem, že tento film se mi líbil víc. Pro mě osobně ještě víc než ostatní filmy s tématikou odsunu sudetských Němců obnažuje nejen povahy jednotlivých postav, obnažuje také charakter českého národa jako celku. Tato národní faleš, bosáctví a kolaborace se ještě hlouběji umocnila ve čtyřicetiletém období komunismu a, bohužel, trvá dodnes. Co se oné doby týče, chápu, že Češi právem Němce nenáviděli. Ale myslím si (a věřím tomu), že největší kopáči do německých zadnic byli ti, kteří s nimi za války spolupracovali. Co se filmu týče, je to jedna velká honička po jesenických lesích – podobně jako v horrorech s tématikou lovení lidských obětí v lese. Jenže, pokud je divák dostatečně citlivý, zde se nejedná o samoúčelnost. Zde je dokonale vyobrazen totální zmar člověka, který nikdy nikomu nějak zvlášť neublížil. Jen přijal německé občanství proto, aby mohl dál žít a pracovat tam, kde to měl nejraději. Teď mě budou mít čeští rádoby vlastenci také za kolaboranta. Jenže titíž vlastenci si nasazovali červené pásky revoluční gardy, aby mohli vyrabovávat a poté vypalovat domy, znásilňovat ženy a ponižovat muže. Titíž na konci války udělali na samotném konci války tzv. pražské povstání. Ti, kteří jsou po bitvě nejvíc slyšet, zatímco v průběhu stejné bitvy byli zalezlí jako krysy. Velicí nacionalisté, kteří se dobrovolně vydali z německý rukou do rukou sovětských. Náš národ toto pohunkovství v sobě má hluboko zakořeněné a já nevidím šanci, že by se to někdy změnilo. (13.01.2014)

Škoda, škoda, škoda. Tohle je pětihvězdičkový potenciál, zazděný technickým zpracováním a některými detaily, všechno může jít na vrub pana režiséra. Tak předně, jestli tohle někdo nominoval na cenu za kameru.... Kamera je příšerná, pokazila technický dojem. Kde byl polodetail, měl být polocelek, kde byl záběr přes rameno, měla být nasnímána postava. Už první záběr s nájezdem jeřábu napoví, že tudy cesta nepovede. No a pak ty detaily (díry ve scénáři). Hlavně to, že puška namířená od těla nemůže nikdy střelit do člověka, který jí u toho těla drží. V okamžiku, kdy revolucionáři organizovaně odvádí Němce za hranice, asi nikdo s puškou v ruce nebude běhat po horách, aby chytal někoho, kdo možná někde dvacet kilometrů daleko utekl. Sice mám ve znalosti Zdivočelou zemi, ale tam příběh začíná až osidlováním, takže přiznávám, že o násilném stěhování toho zase tolik nevím, všechno mi to ale přišlo dost přehnané, přehnaně informované, a až moc dobře organizované. Pokud se pohybujeme po časové ose jednoho týdne, těžko by obě strany měly takový přehled. Vůbec jsem nepochopil motivaci postavy Jiřího Schmitzera na konci, ale naštěstí to nebylo zásadní. S kulisami jsem spokojený, ale asi jsem z dějepisu dost zapomněl, fakt bylo v roce 1938 na sever od Hanušovic a Ostružné Německo? Čekal jsem, jestli Vicu zase svlíknou, a vono jo - sice zbytečný, ale krásný záběr. Hrozně těžké hodnocení, kolísá to od dvou do pěti. (03.08.2013)