Bang Bang

«Tout ce dont vous avez besoin pour faire un film, c'est d'une fille et d'un flingue» (Godard) Píšu to sem stále dokola a zjevně jen sám pro sebe, ale: Brazílie, cinema marginal, underground - výsměch absurditě a absurdní výsměch všem a všemu významu, a nakonec i sobě (doslova). Film očesaný až na svou nesmyslnou kostru, v níž Tristan s opičí maskou utíká s apatickou Isoldou před protivenstvím nepřátelského osudu v podobě obskurních sil zla. Vše podvráceno seberozleptávajícím sarkasmem, estetikou ošklivosti, ošklivosti, která (snad?!?!) nemá vyvolávat žádné pocity zhnusení, odporu či snad vzdoru, to by bylo příliš vznešené, ale prostě jen ironický posměšek diváka, skutečné odmítnutí vší vážnosti, kterou by ona pseudoromantická fabule v sobě mohla obsahovat. Zbývá tak prostor pro orgii nesmyslně dlouhých záběrů (podobné zvláště se souputníkem Julio Bressanem), které si lze buď vychutnat pro jejich zbytečnou excesivnost, pro jejich v kontextu filmu nepatřičně efektní jízdy a plynulost, nebo v tomto filmu marně hledat smysl tam, kde není a nebyl - najmě v roce 1971 v Brazílie, za vlády brutální vojenské junty... (04.09.2016)

Bizarní, ovšem nijak zábavný film, který v improvizovaných scénách dává nový smysl zdejšímu žánrovému označení "rakovinotvorný art". Ač celým filmem prochází skupinka postav a z chaosu se v jeden moment i vynoří nová variace na úvodní scénu hádky zmateného taxikáře s neméně zmateným zákazníkem, jedná se vlastně pouze o nesourodý shluk scén, které až na jednu výjimku (muž v gorilí masce se holí, zapěje píseň a pokusí se o soulož s netečnou slečnou) nejen že nejsou schopny zaujmout samy o sobě, ale nefungují ani v rámci celku. Ten je navíc rozdroben dlouhými záběry například na dívku tančící na střeše domu v rytmu flamenga či jedoucí auto, jehož řidič se následně (naštěstí daleko od kamery) vyprázdní a i se svým vozem zmizí z "příběhu". Pokud to mělo zobrazovat nějakou hlubokou myšlenku, pak jsem jí nepochopil. Ostatně jako celý film. (05.12.2011)