Utomljonnyje solncem 2: Citadel
Die Sonne, die uns täuscht - Die Zitadelle
Burnt by the Sun 2: Citadel
Obsahy(1)
Vyvrcholení filmové ságy klasika ruského filmu Nikity Michalkova nezůstalo nic dlužné svému prequelu Unaveni sluncem 2: Odpor, jemuž nechyběla epičnost, svérázný tragikomický humor, ale i drastická obrazivost válečného lomozu. Film začíná průletem bitvou z komáří perspektivy, což charakterizuje způsob celého vyprávění, které ztělesňuje osobně pojatou vizi jedné lidské katastrofy. Válečné drama bylo nominováno jako národní zástupce na prestižní cenu americké filmové akademie Oscar pro nejlepší zahraniční film... Válečný hrdina Sergej P. Kotov, zvaný „Taťka”, pokračuje v nekončícím tažení coby člen trestní jednotky, degradován na řadového kriminálníka. Jeho dcera Naďa zase bezprostředně prochází hrůzami války z pozice frontové zdravotnice. Ještě je tu Kotovovův starý rival: Dmitrij A. Arsenťjev, zvaný „Míťa”. Vrtošivý osud svede všechny dohromady právě v okamžiku, když přichází pošetilý útok na nedobytnou citadelu obsazenou nacisty. Jejich setkání bude mít drastické následky – tak jako kdysi, v létě, roku 1936. (Česká televize)
(více)Recenze (38)
Když se Michalkov po letech vrátil ke své patrně nejslavnější látce Unaveni sluncem, zázračně oživil všechny své mrtvé hrdiny a natočil Odpor, setkal se v řadách filmové kritiky a podstatné části filmových fanoušků s drtivým odmítnutím. Odpady, které se mezi hodnocením objevovaly, jsem považoval za určitou pózu a měl jsem tendenci zaujmout vůči snímku spíš ochranný postoj. Snažil jsem se prostě v něm objevit a vyzvednout to pozitivní. Film umožňuje svým otevřeným koncem doufat v lepší zakončení trilogie a i když neoddiskutovatelně představuje výrazný sešup kvality ve všech směrech, pořád je to velká válečná podívaná. Citadela má to štěstí, že filmoví fanoušci, kteří odmítli Odpor, už se neobtěžovali závěrečný díl vůbec sledovat, takže paradoxně má na ČSFD vyšší hodnocení než z mého pohledu přijatelnější Odpor. Teprve v Citadele se ale naplno projevily všechny nectnosti a filmařská selhání Nikity Michalkova ve vší nahotě. To, co bych vyčítal závěrečné části, se už tak či onak objevilo i v předchozích Michalkovových snímcích, ale tady to nabylo monstrózní podoby. Všechna ta ufňukaná melodramatičnost, sentiment, patos tady nabobtnaly do děsivých rozměrů. Co horšího, Michalkov tady prodává svéráz ruské duše a specifika sovětské společnosti takovým způsobem, že film působí absurdně a chování jeho postav je, jak to jen říct, neustále mimo. Při své zbytnělé stopáži film po většinu času taky nudí. Až závěrečná dvacetiminutovka obsazení citadely za pomoci 15 000 dřevěných násad proměňuje drama v nefalšovanou grotesku, která nechtěně může diváka pobavit. Nenacházím tady na rozdíl od druhé části žádnou omluvu a svojí děsivou doslovností představuje Citadela políček Michalkovově celoživotní tvorbě. Tohle je zkrátka čistokrevná hrůza a trpce lituju, že jsem se nechal zlákat. Celkový dojem: 10 % za výpravu. ()
Ruská duša v sebe obsahuje: patetickosť až na pôdu, vlastenectvo non plus ultra, absurditu, poetiku, surrealizmus (nadšenie z experimentu v ruskom umení po nástupe komunizmu pretrváva), ignoráciu jedinca a ľudského života vôbec (vlasť na prvom mieste). Toto všetko miesi Michalkov v tretej časti zmätenej trilógie Unavení Slnkom celkom zručným spôsobom. Ak však divák akceptuje ruskú dušu a jej prečudesné zákruty a protirečenia, celkom užije si aj túto jazdu. Pretože v porovnaní s druhým dielom trilógie mala Citadela hlavu aj pätu. ()
Unavené slunce něžně s mořem se loučí, v tu chvíli přiznáváš, že mě nemiluješ. Unavený divák dokoukal třetí, zbytečný a opravdu hodně přepálený, díl kdysi skvělého filmu a rovněž přiznává, že tohle nemiluje. Jak ještě Odpor byl dobrý válečný film, tak tohle je vysvětlování něčeho, na co se nikdo neptal, ukázka explicitního násilí a mučení, na kterou nikdo nebyl zvědavý (ten obrázek budu z hlavy dostávat dlouho), pohled na zmařené životy, sny, plány a představy lidí povšechně životem tak smýkaných, že by se nad tím nemohl kochat ani sadista (takže divák má hořký pocit zmaru a sucho v puse) a do toho kdysi sympatický hlavní hrdina chodí po světě a vyplazuje jazyk. Druhý, kdysi sympatický, hlavní hrdina se projevuje jako totálně bezcharakterní, nehrdinný, zato však pragmatický hajzl a divák je za to paradoxně rád, protože aspoň nedojde k dalšímu mučení. Proč tedy hodnotím stále relativně vysoko? Protože na Menšikova se pořád hezky dívá, protože jsou tam dobré, sice s ničím nesouvisející, ale dobré, scény, protože Naďa opravdu skvěle předvedla válečné trauma a protože jsem raději unavená sluncem než sněhem. Nikito, tohle není výzva! ()
Pro mě tomu chyběla trochu údernost první a druhé epizody, ale pořád ještě silný zážitek. ()
Úvod s komárom a jeho preletom cez rôzne časti bojovej techniky ma trochu zaskočili. V duchu si vravím, že ruský maestro má čas na chujoviny a začal experimentovať. Oproti druhému dielu je Citadela najmenej akčná, je tu iba jedna bojová scéna, ktorej predchádza dobrá a úsmevná lekcia stratégie od opitého generála. Vďaka takýmto tupcom Rusi vyhrali vojnu...Tento tretí diel je podstatne lepšie naviazaný na prvý, oscarový diel a keď sa zamyslím, druhý, napriek tomu, že je lepší ako Citadela zrazu v sérii pôsobí ako zbytočný. Hromadná scéna pochodu na smrť s palicami mi pripadala dosť trápna, podobne ako záver s dcérou Naďou a mínou. Nadstavený záver som celkom nepochopil, neviem ako Kotov( Michalkov) v závere mínu vyriešil(podľa mňa nijako), pretože posledné minúty sa dajú vysvetliť aj ako sen. Tie sa ale zvyknú točiť trošku ináč. Aj vďaka takýmto krátkym momentom potom výsledok pôsobí prinajmenšom čudne. Je tu niekoľko dobrých momentov, ale stále platí, že sú skvelé ako scény sami o sebe, nie film ako celok. Michalkov je sympaťák, ale bohužiaľ, trochu prestrelil. Druhé pokračovanie ma navnadilo, ale záverečná Citadela vlastne iba potvrdilo moju myšlienku a názor na pokračovania, ktoré mali niesť úplne iný názov, rozprávať trochu iný príbeh a nemali mať nič spoločné s oscarovým filmom Unavení slnkom. Doteraz som mal za najdebilnejšie ruské meno "Šúrka" a tromflo ho ženské meno "Ňura", ktoré vo filme zaznie. V závere aspoň trochu poteší " Marfuška" z Mrázika. ZHRNUTIE: Unavení slnkom 100%, druhý diel Odpor 80%, tretí diel Citadela 60%. ()
Citadela není třetím dílem filmu Unaveni sluncem, ale Druhou částí Odporu, byť si nese svůj samostatný podnázev. Trochu mne to zmátlo, kdy Odpor skončil a v titulkách bylo - konec první části. Pídil jsem se po dvojce, ale nakonec jsem zjistil, že je to Trojka - Citadela. Tak se v tom vyznejte . Ale to jsou Rusové. Lenin byl Uljanov, Stalin Džugašvili, říjnová revoluce byla v listopadu... atd... :-)! V tomto filmu už to není toliko o válečných scénách, ale spíše o osudech našich hrdinů v týlu a mimo frontu. Bohužel dost tu dochází k různým rozvleklejším dialogům, které se nezbytně nutně projevují klasickou ruskou afektovaností, teatrálností a někdy i podivnými zvraty chování, což mně vždycky na ruské tvorbě vadilo. Typické to bylo třeba když Kotov přijel domů k udivené rodině. To co následovalo bylo zvláštní a asi bych se choval po dlouhém návratu jinak. Už vůbec jsem nechápal vztah Kotova a Mityi od tajných... Pokud bych ho nezabil, tak bych se sním určitě nebavil. V závěru filmu dojde zase na akci ovšem likvidace citadely díky efektu lupa... eh... Akce s minou byla také podivná a závěr si lze vyložit různě. Leckdo si tu stěžuje na to, že je film plný ruského patriotismu a tudíž těžko stravitelný. Neřekl bych. Předně, je to ruský film a já to teď beru hlavně jako celek, protože byť s odstupem let Michalkov dokázal udržet pevnou osu vyprávění. Ruské dějiny po roce 1917 jsou plné bezpráví, bolesti, zvratů, krátkých radostí i nadějí... Stalin, válka.... Ruský lid musel vytrpět mnohé. Kus té bolesti myslím Michalkov do filmu skvěle promítl i velký kus ruské skromnosti a obětavosti. Vtiskl mu i onu ruskou poetičnost, ketrá místy z filmu přímo vyzažovala a kterou mám tak rád. Film byl plný i až surrealistických výjevů, které do toho válečného běsnění skvěle zapadaly. Takže když to všechno sečtu a podtrhnu, film mně chytil za duši. Nutno však vidět celou trilogii a něco znát o ruských dějinách, jinak to nebude fungovat. 4 hvězdy na výložky. * * * * ()
Film je ve všech ohledech správně ruský. Což se může líbit i to může člověka nemálo srát. Některé momenty jsou značně úsměvné. Jiné jsou natočeny s obrovskou bravurou. Ačkoli jsem neměl to štěstí válku absolvovat, tak si stejně troufnu myslet, že pan režisér vystihl tehdejší režim a smýšlení lidí v něm velmi dobře. Stalin je přirozený sympaťák a sympatiím neubírá na intenzitě ani pár kilo makeupu. Jeho čajové dýchánky jsou úžasné. Je zřejmé s jakým záměrem celá trilogie vznikla. Tento díl bych viděl na pěkné 3*. ()
Ona je Naďa vážně milá, ale vyjma produkcí svého otce zřejmě nebude mít moc šancí to divákům dokázat. A ten, unaven mocí, egem a leštěním vlastního mediální obrazu, "Odporem" a "Citadelou" pouze znásilnil kdysi tak dokonalý oscarový úspěch. Rozumím jeho touze vyjádřit se k dějinám své vlasti, chápu, proč nenatočil jiný příběh jinou formou, ale hořkosti z těchto přemrštěně dlouhých, drahých a vlastně zbytečných filmů se dlouho nezbavím. Několik hezkých momentů a ani ta jedna krásná, michalkovsky emotivní scéna (да, Никита еще молодец), kterou mne "Citadela" opravdu dojala, na tom nic nezmění. ()
Netradiční, inteligentní zpracování tématu 2.světové války. ()
Tak jo, třetí části dvě hvězdičky ponechám, i když nedostatků bylo opět nepočítaně, ale předchozí díl mě štval víc. Každopádně jsem rád, že se osudy klanu Kotovových konečně uzavřely, jen mě mrzí, že se tak nestalo už po původním filmu, jak to Nikita Michalkov původně zamýšlel. Nemusel bych v obou následujících snímcích sledovat podivnou parodii na válku. Zajímalo by mě, jak dopadla akce s nášlapnou minou, chápu správně, že to byl důvod, proč v závěru trčela horní polovina těla generála Kotova z velitelského poklopu čelního tanku? ()
Tak do třetice není dobro škoda vždycky si říkám že každý film co má více dílu a není pro mě peckou je pak škoda psát nespokojenost ale bohužel to tak je když jsem nenašel ani ve třetím díle žádnou špetku zajímavosti je to pak těžké. ()
Jak jsem již psal, není tento příběh příběhem třetím, ale je to druhá část příběhu druhého. Správně by se to tedy mělo jmenovat "Unaveni sluncem 2 část druhá Citadela". Zajímavý je hned začátek. Zrození a průlet komára bojovou linií. CITÁT - Kupředu, zpátky ni krok......... Příběh Kotova jako člena zlodějské válečné brigády v 17 minutě je velice dojemný. Vlastně celá tato část příběhu je dojemná a smutná. CITÁT - Musíme přežít do konce války. Přinejhorším alespoň do dnešního večera.......... Také už chápu, kam se poděl ten rozpočet. Teprve tady v tomto příběhu je to znát. Je totiž kvalitnější. V šestihodinovém příběhu je ta kvalita poznat až ve druhé polovině. Zatím co byl první příběh komorně laděný v jednom dni, byl příběh druhý spíš parodie, tak ten třetí příběh je opravdu už válečné drama. Například porod na válečném poli je fakt síla (38 minuta). CITÁT - Pojmenuj to dítě Josef Visarionovič, ať kluk ví, kdo je tady blbec............ Chcaní a porod prostě nepočkají.......... Opravdu je tohle válečné psychologické drama a možná je to lepší než první film (Unaveni sluncem 1). CITÁT - Akorát na Mochovou nezbude náboj. Budeš ji muset zabít sekerou............ 127 minuta mi nesmazatelně utkví v paměti. Nebudu tu scénu prozrazovat, ale vidět ten film v kině rozhodně bych v tomto momentě začal tleskat. Kotov je tu prostě Bůh. Následné události to jen dokazují. Citadela je v plamenech a následuje nejromantičtější a možná i nejkrutější scéna ve filmu. Já se zde opravdu rozbrečel. Síla a jeden z nejlepších ruských filmů, co jsem kdy viděl. Příslib dalšího filmu je tu naservírován celkem nekompromisně, ale to už je jiný příběh.......... ()
Napriek tomu, že to bolo dlhé, že už mnohé postavy môžme detailne poznať z predchádzajúcich dielov, tak to podľa mňa bolo ešte slabšie než predchádzajúci diel a upútalo to len scénami s útokom palicami na nacistické opevnenie, scénou s mínou, či záverom s tankami smerom k Berlínu, možno ešte scéna s ušetrením života v lese, inak chaotické, bláznivé, ukecané a kedysi zaujímavé postavy sú tu už akoby iné, ľudskejšie, čo neznamená hneď rozumné, či dobré, no naozaj sa na toho Menšikova stále dobre pozerá, vlastne aj Michalkova. Priam epopej ako Vojna a mier, no nie s tak umeleckým štýlom. Problém je, že už to ťažko nejak rozviť, či dokončiť s Berlínom a časom po jeho dobytí, asi by to už nebolo tak šťastné a ani postavy by už veľa nemali čím zaujať, možno len pre tých, čo si ich obľúbili by nejaké scény z Budapešti, Bratislavy, Prahy, či Berlína mohli priniesť nejaké zaujímavé malebné, či veľkolepé scénky, no myslím, že už aj stačilo, pretože do hĺbky do už podľa mňa nemá čo priniesť, za spomienkami a traumou už dala posledná časť bodku. ()
Nemůžu si pomoct, ale i třetí pokračování mi sedlo, a vlastně mi sedlo hodně. I když jeto jiné než první film, hodně jiné, tak třeba hned úvodní scéna v zákopech je tak krásně rusky bizarní, že mě prostě dostala. A stejně tak i závěr celého filmu a vlastně i celé trilogie, která se mi celkově velmi líbila. ()
Zvršení jedné rodinné ságy. Oceňuju úvodní sekvenci s průletem komára. Bylo to celkem originální. Na moment jsem zaváhala, jestli jsem špatně nepřepla na přírodovědný kanál. Pak ten komár ale proletěl zákopem, takže jsem sledovala správný film.Válka je hnusná a absurdní sama o sobě a Rusové tomu opět nasadili korunu. To je snad v jejich mentalitě nebo v čem. Jít s klackem proti kulometnému hnízdu, to se hned tak nevidí. Tady se vždy něco stane a pak se to na hlavu posadí. Ukončila bych to scénou, kdy mladá žena šlápne na minu a následuje odpočítávání kroků Kotovem. Michalkov s Menšikovem jsou nezapomenutelní. Celá série je opravdovým filmovým zážitkem. ()
Jestliže byl Odpor jen stěží dokoukatelným sledem cimrmanovských živých obrazů z Velké vlastenecké války, pak Citadela dokumentuje hlubiny šílenství, jež se zmocnilo scenáristů (včetně N.Michalkova). S vážnou tváří divákovi předkládají absurdní výjevy ze své hysterické epopeje, vrcholící kreacemi "Němý Bobeš" (Michalkovova dcera) a cameo rolí Inny "Marfuši" Čurikovové. Toho se však dočkají pouze ti nejotrlejší, kteří vydrží předchozí dvě a půl hodiny... ()
Zaverecny diel trilogie od Michalkovova je najslabsim dielom celej trilogie. Este dvojka bola super, strielalo sa, par vybuchov sa naslo, herci z jednicky sa vratili, boje, manevre - a hlavne, absurdita a nelogicnost boli stlacene na minimum. V trojke vsak absurdita filmu a deja a nelogicnost dost velkeho poctu scen dostali dostatok priestoru, co mne mile nie je. 50 % ()
Téměř celou dobu plačtivá podívaná na osud generála Kotova. Je to plné smutku, ale i naděje. Typická oddanost Rusů = co se má stát, ať se stane. Rusové jsou zvláštní národ, který má tuhý kořínek. Jsou krutí, ale také se radují ze života, jako by to mělo býti naposledy (a většinou tomu tak bývá). Film je hluboce lidský a i přes jatkovitou atmosféru nezapomíná ukazovat v těch nejhorších chvílích ty světlé okamžiky. Většina lidi zde píše, že je plný patosu a jsou tím znechuceni = lepší ruský upřímný patos než americký umělý patos. ()
----- "My jedem tam - na Berlín." ----- Nooo ... v první řadě se nabízí otázka, zdali by na to Rudá armáda měla ... vydat se ku Berlínu ... pokud by měla velení vyobrazených kvalit ... prakticky na všech vyobrazených úrovních. Leč ve srovnání s přechozí částí s hrdým názvem "Odpor" je "Citadela" přece jenom působivější, OSOBNĚJŠÍ - víc se vás dotýká ... navzdory tomu, že se - především v prostřední části - odklání od válečného šílenství a utíká se do zázemí k rozervanému rodinnému melodramatu, kterážto proměna je maličko násilná, trochu překombinovaná a ne ve všech ohledech zcela přesvědčivá. Nicméně v závěru se vám dostane výsady sledovat na vlastní oči, co všechno dokáže jedna jediná kulka ... vypálená v pravý čas - a možná budete nakloněni víře, že někde tam nahoře ... v blíže nespecifikovaných nebeských výšinách ... se ukrývá cosi jako vyšší spravedlnost - ať už ji představuje cokoli. Ale nenechte se mýlit ... je to jen umělecký záměr ... nebo spíš prchavý, nezřetelný sen - v reálu s ní raději nepočítejte ... 3,5* ()
Zpracovat historii stalinismu na solidní úrovni by bylo chvályhodné, ale tohle je neuvěřitelná slátanina. ()