31 Endings/31 Beginnings
Režie:
RafaniScénář:
RafaniHrají:
Hynek Chmelař, Roman Zach, Petr Bosák, Mark Ther, Michal Viewegh, Vladimir 518, Martin KohoutVOD (1)
Obsahy(1)
Rafani se po čtyřleté pauze, kdy nepoužívali text, vrací k psanému projevu, a to filmovým traktátem. Ten je logickým vyústěním dlouhodobé práce s médiem videa. Formálním základem díla se stalo mapování pražské převážně alternativní kultury. Tento rámec slouží jako odrazový můstek k dalším významovým liniím, jako jsou pohyb z vnějšku města do jeho středu či směřování k moci a vědomí. U tohoto díla nelze mluvit přímo o naraci, ale spíše o pohybu vyjádřeném číselným řazením nesourodých fragmentů. Každý z fragmentů má své téma a představitele - například Kaspar von Urbach - satelit, Ondřej Slačálek - periferie, Vladimir 518 - střed, Michal Viewegh - moc, Mark Ther - negace. Ve filmu vystupuje 21 osobností především z oblasti současného umění, literatury či politického aktivismu. Autorství filmu je stejně jako u jiných rafanských akcí kolektivní. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (15)
Projevil bych sebemenší pochopení pro tento film, kdyby Rafani aspoň náznakem udělali totéž. Varování v první kapitole bylo více než trefné, tak aspoň za tu upřímnost body nahoru. Jinak je to však experimentální pel mel. ()
Užívateľ paanka tu o umeleckej skupine Rafani napísal: "Proslavila se například vykálením v Národní galerii na protest proti jejímu vedení či přemalováním Lennonovy zdi na militantně zelenou. Rafani mají drápky, pevně se drží a škrábou." Súhlasím. Sú to výtvarníci, ich akcie sú silné, zapamätateľné performancie, no do podoby, keď by mali niečo zmysluplné povedať slovom, zatiaľ nedorástli. Slovná vata z úvodu i konca je za hranicou znesiteľného patetizmu, ide o poetizujúco bľabotajúci monológ o periférii z pohľadu vizualistu, ktorý sa rozhodol prehovoriť. Au! Presahy umelcov z druhého brehu bolia temer vždy a tento film mi len potvrdil tézu, že výtvarníci stoja vo väčšine prípadov kvalitatívne i výpoveďou o stupienok nižšie za umelcami, ktorých hlavnou devízou je slovo (spisovatelia, básnici, scénaristi...). Os tvoria monológy balancujúce na hrane nudy a egomaniactva vyššej kategórie. S výnimkou Slačálka a Viewegha nič zaznamenaniahodné, len otrepané frázy. Kde aké filozofujúce myšlienky? Užívateľ mi_X_o o filme napísal, že ide o "neobyčajný undergroudovo-intelektuálny zážitok." No, ak je zvyšných 29, či koľko naozaj intelektuálny underground dnešných dní, tak ja dlhodobo, hrdo a rád kráčam v masovom strednom prúde. ()
Mnoho pěkných postřehů. ()
má recenzička pro AFO 2012: 31 konců / 31 začátků - Collect them all! Nálady, zákoutí, myšlenky, osobnosti. Protřepat, nemíchat, vstřebat. I tak by mohl vypadat návod na sledování dokumentu provokativní umělecké skupiny Rafani. Ta vznikla roku 2000 v okruhu studentů AVU. Proslavila se například vykálením v Národní galerii na protest proti jejímu vedení či přemalováním Lennonovy zdi na militantně zelenou. Rafani mají drápky, pevně se drží a škrábou. Podobně jako Praha zachycená ve filmu 31 konců / 31 začátků. Statické záběry okrajových zón města střídají centra uměleckých snažení. Hledání cest. Odpovědi na nevyslovené otázky prostřednictvím fragmentárních výpovědí jednadvaceti českých osobností (mj. Vladimira 518 či Martina Kohouta). Konce očekávají spolupráci diváka, znalost umělecké scény. Hrají s ním hru. Začátky mnohé odhalují, přesto stále ne tolik, aby se staly dostupnými komukoliv. Skupina prochází periférií všeobecného úspěchu, místy v patetickém, místy dekadentním rozpoložení. 31 zcizení / 31 sebereflexí. Posbírejte je všechny! ()
Rok 1921 bol míľnikom pre vznik novej odrody dokumentárneho filmu, žánru nazvaného „mestská symfónia“. Prvým reprezentantom populárnych „filmov o meste“ bol Manhatta (1921). Mestská symfónia by sa dala definovať ako filmová báseň oslavujúca mesto, čomu zodpovedala aj forma spracovania. O niečo podobné sa snaží aj český film 31 konců/31 natočený umeleckou skupinou Rafani, ktorá pracuje ako kolektívny autor. Ak sa Manhatta snažil o zachytenie mesta ako celku plného budov a ľudí, tak jeho český súputnik rozkladá a odkrýva jednotlivé umelecké a iné alternatívne (rozumej v umení či inde v kultúre pôsobiace) existencie. Bez titulkov oboznamujúcich diváka s menami respondentov, predkladá filozofické úvahy, politické postoje či konštatovania o vývoji pražskej umeleckej sféry. Fragmentárna forma a s ňou spojená číselná symbolika, ktorú Rafani zvolili vystihuje rôznorodosť a množstvo ponúkaných názorov týchto menšín, zároveň tým kontrastuje s jednoliatosťou väčšiny. Nonkoformnosť, s ktorou reflektujú transformácie pražskej enklávy, názorová pluralita a tomu zodpovedajúca naratívna interesantnosť robia z tohto filmu neobyčajný undergroudovo-intelektuálny zážitok. .Anotácia z katalogu AFO. ()
Co je to umění? Co šťastný život? Máme potřebu ovlivňovat druhé, mít vztah (k městu, zemi, identitě)? (...) - Pokud vás takovéto otázky zajímají, má smysl si tento film pustit. Trochu jsem se bál, že to bude podáno nesrozumitelně jako v Socialismu, ale naštěstí se to blížilo spíš vynikajícímu a myšlenkově / vizuálně plnému filmu Sním či bdím? (tady má ale divák díky předělům i čas na vstřebání). Formu má film neobvyklou, ale rozhodně ne nestravitelnou. ()
Film se snaží říct mnoho, ale neřekne nic. Tvůrčí záměr formální stránky, ač jsem o ní přemýšlel sebevíc, mi zůstal skryt. Určitě v tom bude mnoho lidí hledat něco, co v tom vůbec neni. Spíš bych pánům doporučil, aby si někde dali pár lekcí o stříhání a filmové skladbě. Pseudoumělecká agitka s všeobecným podtoném "hele co kdyby jsme udělali film". ()
dokument, ve kterym zazní slovo "muchláž", dnes už čestná položka předních příček seznamu mých oblíbených slov. není to "dokonalej" dokument, ale sběrem různých dílčích pozitiv vzniká docela úctyhodná suma. obsahuje prostě fakt zajímavý postřehy a slovo zajímavý tady není vůbec vyprázdněný. ()
Rafani čtyři roky nepoužívali text a ted natočili film, kde v posledních 20 minutach je textu tak na dalsich 10 let. Jinak mě to ale bavilo. ()
Něco mezi pechakucha a Michalem Ajvazem. ()
Fakt, že ho nenatočili školení filmaři (ale "jen" umělci) se stalo výhodou a vzikl tak velmi "nečeský" film, který působí víc než jen příjemný průvan. Dokument, kde se musíte zvlášť soustředit na zvuk (slova) a zvlášť pak na obraz... A zásadní je střih. Zároveň je to dokument poněkud insiderský, ale komu to nevadí nebo se orientuje nabídne pozoruhodnou procházku Prahou a současnou kulturou (nejen "alternativní") přes periferie do středu a zase ven... ()
rafani vytvořili nový druh filmu - jakýsi splácanec mezi pseudodokumentem a filmovou esejí. výsledkem je jakési tušení, co tím asi chtěli říct, nicméně k nadšení nebo potěšení to má daleko. první polovinu se díváme na lidi, jejichž výběr nechápeme, nechápeme, proč je výpovědí právě 31 a ani se to myslím nedovíme. také nevíme, na co ti lidé odpovídají, irituje nás, proč jsou jejich výpovědi nepochopitelně usekávány. to je prokládáno tuctovými záběry z Prahy z různých lokalit. v další polovině posloucháme popis Prahy, jakýby dokázal napsat asi každý druhý a který nic nového nesděluje. rovněž záběry nejsou nijak zajímavé. zcela kontraproduktivně jsou do tét druhé části vkládána čísla a jména lidí z první poloviny. film (?) má asi dvě vrcholy: odpovědi Milana Saláka, který je neskutečně zábavný svou nechtěnou karikaturností sběratele, který už ani neví, proč to sbírá a už z toho ani nemá radost. jinak je nutné ocenit vysokou obrazovou kvalitu, která asi většinu přesvědčí o tom, že to není amatérský film. bohužel je. jeden z možných poznatků toho filmu je, že výtvarníci jsou retardovaní pošuci. )) ()
Inspirativní dílo, které mě baví i po opakovaném zhlédnutí. Je přes deset let staré a přesto je neotřelé jak po stránce vizuálu, tak co se týká myšlenek vyřčených 'protagonisty'. ()