• Hromino
    *****

    Nový HxH je podobný případ jako nový Fullmetal Alchemist. Poté co původní seriál vyšuměl do jakéhosi závěru navzdory tomu, že manga vycházela dále, dostavila se o několik let později u pánů a dam ze studia Madhouse potřeba příběh dovést až do zdárného konce podle předlohy a eliminovat fillery, respektive trochu volnější epizody, jimiž byla napuštěna původní verze. Výsledek? Seriál od začátku ubíhá stylem „to, co v původním anime trvalo dvě epizody, tady dáme do jedné, ať tu nezadaptovanou část příběhu co nejrychleji doženem”, což znamená, že tvůrci na začátku leccos vypustili, značně zrychlili nebo pozměnili. Ať už návrhy postav, množství krve (značná cenzura) nebo dabéry postav. Proto si myslím, že člověk, jenž mangu nebo původní anime nezná, si úvod s hunterskou zkouškou tolik neužije. Chyběla mi tam ona napínavá, hutná atmosféra z původního seriálu, chybělo mi tam více prostoru na představení postav (skoro mi přišlo, jako by je tvůrci představili stylem „čau, já jsem Kurapika a chci se mstít” nebo „nazdar, jsem Leorio a budu tu hrát roli šaška”). Po Zkoušce a výpravě za Killuou ovšem tempo zvolňuje, postavy dostávají více prostoru na získání sympatií a i té krve začíná přibývat (nezměnili náhodou čas vysílání?), díky čemuž se v mých očích celková kvalita začíná blížit kvalitám původního seriálu, v novoyorcké části se mu téměř vyrovnává a v Greed Islandu jej dokonce překonává (byť i u tohohle remaku považuji Greed Island za jednu z těch slabších částí seriálu). Na onu očekávanou část se zmutovanými hmyzáky jsem si musel nejdřív trochu zvykat, ale po několika dílech jsem se na tu správnou vlnu chytil a dokázal si i tuhle část užít díky krásně hutné atmosféře a sympatickým záporákům (Neferpitou ftw!). Právě postavy jsou jednou z hlavních předností HxH, díky nimž seriál stavím mezi špičku šónenu. Postavy sice do jisté míry naplňují nepsané tradice postav šónenu, ale zároveň nejsou jasně kladné nebo záporné, nestojí pořád na jedné straně barikády, nepůsobí dojmem tvorby přes šablonu a umí překvapit. Líbí se mi Togašiho nápady, odhodlání zabíjet klaďase a nešetřit násilím. Líbí se mi, že v seriálu nejsou ani fillery, ani roztahané souboje s mnoha flashbacky na několik dílů. Je mi proto opravdovou záhadou, proč si třeba takový Fairy Tail získal o mnoho větší popularitu než HxH.(1.4.2012)

  • Soundtrack
    ****

    Začátek byl snad až přepálený, hned v prvním dílu začíná Hunterská zkouška a každý díl se odehrává v jiném prostředí, prostě paráda. Po zkoušce ale tempo rapidně klesá a proto jsem seriál zatím nedokoukal. Uvidíme časem, jestli se odhodlám aspoň k nějakému šnečímu tempu. Nevyhnu se srovnání s Narutem. Hunter má svižnější příběh a méně klišé, na druhou stranu nemůže konkurovat v rozmanitosti a charismatu postav. Souboje jsou spíš promyšlené (i když někdy tak trochu nedomyšlené) či překvapivě rozuzlené než epické. Jen škoda, že v obou seriálech jsou hlavními hrdiny dva dementi, které si snad ani nejde oblíbit.. Slabší 4*.(16.12.2014)

  • fablefavorit
    *****

    Asi nejlepší současný anime a pro mě celkově nejlepší shounen všech dob. Žádná trapná klišé typu "přátelství a láska zdolá všechny útrapy", žádné pravidlo "kdo řve nejdýl, je vítězem". V soubojích jde o strategický postup a chladnou hlavu a seriál ke všem svým postavám přistupuje fér. Na favority se tu nehraje a tudíž se dost často stává, že hlavní osazenstvo dostává tak spektakulárně na prdel, že divák jen nevěřícně zírá. A leč je tu bitek dost (a jsou úžasné), není to ani zdaleka jedinou devízou, kterou HXH oplývá. Zajímavý příběh, jež nemá strach s každým arcem pozměnit žánr(Krimi-Komedie-Akční-Horor-Drama), barvité, úžasně propracované charaktery, morální dvojznačnost celého dění a postupně se zlepšující soundtrack. Nenechte se zmást dětským nádechem prvních pár epizod, za nimi vás totiž očekává mistrovské dílo.(13.5.2016)

  • Mkqp
    ****

    Každé mnohodílné anime (stylu Bleach, Naruto, Fairy Tail, One Piece atd.) co jsem měl možnost doposud vidět, má podobnou hlavní strukturu a výrazně se liší pouze povrchnějšími rysy, jako je prostředí, techniky a podobně. Hunter x Hunter se zpočátku tváří úplně stejně, ale než jsem si to stačil uvědomit, tak byl obalen ve své osobité auře a přesvědčil mě, že je jedinečný od úplného základu. Snad jediná věc, kterou má s výše zmíněnými seriály společnou, tak to kladený důraz na přátelství. Postupně jsem s mladým zelenovlasým Gonem procházel pěti arcy, které byly vážně skvělé. V té době jsem si říkal, že si Hunter x Hunter ode mě odnese plné hodnocení, ale pak přišel Chimera Ant arc a já zaplakal, neboť mě vůbec nebavil. Navíc bylo jeho sledování místy až neúnosné. Je to vážně škoda, protože do té doby to byl nejkomplexnější seriál co jsem v tomto žánru viděl. ■ Smrt je zde tak častá a natolik přirozená, že když dvanáctiletý klučina během pár vteřin vykuchá masového vraha, tak si jde chvíli na to hrát s kámošem a oba to berou jako normální věc. Dostala mě taková typická dohoda v rodině nájemných vrahů. „Tati uděláme dohodu? Zabiju dvanáct lidí a ty mi půjčíš 50 miliard.“ ■ Hodně se mi líbilo jak byl prezentován šéfík a členové první velké záporné skupiny, kterým hlavní hrdinové čelili. Zmíněný šéf své členy nebral jako podřadné loutky, s nimiž by pouze manipuloval, ale vážil si jich a jejich názorům naslouchal. Členové k sobě chovali vzájemný respekt a dokázali mezi sebou řešit problémy. Problémem bylo to, že k lidem mimo skupinu se až tak uctivě nechovali a na krku měli spoustu vražd nevinných lidí. ■ Tak moc bych chtěl dát plné hodnocení, ale za ten zmíněný arc prostě nemůžu.(16.5.2016)

  • Naslund
    *****

    Neviděl jsem původní HxH, ale tenhle je naprosto úžasnej. První díl vypadá spíš jako chytřejší zábava pro děti, kde se hlavní hrdinové účastní zkoušek na profesionální lovce. Chvíli je to běžná sranda, ale jakmile začnou ostatní účastníci zkoušek umírat, tak se k dobrodružství začne přidávat i vzrušení z lovu, které jsem nikde jinde neviděl. Něco jako když se v šachách připravujete pár dní na soupeře a čekáte, že udělá v patnáctém tahu chybu. Jak taháte a blížíte se k onomu tahu, tak vzrušení neustále roste. Zahraje to? Nezahraje něco jiného? Nepřipravil se na mě taky? to vše Vám běhá hlavou. Uplyne čtrnáctý tah a už jste jen blízko k výhře. Pak se už jen snažíte zamaskovat vaši nervozitu a necháváte plynout čas, který rázem běží tak pomalu. A pak veškeré vzrušení vyvrcholí, když opravdu udělá tu očekávanou chybu. Slast, která je odměnou za tu dlouhou přípravu, se rozlije tělem. Něco takového je lov a seriál Vám to na Vás krásně přenese i bez větší snahy. Jediné, co bych vytknul, je část s Phantom Trupe, protože je to tam děsně ukecaný a přestože to v manze vypadalo asi dobře, tady človék nemá moc čas se zamýšlet nad každou předpovědí jednotlivým členům.(2.6.2013)

Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace