Obsahy(1)
Giovanni Bernardi byl po smrti rodičů při autonehodě pozván na návštěvu svého dědečka hraběte Marca Anselmiho. Během pobytu ve starém sídle uvidí tajemnou a éterickou dívku Veroniku. Ta zemřela za první světové války a nyní její duch straší. (Karlos80)
Recenze (2)
Ultra-raritní, jemně nadpřirozené romantické melodrama s malými gotickými a žlutými prvky (nejde o horror v žádném případě!), i přes obsazení málo známých herců, tady máme docela příjemný strašidelný příběh a některé dobré momenty (nostalgické flashbacky). Smutná - ponurá koncovka až do hrobu, je taky docela zajímavá. Osobně mě to ale moc nezaujalo, chyběl tomu pevnější směr a větší nápaditost, atmosféra byla vlažná, film byl celkově docela prázdný, pomalé tempo, některé absurdnosti, atd, atd, 90. minut mě to spíše nudilo, uvolnil jsem se čas od času pouze při krásném Gasliniho hudebním doprovodu a to je málo. Vzhledem k tomu že to bylo natočeno v roce '66, tedy někdy na samotném vrcholu (sub)-žánru "gotický horror", tak vážně nic moc. Film je k sehnání jen v originál znění (zatím), což mě v konečném výsledku, ochuzuje o nějaké objektivnější hodnocení, takže zatím pouze za 2*. Jste-li ale příznivci tohoto žánru a všeobecně temných a neznámých filmů, může se vám tato raritka klidně i líbit a pokud budete mít možnost (i přes jazykovou bariéru) tento film vidět, tak to udělejte, páč film na sebe nikoho dlouho čekat nenechá:-) ()
Časy se mění a tenhle film je dnes volně dostupný. Giovanni se po tragické smrti rodičů dozvídá od řádové sestry matčino tajemství, že jeho skutečný otec byl syn hraběte, za nímž se má vydat. Ten nejprve nevěří, ale nakonec pravdu přijme, když vyslechne matku Giovanniho matky. Giovanni se během pobytu setká s tajemnou dívkou Veronikou, která cosi skrývá. Giovanniho se pokouší svádět opatrovnice hraběte, ale on má oči jen pro Veroniku. A jak se zdá, nejvíce ho zajímá její tělo. Giovanni je zprvu zakřiknutý mladík, brzy se z něj ale vyklube parchant. Jde o mysteriózní romantický (ne sentimentální! páč tady se na - možný spoiler - dobré konce příliš nehraje) příběh s typickými znaky tehdejší fantaskní kinematografie Itálie. Více než temnotu vidíme poetické záběry, za nimiž se však skrývá cosi zlověstného. Flashbacky postupně uvádějí diváka do obrazu, aby v závěru pochopil, o co šlo. Sice by bylo logické, kdyby tajemnou hru hrála Veronika se stárnoucím hrabětem, ale takhle to bylo možná děsivější. Příběh vypadá, jako by ho napsal někdo v polovině 19. století, kdy bylo tajemno v rámci romantismu v módě. 2,5* ()