La mia casa è piena di specchi
Môj dom je plný zrkadiel
Režie:
Vittorio SindoniScénář:
Patrizia CarranoKamera:
Ennio GuarnieriHrají:
Sophia Loren, Margareth Madè, Nicola Di Pinto, Xhilda Lapardhaja, Cinzia Monreale, Sveva Alviti, Fortunato Cerlino, Enzo De Caro, Beatrice Palme (více)Obsahy(1)
Životní příběh filmové legendy Sophie Lorenové, jež se zde zhostila roli své matky Romildy. I tu kdysi čekala hvězdná kariéra u filmu, žel konzervativní rodiče - typičtí obyvatelé provinčního italského městečka, nedali své dceři rodné hnízdo opustit. To však nebylo největším neštěstím jejího života, mnohem více ji bolela ztráta milovaného muže - Riccarda, který dokonce ani neuznal své druhorozené dítě za své. Po jeho poslední návštěvě se Romilda rozhodne zlověstné vůli osudu postavit a vydá se společně se starší dcerou přímo do římského filmového ateliéru CineCitta. Po těžkých začátcích v komparsu má krásná Sophia konečně první zakázky v podobě fotorománů a vedlejších rolí. Mladší sestra Maria je s opětovným údělem odstrčeného dítěte velmi nespokojena a touží se připojit k matce. Konečně jsou opět všechny tři pohromadě a k úplné spokojenosti chybí jen notářské uznání Marie jejím biologickým otcem. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (9)
Já nevím proč, ale já mám neskutečnou slabost pro S.L. pro italské filmy, plné nostalgie a tak mě třeba bijte, ale já jsem neskutečně šťastná, když se mohu nechat unášet snem o krásném životě v Itálii, kde stále dýchá duch všech těch Sophií, Ornell, Monic. Tak to je, nic s tím nenadělám, jen pařím hvězdičky. ()
"Životopisný" film jako ryze televizácký kýč telenovelového typu? A ta trapná snaha napodobovat atmosféru starých italských filmů... Tahle zrcadla jsou tedy d.m.s.n. značně slepá, zpracování pak vyloženě bezočivé! To je asi odraz té berlusconiovské >popolocultury< pro jednadvacáté století. Jen mám pocit, že S.L. z toho snad musí mít nechuť pohlížet po zbytek života do zrcadla... °-/ . . . Navíc nataženo na téměř nesnesitelné třiapůl hodiny vysílacího času! . . . Pro našince umocněno k tomu všemu tragicky jalovým typickým >kuchyňským< (jakýsi bezútěšný Těšitel - Soundwave) vapetoffským českým dabingem - i pro fanouška těch zásadních starých italských filmů a paní Sophie obzvláště to byl zase jednou vskutku těžce strávitelný zážitek... - - - - - (Poprvé viděno v říjnová dopoledne na >zrcadlovém prostoru< , hodnocení 17., komentář zde jako třetí - 25.10.2011) ()
Dáma italského filmu. ()
Soukromá poznámečka; Bobši, viděl jsi prví díl, místo druhého jsi raději šel do kina. Jestli se někdy v budoucnu k této zfilmované telenovele budeš chtít vrátit, pak jedině kvůli Margareth Madé. Konec hlášení. ()
Zklamání bezmála hořké. Čekal jsem životopisný film a nepochybně zajímavém příběhu Sophie Loren a dostalo se mi mdlé vyprávění o její matce, jejíž život (alespoň podle tohoto filmu) byl veskrze nezajímavý. Měla zkrátka dvě děti s divným týpkem, který s ní nechtěl žít, což ji celý život štvalo. Navíc je to zbytečně dlouhé, roztahané, pořád se někde posedává na pohovce, telefonuje, záhy převládá nuda. Níže s hodnocením nejdu jenom proto, že Sophia Loren je opravdu krásná a skvělá herečka i v roce 2010. ()
Na tento dvoudílný televizní film jsem se podívala bez přerušení na jeden zátah, což svědčí o jeho kvalitách. Je to zvláštní a zajímavý film. Spíš bych řekla, že je to životopisný snímek o Sophiině matce Romildě, než o samotné Sophii Loren, která ji představuje. První polovina filmu je na ni a její cestu za filmovou kariérou sice soustředěna, ale končí setkáním s jejím životním partnerem Carlo Pontim. Období jejího osudového milostného vztahu s Pontim, stoupání na žebříčku slávy a jejich filmových úspěchů, zde herecky ztvárněno není. Druhá polovina je věnována spíš její sestře Marii a je doplněna jen zmínkami o Sophiině postupující kariéře. Doložena je dobovými fotografiemi, plakáty a dokumentárními záběry skutečné Sophie Loren. Herečka, která ji ve filmu představuje, se zde už téměř nevyskytuje. Vzniká tak trochu zvláštní situace, že Sophia Loren hraje svou matku i samu sebe. Je to dodnes velmi krásná žena a výborná herečka. Už sám fakt, že ve věku 76 let byla schopna zahrát ženu třicátnici je hoden obdivu a svědčí o jejím půvabu a vitalitě. ()
Já nedodíval ani první díl, ale přišlo mi to jako recitál Sophie Loren. Ona je skvělá... ale to, že hraje vlastní matku, mi nesedí a mate mě to. Samozřejmě zastíní "samu sebe". Film je o Sophii Loren, ale ne o jejím životě. Filmu Sophia Loren vévodí, ale je o její matce. ()
Krásná Margareth je skutečně mladé Sophii Lorenové podobná. A že je to pořád i ve svém věku kočka. ()
Přestože jde o televizní film, tato skutečnost nic neubírá na jeho kráse a poutavém vyprávění o mládí obou sester a těžkém životě jejich matky. I když je v druhém dílu matka s mladší dcerou v popředí, vůbec mi to nevadilo, protože Sophia Lorenová byla na obrazovce vlastně neustále, i když jen v roli své matky. Byl to i díky tomu velmi zvláštní a výjimečný zážitek. Naštěstí jsem viděl film s krásným slovenským dabingem v hlavní roli s vynikající paní Sládečkovou, takže jsem byl onoho zmiňovaného "kuchyňského" dabingu, který také nesnáším, ušetřen. Až na český dabing tedy rozhodně nemohu souhlasit se zápornými názory v této diskusi! Především si uvědomte, že pro Sophii i Mariu bylo natáčení filmu nepochybně velice osobní záležitostí, velmi odlišnou od ostatních filmů. Proto jsem přesvědčen o tom, že hlavně Sophia, která ve filmu hrála, vložila do filmu mnohem víc, než obvykle, i když pro ni samozřejmě muselo být nesmírně těžké se na tak dlouho do role své matky zcela vcítit, což v jednom rozhovoru i sama přiznala. V úvodu prvního dílu, kdy hledí z okna a má v očích slzy (možná i skutečné), díky svému věku jistě velmi dobře chápala a naplno prožívala, jak se její matka tehdy v onom zlomovém roce 1962 musela cítit... Toto zkrátka není film pro náročné a nekompromisní fajnšmekry starších kinofilmů, kteří na neméně hodnotné životopisné televizní dílo už z principu plivou! Velice pochybuji, že by se obě sestry chtěly podílet na životopisném filmu o své rodině, s kterým by zásadně nesouhlasily, a připadal jim jakkoli trapný nebo odbytý. To jen český divák musí stále do něčeho rýpat. V dnešní době, kdy se v některých velkých mimopražských městech bohužel ruší klasická kina, která nahradily multiplexy promítající až na malé výjimky hlavně americký odpad, nemám vůbec problém označit takovýto film jako výjimečný skvost hodný ocenění... ()