Režie:
Václav KubásekKamera:
Jan StallichHudba:
Josef StelibskýHrají:
Jindřich Plachta, Zdeňka Baldová, Jiří Dohnal, Jiřina Sedláčková, Gustav Nezval, Theodor Pištěk, Karel Černý, Marie Norrová, Hermína Vojtová (více)Obsahy(1)
Jindřich Tůma, společník prodejny plynových masek "Asana", má velmi energickou manželku, která propaguje vegetariánskou stravu. Tůma vynakládá veškerou energii na tajné pojídání masitých pokrmů a luštění hlavolamů. Skutečnou duší podniku je ing. Ivan Kareš, který vede také cvičení civilní obrany. Na ulici při cvičném leteckém poplachu přísně napomene dívku, která neodešla do krytu. Je to Věrka, neteř Tůmových, která přijíždí z venkova, aby v Praze dostudovala. U vlaku ji měl vyzvednout syn Tůmových Jirka, ale minuli se. Věrka nastupuje do septimy a brzy sdílí horování spolužaček pro neznámého skladatele, jehož pseudonym je Michal Marhan. Ing. Kareš má v septimě přednášku o civilní obraně a tak se znovu setkává s Věrkou. Kareš se snaží přesvědčit dívky o nutnosti konkrétnějších životních ideálů. Při premiéře Marhanovy operety "Píseň o štěstí" se ukáže, že skladatelem je právě Kareš. Dívky mu uspořádají ovace. Ivan si okatě nevšímá Věrky, se kterou se nedávno nepohodli. Tvrdohlavá dívka proto odjíždí domů. Kareš však dožene vlak a vstoupí do Věrčina kupé.
Adaptace stejnojmenného románu Jaromíry Hüttlové. Film obsahuje dokumentární záběry z průběhu veřejného cvičení CPO.
(oficiální text distributora)
Recenze (37)
Věrka Tůmová je studentkou septimy na dívčím gymnáziu a bydlí u svého stýčka, který má prodejnu s plynovými maskami. Když je seznámena s ing. Karešem, nemá ani tušení, jak blízko má ke svému idolu, skladateli Michalu Marhanovi... Plejáda skvělých herců - J. Plachta, J. Sedláčková, G. Nezval, Z. Baldová a výborný J. Dohnal v komické roli Věrčina bratrance Jirky, který téměř každou vzniklou situaci lakonicky ohodnotí svým "Katastrofa" :-) ()
No vida, při přerovnávání oblečení ve skříni člověk může zhlédnout i retro ze zlatých třicátých let, ve kterých byly filmy skvostné, ale také (přirozeně) sračky, které naše televize moc neuvádí. Snímek podle romantické limonády Jaromíry Hüttlové, které se stále čtou (profesionální zkušenost), plná romantických a tajnosnubných klišé (hvězdný skladatel pod pseudonymem, který nechce žádnou fanynku, ale jen tehdejší, drzou dívku, modernějším termínem zvanou "od vedle"). Od horšího hodnocení zachraňují film zejména už zde zmínění herci - Gustav Nezval, který svou roli zvládá s nadhledem a odstupem a spolehlivý Jindřich Plachta, se svými (kdykoliv vystřihnutelnými, takže lehce nadbytečnými) komediálními výstupy. ()
Průměrný film české a československé filmové produkce třicátých let zaujme - pokud vůbec - současným vhledem do prvorepublikové reality a jejího showbusinessu. Obraz mládí a pohled do dílny tehdejších "schlagermachrů" majáí doklumentární význam podpořený mládím hlavních představitelů a podložený některými hereckými výkony, mezi nimiž jednoznačně vyniká Jindřich Plachta. Za zmínku stojí i dobové - až dokumentárně pojaté - zasazení do příprav na hrozící válku.Tento symbol milé nostagie nabízí jistotu vlídného pohlazení zacházející paměti. Je to málo nebo mnoho? Zkuste si odpovědět sami. ()
Zdeňka Baldová a Theodor Pištěk dostali sice méně prostoru než bych uvítala, ale našlo se dost milých a úsměvných míst. ()
Ideál - zdvořilý, lehce arogantní technický inženýr, místní velitel civilní obrany, tajný kompozitor oblíbených šlágrů v jedné osobě, k tomu skvělý sportsman (viz elegantní šipku při zachraňování ředitele Tůmy). Prostě dobový superman. Může mu být lehce přes třicet a nikomu nepřipadá divné, že nepokrytě balí nezletilou žákyni (v jejíž třídě navíc přednáší). To vše včetně happyendu by nemělo nikoho překvapit. Prvorepublikové románky dr. Hütlové "pro moderní dívky", podle jednoho z nichž je film napsán, jsou hlavně o tom: dobře se provdat pokud možno ještě před maturitou, kterémužto ideálu nijak nebrání ani to, že nejde o původní záměr jejich hrdinek, ani jejich exponovaná "emancipovanost". K jinému aspektu filmu viz raroh, opačný pohled má ve svém referátu Marthos. "Pro tento účel zde máme plynovou komoru, prosím." ()
Příběh je tradiční primitivní červená knihovna, ale rozmluva skladatele se septimánkou (pomiňme, že jí tehdy bylo 24 let) je zajímavá moralita. A co rozhodně nelze snímku upřít, je snaha o národní zcelení a přípravu na nástup nacismu. ()
PhDr. Jaromíra Hüttlová (1893 – 1964) a její románová tvorba pro tehdejší teenagery je jedním z typických symptomů prvorepublikové kultury, tím spíš, že tehdy podobná dílka mezi mládeží školou povinnou prostě frčela. Filmový Ideál septimy potom nabízí víceméně očekávatelnou podívanou, sestavenou podle předpokládaných ingrediencí, mezi které lze počítat jak rozjívený dívčí kolektiv, tak šarmantního moralistu s promyšleným plánem k napravení slečny hrdopýšky. A aby se lidé v biografu občas i zasmáli, byla do celého příběhu ještě vpasována postava zmatkářského a nepraktického továrníka-hypochondra, kterého vynikajícím způsobem sehrál Jindřich Plachta. Jeho přítomností film doslova ožívá a některé hlášky mohou porazit i současné publikum. Svědectvím doby, která rozhodně nebyla tak veselá, jak se nám film pokouší namluvit, jsou dokumentární záběry z probíhajících nácviků případného válečného útoku na Prahu. ()
Láska, laskavost a dokument jak tehdy cvičili veřejně CPO a občané si mohli kvalitu jejich cvičení kontrolovat, nebylo skryto před zraky zájemců o tuto činnost. ()
Propaganda předjímající nechutnosti druhé republiky (viz řeč G. Nezvala ke studentkám plus předscéna a děj operety, která je předváděna v divadle). ()
"To jsou pejskové, nebo fenky ??" - "To já, prosím, nevím !! To u nás rozhoduje moje paní.." - "Ách tak !! Jako u nás, jako u nás !!" ;) ()
V rámci prvorepublikové tvorby lepší průměr, dokumentárně zajímavé jsou záběry nácviku leteckého poplachu. Perfektní je tu Zdeňka Baldová se svým cvičením a zdravou stravou - ta v mých očích film zančně pozvedla.. ()
Nebýt Jindřicha Plachty jako největšího hypochondra a Zdenky Baldové jako jeho ženy, tak se jedná o průměrný snímek ze 30. let, kde se naivitou nešetří. ()
2/10 Takova typicky naivni prvorepulikova blbost z lepsich rodin, o ktere se normalnim lidem mohlo tak leda zdat. Nebyt tam rodic seprtimanky Plachta, tak by to snad byl i odpad... ()
Naivní film o mladých dívkách a jejich ideálech v době konce První republiky. Hodně zde kromě odlehčeného děje rezonuje blížící se začátek války. Povzbuzení pro občany země bylo tehdy jistě potřebné, ovšem jak víme, odhodlání přišlo vniveč. Humoru naopak vévodí samozřejmě Plachta, ovšem má pohříchu méně prostoru, než by bylo třeba. ()
Bože... ()
Slušná komedie zásluhou především Jindřicha Plachty. A Jiřina Sedláčková byla vynikající kůstka :-) 60% ()
To bylo milé... :-) ()
Máme tady další z klasiky. 70% ()
Na jedné straně zazní pár výborných dialogů, které jsem si ale bohužel nezapamatoval (vyjma toho "já nevím, jestli ty štěňata jsou psi nebo fenky, o tom rozhoduje manželka"), a Jiřina Sedláčková, která patří bezesporu k tomu nejhezčímu, co se v tehdejším filmu mihlo (spolu s Frýbortovou, Gerovou a hlasem Lídy Baarové). Navíc se Jiřinka ukázala v první třetině jako správná rebelka, nosit na veřejnosti gramofonovou desku na hlavě, to dnešní výstřední celebrity ještě nenapadlo. Na druhé straně ovšem stojí červená knihovna a ty masky. A propó, červená knihovna, v dětství jsem myslel, že se jedná o knížky o Leninovi, Gottwaldovi a dalších význačných komunistech. Až později jsem pochopil, že se sice též jedná o srdcervoucí a fantazijní vyprávění, ale poněkud jiného druhu. A propó ty plynové masky... Myslím, že nespokojený povzdech oné zákaznice, že ty masky jsou jedna jako druhá, byl bezesporu oprávněný. Proto měli prodavači ke každé masce přibalit zdarma nějaké ty šminky a umělé obočí, aby si ji mohla každá dáma doma pěkně upravit podle svého vkusu. A taky dnes by měly ženy pouvažovat, jestli by plynové masky neměly na veřejnosti pravidelně nosit.. za prvé by tak dvě třetiny okamžitě výrazně zkrásněly, za druhé bychom my muži mohli dbát více o své zdraví a ulevovat v prostředcích hromadné dopravy nadmutým vnitřnostem beze strachu, že budeme nějakým pometlem označeni za prasata a za třetí by ženské nemusely utrácet za injekce botoxu, které z tváře vytvoří stejně kvalitní bezmimickou a bezvráskovou nateklou placku jako maska, ale minimálně za desetinásobnou cenu. ()
Nezval opět variuje pana dokonalého. Schopný inženýr, zapálený do civilní obrany, a k tomu ještě hudební skladatel inkognito, sen všech slečinek z gymnázia. Proč si vybere zrovna tu, která nad jeho všednodenní identitou tak okatě ohrnuje nos a prahne po skladateli jako všechny její spolužačky, aniž by v závěru byla znát jakákoli její změna k lepšímu, to je záhadou. Naopak Plachta zde dokazuje svoji tvárnou využitelnost - o rok dříve (Jarčin profesor) hrál poněkud postaršího studenta, pomáhajícího na statku manželů Pištěka a Baldové, zatímco zde hraje Baldové ušláplého manžela a otce dospělého syna. ()