Ejzenštejn v Guanajuatu

Kdo zná filmy P. Greenawaye, nemůže být zaskočen ani šokován. Vytříbený obraz doprovázený skvělou hudbou, informace o odvrácené straně Mexika, přehlídka známých osobností, vtipná konfrontace Ruska se světem, smrt a sex, anebo obráceně. Muzeum mrtvých, usmívající se smrt, ztráta panenství (panictví), tanec v dešti a ještě více prokládáno záběry z Ejzenštejnových filmů. Kaleidoskop. Svět jako tříštící se mozaika. Co dalo Mexiko světu? To nechcete vědět... (19.11.2021)

Peter Greenaway je kategorie sama o sobě. Obrazově vytříbené záběry (hlavně v interiérech), kamerové jízdy, ze kterých se vám začne motat hlava... a samozřejmě nazí muži. Ejzenštejn sice vypadá jako filmař na plakátu, ale ve filmu nenatočí ani minutu. Podle komentáře to vypadalo, že se děj filmu odehrál během deseti dnů, i když to občas působilo, jakoby tam strávil měsíce. Celkově jsem zmaten. Nenudil jsem se, ale ani mi to nic nedalo... (15.04.2021)

Greenawayovo "S láskou kinematografii". Film, který mi po pěti minutách řekl, jaký si žádá hodnocení. Bláznivá komedie, filozofický traktát, konglomerát v němž se rozpouští sto let kinematografie do jediné nerozlišitelné substance. Pokud znáte Ejznštejnovo dílo a jeho pracovní teze (zejm. nauku o montáži), nemůžete si to neužít. Pokud se zevrubně orientujete i v umělecké (a zejm. filmařské) historii 20. a 30. let, čeká vás spousta příjemných easter eggů. A pokud vás znervózňují nazí či souložící muži, vyberte si jiný film na večer. Nejvíc fascinující ale je že Greenaway působí i ve svých 77 letech jako svěží a progresivní režisér (podobně jako třeba Eastwood nebo Scorsese). U množství scén jsem prostě jen seděl s otevřenou pusou a chtěl jsem vědět, jak se mu to vůbec podařilo natočit. (25.04.2019)

Vynikající audiovizuální ilustrace pro Ejzenštejnovu knihu esejů "Kamerou, tužkou, PÉREM." Satisfakce pro všechny studenty střihové skladby za trápení způsobené snahou pochopit intelektuální a jiné Ejzenštejnovy montáže. Pokud Martin Čihák neopustí sál po 10. minutě, kde Ejza rozpráví se svým pérem, dočkáme se zvolání "Britové nechali Ejzenštejna znásilnit před našima očima! A to DOSLOVA!" Každopádně film elegantně kombinuje to nízké a živočišné s oním duševně vznosným a vysokým; a připomíná že největší ze sovětských montážníků, obdivovatel Mickeyho Mause a Charlieho Chaplina, dobře věděl, že film je také především zábava. (16.02.2015)

„Práve konštrukcia, respektíve spôsob, akým sú konštruované jednotlivé scény i celá snímka sú neustále okázalo vystavované na obdiv a upozorňujú na seba. Mystifikácia a splývanie faktov s fikciou v príbehu akoby poukazovali na to, že film nemôže byť prostou napodobneninou reality a nemá si to klásť za cieľ. Greenawayovi viac než o skutočný a verný životopis ide o interpretovanie umelcovej osobnosti v iných umeleckých formách. Precízne kompozície celkov inšpirované maľbami flámskych majstrov, skrývajúce množstvo detailov, bohaté dekoratívne interiéry a architektúra budov, techniky a herectvo vychádzajúce z epického divadla Bertolda Brechta či symfonický orchester opakovane hrajúci Prokofievov Tanec rytierov z baletu Rómeo a Júlia dokladajú, že veľké plátno a priestory kina sú pre plnohodnotné sledovanie zásadné._____V Ejzenštejnovi v Guanajuate sa k vyššie zmienenému okrem iného pridáva i koketovanie s Ejzenštejnovými priekopníckymi postupmi v oblasti montáže a výstavby filmu. Sám Greenaway sa už neprejavuje len ako umelec, ale i teoretik. Jeho hravý filmový jazyk vedie diváka neustále k premýšľaniu a zasypáva ho podnetmi, obrazmi a informáciami s podobnou intenzitou, ako to v ére nemého filmu robil svojimi radikálnymi experimentami Ejzenštejn. Pestrá paleta najmodernejších technológií a experimentovanie s výrazovými prostriedkami nevedie v chaos, no je súčasťou jasného a členitého systému, v ktorom si možno všimnúť navracajúcich sa či variovaných motívov, typov záberov, práce s kamerou ale i celých scén a sekvencií (nech už ide o milostné scény, či Ejzenštejnov zostup do temného „záhrobného“ sveta katakomb pod Guanajuatom), ktorých motivácia a význam často vyplynie až neskôr. Napriek relatívnej zrozumiteľnosti však pre plné pochopenie vyžaduje extrémnu dávku pozornosti, diváka schopného neustále interpretovať a ideálne i opakovanú návštevu kina.“ Viac v recenzii. (16.02.2016)