Příchozí z temnot

Nepochybně můj zážitek umocnila přítomnost živé hudby, která film doplňovala opravdu dobře. I když němý, film dokáže upoutat hezkou výpravou a slušnými kostými. Českých filmů, které by měly takovouhle mysteriózně středověkou atmosféru je žalostně málo, takže díky za tenhle restaurovaný snímek a ztracený klenot (05.07.2013)

Čím více se po roce 1918 rozrůstala domácí výroba filmů a čím větší se zdály být nároky diváků, kteří měli přirozenou možnost srovnávat domácí filmy se zahraniční konkurencí, tím více vyvstávala nutnost vybudovat vlastní, moderně vybavená studia. A protože různé prozatímní prostory těmto oprávněným zvýšeným nárokům přestávaly definitivně vyhovovat, vypravovali se čeští filmaři velice často za hranice, kde mohli natáčet i velké interiérové scény. Jejich cílem byly především berlínské ateliéry Am Zoo a Jofa v Johannistalu, stejně jako vídeňské studio Dreamland, už proto, že finanční náklady těchto ateliérů byly zvláště výhodné v době inflace, kdy se při výhodném směnném kurzu mohlo v Německu a Rakousku platit tamní znehodnocenou měnou. Zkušenosti získané z těchto opakovaných pracovních zájezdů do blízké ciziny přišly pak záhy vhod pro vybudování moderních ateliérů společnosti AB na Vinohradech, kdy nevyhnutelná nutnost natáčet v zahraničí rázem odpadla. Kolárův takřka hororový příběh, využívající k působivému efektu i tajemný návrat do rudolfinské doby, je jedním z nejvýraznějších a zároveň nejvyspělejších odkazů výše zmíněné filmové praxe, kdy zkušenosti získané v zahraničních ateliérech vytvářely nenahraditelný fond pro výrobu ryze českých témat, ovlivněných ale v dobrém slova smyslu světovými parametry. Nebývale kvalitní je výběr a vedení hereckého ansámblu, a to jak v případě Karla Lamače a Theodora Pištěka, tak u Anny Ondrákové, film od filmu krásnější a umělecky výraznější. Je tedy nanejvýše tragické, vydal-li se český němý film v následujících letech zcela jiným směrem, nevyužívajíc nic z toho, co tehdy pionýři v čele s Kolárem vytěžili svými pravidelnými návštěvami v zahraničních ateliérech. ( -Ponrepo 4/11/13- ) (08.11.2013)

Moje první setkání s československým němým filmem nedopadlo příliš úspěšně. Zde je uvedená délka 62 minut, bohužel ta verze, co jsem viděl já (nahraná z ČT1) měla jen 42 minut, takže to na mě působilo celé tak trochu zmateně a zkratkovitě, i když pár povedených scén by se našlo. Celkově vzatu hodně slabé tři hvězdičky. (06.02.2013)

V restaurované verzi, která doplňuje původně chybějící scény a dává jim konečně to správné chronologické pořadí, se Příchozí z temnot ukazuje jako jeden z narativně nejkomplexnějších českých filmů své doby. Máme tu hned dvě postavy, ke kterým se vážou flashbacky z různých časů, kdy samozřejmě ty Lamačovy jsou mnohem delší a důležitější, ale vždy přehledně odvyprávěné (např. opakované navracení se k vypravěči, které diváka udržuje v orientaci a rytmizuje delší pasáže). Film navíc flashbacky moc pěkně stylizuje do samostatných a dobře rozpoznatelných dílčích celků (sad, rudolfínská Praha...), které se už jen svým pojetím a prostředím liší od té primární dějové linie. K tomu se nakonec ještě připojuje odvážná práce s ambivalentním vyzněním příběhu (sen/realita), která mimochodem předčí i některé novější, interpretačně jednoznačnější pokusy na toto téma (Langova unylá Žena za výlohou...). Lamačův vklad je tady holt znát. Jakožto pilný student formálních norem tehdejší americké kinematografie s největší pravděpodobností vnesl do Kolárova filmu pořádek, který z něj, spolu s nechtěně zábavnými momenty (queer čtení apod.), dělá výrazně nadprůměrný počin. Tím spíš, pokud film vidíte s živým doprovodem od skupiny Neuvěřitelno, který perfektně zohledňuje všechny jeho drobné nuance. (04.12.2013)

Já nějak nevím. Jasně, hrají v tom naše první kinematografické hvězdy a Fanny, ale přece jen... Některé scény jsem nepobral, přišly mi divné střihy i skoky v ději (ano, já vím, chybějící scény, ale i tak, vadilo mi to i u scén zachovaných), kompozici kamery se kluci ještě učili, a také z přírody a hradů se dalo vytřískat daleko víc. Jednu chvíli prchá chlápek pěšmo, druhou na koni, a pak zas pěšky, aby vlezl nakonec na lodičku... Mám z toho zmatený dojem a i ta výprava a kostýmy mi přišly přehnané. Jako jó, je to klasika, ale zas nebudu pětihvězdičkovat jen z oucty. --- EDIT PO ZHLÉDNUTÍ DVD: Líbí se mi romantická výprava a exteriéry. Jinak to přehnané herectví pomocí velkých gest je dnes skutečně směšné a příběh, i když zde konečně poskládán, mi stále nijak zajímavý nepřijde - v ničem se nejde do hloubky a hlavním problémem místo alchymie a lektvarů je, že tři chlapi milují jednu babu a ta je z toho na nervy. A ten Bor tam chodí, jak ho napadne, a přitom tam nemá pro děj podstatnou linku, než aby přinesl knihu, miloval a pronášel řeči o tom, že jim to kdysi patřilo. (20.03.2014)