Mišeň
Target
Obsahy(1)
Skupina Moskvanů stráví nějaký čas v bývalém astrofyzikálním komplexu na Altaji, aby si do elitně přepychového života přinesla díky účinkům kosmického záření věčné mládí a štěstí. Nárůst životní energie sice zastaví jejich stárnutí, ale také (a především) každého z nich přinutí čelit vlastnímu nitru. Úvodní rozjařenost a rozšafný patriotismus vystřídá tragédie různých lidských povah a sociálně-politická analýza společnosti, v níž je míra dobra a zla procentuálně měřitelná „výkalodetektorem", který připomíná plavecké brýle.
Terč je třetí scenáristickou spoluprací Alexandra Zeldoviče s Vladimirem Sorokinem (Moskva, 2000, Proces, 2003), který doma i na Západě ikonicky reprezentuje současnou ruskou prózu. Zatímco ve filmu Moskva se na motivy Čechovových Tří sester vraceli do reálií ruské metropole 90. let, v Terči zobrazují její stav v blízké budoucnosti. Inspirují se Annou Kareninovou a podobně jako Tolstoj kombinují precizním a časově náročným způsobem osobní linii postav s celkovým obrazem společnosti. Film-román plyne víc než dvě a půl hodiny, casting mezinárodního hereckého obsazení trval rok a vznik celého díla si vyžádal čtyři roky. Znalci Sorokinovy tvorby (např. Fronta, 1983 či Den opričníka, 2006) tu najdou i jeho typické futurologické ukotvení, explicitní krutost, vize o osudu Ruska a další paralely. Široce rozvinutý je tu i prvek vlivu sousední čínské kultury, což už v úvodu vizuálně naznačují titulky v azbuce, které se rozbalují ze znaků připomínajících čínštinu. Panoramata hypermoderního megapole (divák neznalý Moskvy nedokáže rozeznat, které budovy byly do obrazu dodány současnými digitálními technologiemi) i vizuálně ušlechtilé prostředí „nesmrtelníků" v mnohém připomenou stalinské vize ideálního města 30. let 20. století (viz např. snímky Novaja Moskva/Nová Moskva, r. Alexandr Medvedkin, 1938, Prorva/Průrva, r. Ivan Dychovičnyj, 1992). Ideální budoucnost se tak mísí s ideální minulostí. Tato vizuální ideologie se přehoupne i do kruté parodie televizní show, která vládne masám, v níž se satiricky neřešitelně řeší právo jednotlivce na štěstí a sociální spravedlnost v rámci navrhovaného systému „ekologické demokracie".
Významově bohatou strukturu uvnitř sci-fi designu ukotvuje Zeldovič jako profesionální filmař psycholog nejen do žánrových klišé svého oblíbeného hollywoodského filmu 30. a 70. let, ale i do neoromantického snímání krajiny v její pozemsky metafyzické dualitě. Můžeme v ní znovu doputovat ke zdroji energie, anebo se od ní raději izolovat a na baletním pozadí těl zůstat před moskevským Velkým divadlem. Jak říká Zeldovičem citovaný spisovatel Michel Houellebecq: „Bůh není supermarket." I když na obrázcích vypadá přitažlivě.
(oficiální text distributora)
Recenze (10)
Nejednoznačná, těžko uchopitelná výpověď, s okamžiky fascinujícími i odpuzujícími. Formálně originální film, nad jehož rozmachem lze žasnout nebo jej odmítnout jako bombastický kýč. Recenze: https://derbreitegrat.wordpress.com/2015/06/14/target-mishen/ http://www.elitisti.net/artikkeli/2011/03/016913/mishen_2011_alexander_zeldovich.html a analýza souvislostí http://www.kinokultura.com/2011/32r-mishen.shtml ()
Narozeninová klauniáda, během které šaškům žonglujícím s dobrem a zlem a životem a smrtí vlhne líčení a úsměvy se deformují na výhružné grimasy... a spirála se v hysterickém tempu točí dál, dárky se kupí, oslavenci žerou, až jim pupky praskají, klauni pro velký úspěch žonglují dále, líčení jim stéká po tvářích... a děti se přestávají smát - vždyť to není klaun, ale obyčejný člověk! - a z tváře stéká s černobílou kaší i rozleptaná kůže, kolem úst prosvítá maso, odlupuje se, klaun nebo zloduch nebo člověk nebo kus masa nebo co to vlastně je, mizí před očima. --- Film, který dá přihlížejícímu možnost rozpustit strach ze smrti, a tedy ze života. Prostor zaplavený papundeklovými kulisami, skrze které se lze propadnout zpět k prazákladu. Prostor, v kterém je vhodnější nechat se místo rozumu vést citem - směrem k proCITnutí a k věcem vzácnějším než runium. --- Pokračování komentáře viz Tao te ťing. --- Vstupujeme do zrození, vcházíme do smrti. Ti, kdo směřují ke zrození, jsou tři z deseti. Ti, kdo směřují ke smrti, jsou tři z deseti. Ti ze zrozených, kteří se řítí do oblasti smrti, jsou rovněž tři z deseti. Proč tomu tak? Protože nadměrně žijí svůj život. Slyšel jsem, že ten, kdo správně řídí svůj život, procházeje pustinou - nesetká se s nosorožcem ani s tygrem; procházeje bitvou - nesrazí se se zbraní ani štítem. Nosorožec nemá, kam by vrazil svůj roh, tygr nemá, kam by zatnul své drápy, zbraň nemá, kam by zapustila své ostří. Pro tomu tak? Protože pro něho neexistuje oblast smrti. --- Pokračování Tao te ťing viz Terč. ()
K tomuhle filmu dávám velký tučný otazník. K Sorokinovi dávám pět otazníků. Sešla jsem se se Sorokinem jen na divadle, ale zvláštním způsobem, ač šlo o jinou látku, jsem měla z tohoto filmu naprosto totožný divný tísnivý pocit jako z divadelního Ledu. Ten film je divnej jako nic na světě. Pořád mě ale nutí na něj myslet, což je rozhodně velké plus pro Zeldoviche, megaplus pro Sorokina, se kterým bych si ráda, ale nikoli střízlivá, někdy dala kafe. Terč budu muset vidět ještě jednou. ()
Pár zbohatlických hornovrstevníků se chce stát věčně mladými a nekonečně šťastnými, proto se vypraví na konec světa, kde se jim přání s pomocí jakési astrofyzické díry splní. Následuje euforie, kterou vystřídá vražedné a sebevražedné chování, protože - řekněme si to na rovinu - v této vrstvě jsou lidé spíš hnusní než dobří, a tak se prostě vnitřně rozpadnou, což trvá neuvěřitelných 158 minut. Rozpad osobnosti zabere divákovi podstatně kratší dobu, zejména když konec je takový klasicky nekoncovitý. Se scifi to má společného tolik co moje ponožky. Taky mají futuristický design. ()
Večne mladé rána zaistí im prána. Nalejú si novej krvi, červeného vína, ak neosvieži im to mozgy - istotou je Tao Čína. V každej jednej hornine, ba i ľudskom tele, dobro so zlom skrývajú sa - to vyznenie je skvelé. Ak myšlienkový magľajz trochu z toho kuká - na osvieženie pozrite sa, ako kto s kým šuká. Po istej dobe i obcovanie pár jedincom sa zunuje, režiséra napadlo tak, že s ich životmi skoncuje. Nadväznosť na Tarkovského? No, ako si to vezmete - instantný Stalker ba i Nostalgia na pulte v hypermarkete. ()
Reklama