Chuť odpadu
Frisch auf den Müll - Die globale Lebensmittelverschwendung
Taste the Waste
Čerstvé, ale v kontajneri
Obsahy(1)
Je to neuvěřitelné, ale je to tak. Více než polovina vyprodukovaného jídla se nikdy nedostane na talíře spotřebitelů. Místo toho skončí v kontejnerech nebo na skládkách. Řeč přitom není jen o zkažených potravinách, ale i o naprosto nezávadných produktech, kterým často ještě neprošla záruční lhůta. Jen v zemích Evropské unie potká tento osud 90 milionů tun jídla ročně, což je dvojnásobek objemu potravy, která by stačila k nasycení všech hladovějících na světě. Jak je možné, že dochází k ničení takového množství jídla? (oficiální text distributora)
(více)Recenze (45)
Nesmyslné plýtvání od sběru či výroby, až po prodej produktů, které kvůli krátké expirační době putují do kontejnerů. I přestože jsou potraviny stále čerstvé, "kvalita supermarketu", standardizované či vizuální potraviny i zákony EU, to vše rozhoduje o tom zda-li se potraviny vyhodí a nebo putují do supermarketu k prodeji, kde díky kratší expirační době po zakoupení produkt jednoduše vyhodíme a jdeme koupit nový. ()
Je to dokument, ktorý má skutočne čo povedať. Je naozaj neuveriteľné, koľko potravín dokážu obchodné reťazce vyhodiť. Ovocie a zelenina, ktoré v obchodoch kupujem, musí v prvom rade pekne vyzerať. Ich celkový dojem je rozhodujúci, nevyhovujúce potraviny sa vyhadzujú...! Nikto, alebo takmer nikto sa netrápi tým, ako ich rozdať chudobe alebo predať za minimálnu cenu. Najlepšie riešenie je ich vyhodiť. Každý, kto poctivo maká si musí vážiť každý krajec chleba, zvlášť dnes, kde výdavky na potraviny tvoria dobrých 50-60 % z príjmu. Ostáva dúfať, že postupne sa toto neskutočné plytvanie obmedzí. To hovorím za seba, strednú a chudobnú vrstvu. Bohatým to bolo i bude úplne jedno...100%. ()
Dokument, ktorý je výborný v tom, že nielen situáciu zaznamenáva pre diváka a poukazuje na bludný kruh systematickej produkcie a konzumnej spoločnosti, ale predstavuje aj nejedno riešenie a východisko, ako z tejto situácie von. Smutná realita ilustrovaná mnohými príkladmi je vyvážená možnosťami zmeny a názornými ukážkami, že to niekde už skutočne funguje a je len na nás, či iba flegmaticky prijmeme fakty, alebo s tým aj niečo urobíme. 85% ()
Bezesporu zajímavý dokument, z kterého mi zřejmě nejvíce utkvěla myšlenka jednoho německého pekaře. Ten starý chléb zpracovává na alternativní otop. Čeští pekaři z něj znovu pečou, takže je pouze sázkou do loterie, jestli se vám chléb do druhého dne rozdrobí, zplesniví, nebo z něj zbudou drobky s plísní. ()
No tak já si myslím, že by měl být každý farmář s políčkem a jíst to co vypěstuje, ne? :D ()
Shlédl jsem v kině Světozor v Praze. Od té doby se situace mírně lepší. Třeba zrušením daně na darované potraviny. ()
Tento dokument vám na konkrétnych príkladoch ukáže plytvanie potravinami, rozoberie dôvody, čo to spôsobuje a ukáže aj malé príklady snahy to zmeniť a dá posolstvá pre ľudí. Patrí k tým, ktoré by mali ľudia vidieť, aby zmenili svoje myslenie. Hodnotím veľmi pozitívne. Je to síce len taký úvod do témy, no veľmi dobrý. ()
Měl by se na udělat nějaký zákon. Hrozný škody. ()
Když produkt vypadá dobře, tak se dobře prodává, pokud má chybu na kráse či je moc malý ba naopak moc velký šup s ním do odpadu, hladovějící nehladovějící, nemáš peníze, nemáš nárok. A pokud máš málo, tak jez málo. .. Prodej určuje "kvalitu" produktu. Proto středně velké brambory jsou ty jediné na trhu, protože se nejvíce prodávají a cherry rajčata vytlačují normální rajčata, protože je zákazník má raději. .. Tento systém má své výhody, můžete zajít do obchodu a koupit na co máte chuť, vždy čerstvé a hezké, ale co to všechno obnáší? Mít na stole vždy krásné a čerstvé jídlo ? Někdy až překvapivé věci. .... HODNOCENÍ: 80% (4*) ()
Ze zprávy na začátku letošního roku: "Každý rok svět vyprodukuje okolo asi čtyři miliardy tun potravin. Z toho se přitom 30 až 50 procent ke koncovému spotřebiteli vůbec nedostane." http://zpravy.ihned.cz/c1-59097170-lidstvo-rocne-vyhodi-polovinu-potravin-jidlo-odpadky-dve-miliardy-tun-studie) ___ Český příspěvek k celosvětovému plýtvání potravinami (LN, 28.07.2011): "V Česku se ročně vyhodí milion tun potravin. Pro představu, kdyby se všechno vyhozené jídlo naložilo na nákladní auta, muselo by jich být přes třicet tisíc a srovnány za sebe by vytvořily kolonu z Prahy až do Bratislavy. Z části jde o odpad, ale podstatný díl tvoří i zboží, kterému končí spotřební lhůta, ale je nezávadné. Pokud by však firmy chtěly prošlé potraviny někomu darovat, musely by z nich zaplatit DPH. Proto raději jídlo vyhazují. Milion tun je však odhad, přesné množství potravin, které prodejci vyhazují, v zemi nikdo neeviduje." Atd. ___ Je zbytečné vynášet nějaké moralizující soudy, protože znehodnocení potravin, jakož i dalších zdrojů energie, je pouze vedlejší jev globálního hospodářství obecně i trhu konkrétně. Je to jen (příliš velká) daň za luxus blahobytu. Tento dokument tak nezmění nic a nakonec může posloužit jedině jako návod, jak se uživit bez peněz v městské džungli. ()
Zajímavej dokument, ve kterém mě více zajímaly části, které ukazují plýtvání s potravinami. Oproti tomu části, které ukazují chudobu v Africe mě nezajímají. Všeobecně plýtvání s potravinami mě neskutečně vytáčí a tohle vyhazování prostě nedovedu pochopit. ()
Zacarovany kruh, ze ktereho snad neni cesta ven. Pokud by jidlo pred expiraci prodavaly markety s vyraznou slevou, "cerstve" zbozi by pak uz v regalech cekalo zase jen na slevu pred expiraci. Jeden market zacne prodavat zeleninu s nejakym lehkym defektem a lide budou pro zeleninu jezdit jinde. Opravdu netusim, jak z toho ven. Dokument, ktery vede k zamysleni. Bez ohledu na Afriku, tu zakonzervovat a nechat vyhnit, at mohou zacit znova. I kdyby to bylo technicky mozne a vsechen nadbytek se tam svazel, tak jim to ve finale jen ublizi. ()
Nejhorší na dokumentu je jeho český překlad, protože vůbec neodpovídá obsahu. "Z popelnice do lednice" by se v nejlepším případě mělo přeskupit na "do popelnice". Největší část filmu je totiž o tom, jak a proč tuny nezávadných potravin končí v kontejneru a jak a proč se s nimi jednotlivci či organizace snaží nakládat. Dále se řeší fungování řetězce VÝROBCE (farmář) - ZPROSTŘEDKOVATEL (supermarkety) - ZÁKAZNÍK (lidé) a jen okrajově se objevuje téma freeganismu - totiž získávání jídla z kontejnerů. Samozřejmě to tak bylo popsáno v recenzi, jenže z vlastní zkušenosti vím, že mnoho lidí odradil už název, mysleli, že se budou dívat na bandu anarchistických pošuků, kteří pořádají nájezdy na popelnice. - - - Líbilo se mi, že natáčení nebylo omezeno jen na západní a střední Evropu (Francie, Německo, Rakousko), ale točilo se i v jiných částech světa (Japonsko, USA, Kamerun, Itálie). Z dokumentu mi v hlavě zůstalo několik zajímavých nápadů - např. používání prošlého chleba jako topiva pro další pečení v německé pekárně, včelařství uprostřed Manhattanu či důraz na poznání původu jídla. Domnívám se, že je pravda, že současný člověk je odtržený od toho, co jí. Neví odkud potraviny pochází, jak se zpracovávají, tedy co všechno se s nimi děje, než se dostanou na jeho stůl. A myslím, že je moc důležité tyto informace šířit. Také mi v hlavě utkvěla slova Itala, který pořádal večeře vařené z odpadních zbytků: - Měli bychom nakupovat jen to, co skutečně potřebujeme. - Měli bychom sníst všechno, co nakoupíme. - Měli bychom být skromnější. ()
Občas lehké sklouzávání k alternativní levicové agitce, ale vesměs dobře uchopený dokument, ze kterého musí být i tržně orientovaným divákům lehce nejisto. Dle selského rozumu by ovšem měla neviditelná ruka trhu zmáknout spoustu z těch předkládaných problémů. Chce to jen chtít a mít odvahu jít do rizika. A to asi nikdo nechce a jak je vidno ani k tomu nějak v tom našem "západním" světě není vůle. Se závěrem se nedá než souhlasit, každý musí prostě začít u sebe, jinak se nic nezmění... ()
Vo „vyspelých“ krajinách sa polovica vyrobeného a nakúpeného jedla vyhodí do smetí. Buď ide o pokazené jedlo, o zdravé jedlo po dátume trvanlivosti alebo aj pred dátumom spotreby. To ale nie je všetko. Obchod určuje, aký má byť tvar a veľkosť zeleniny a ovocia, a tak pestovatelia sú nútení už pri zbere vyhodiť 20 % úplne zdravých plodov, lebo nespĺňajú kritéria obchodu, ktoré nie sú vôbec zdravotného charakteru ale vyložene estetického, a tak by vôbec neprevzal zásielku. Zemiaky sa vyhodia priamo na poli a tak to môže po zbere vyzerať, že zber ešte neprebehol. Celkovo vyhodí západný svet toľko potravín, že by nasýtil všetkých hladujúcich na svete trojnásobne. Nejde však o to posielať polosuchý chlieb, ktorý na druhý deň už nechceme, do hladujúcich krajín. Pointa je v tom, že na naše vyhodené potraviny boli použité prírodné zdroje a ľudské zdroje, ktoré nie u nás, ale inde chýbajú, čím sa zvyšuje cena potravín a znižuje ich dostupnosť. No (zatiaľ) to nie sme my, koho to najviac postihne a tak to ani nevnímame. --- Film poskytne mnoho záberov na celé palety ovocia smerujúceho do smetí aj keď je každý druhý kus v poriadku, ale nie je ekonomické to triediť. Tiež na plné kontajnery potravín pri obchodoch, kde sa radi potajomky realizujú „kontajneroví potápači“ a vyberajú, čo sa dá. Veľmi mi niekoho z našich sídlisk pripomínajú, ale oni to robia nie pre svoju zlú situáciu, ale z presvedčenia. ()
247. Společnost přežívající na bludech se ve výsledku chová obludně, normalizace daleko za hranicemi normálnosti, rajče, jablko, brambor, okurka a další výpěstky, pro něž odchylka ve zbarvení, velikosti či tvaru mimo rozpětí uznatelného standardu znamená okamžité vyřazení a likvidaci, ukázka naprosto scestného chování, plýtvání v rozsahu, který už ani nelze označit omylem nebo velkou chybou, ale jen těžkým zločinem, patologický stav ve světě hladu a bídy, opravdu velmi, velmi silný dokument, kam nás dovedlo odtržení od přirozené produkce vlastních potravin, drobného pěstování a chovu, kdy vše je pečlivě účelně zužitkováno a nikdy nic nekončí jako nepotřebný odpad. ()
Další z řady dokumentů na téma „konzumní společnost a plýtvání“… Vyhodí se asi padesát procent všech vyrobených a vypěstovaných potravin! Věděli jste to? Domácnosti věci vyhazují, protože podlehnou reklamám a kupují více, než co skutečně potřebují. Největší hříšníci jsou supermarkety, které vyhazují vše, co se neprodá. Nejde to darovat, rozdat, musí se to vyhodit, aby si spotřebitelé koupili opět to nové, čerstvé, načančané. Doba spotřeby často nesouvisí s trvanlivostí potravin. Věděli jste to? Supermarkety mají smlouvu s dodavateli (např. pekaři), že ještě v sedm večer musí být plný regál. Většina se neprodá, ale opět vyhodí. Věděli jste to? To, co nevypadá dobře (zahnutá, ale jinak zdravá okurka, potlučené jablko) se vyhazuje rovnou. Prodávají se jen rovné okurky, protože ty zahnuté se blbě dávají do krabic a vyhazují se rovnou. Věděli jste to? Tipl bych si, že většina lidí většinu věcí z toho neví. Supermarkety mají ve velkých městech rozhodně smysl, ale měly by se chovat zodpovědněji, stejně jako my všichni, nebo to blbě dopadne. Je to sice dvanáct let starý dokument, něco se už asi změnilo k lepšímu, ale jen málo a jde to pomalu. Mrkněte se a třeba lehce upravte své nákupní zvyklosti. ()
Viděno v rámci filmového maratonu Jeden svět na Právnické fakultě. ()
Netušila jsem, jak až moc se v tzv. vyspělé společnosti plýtvá jídlem, že např. banány ke spotřebiteli cestují 10 000 km jenom proto, aby se hned hodily do koše, protože jsou přezrálý. Nebo, že klidně vyhodí jogurty, které mají šest dní do konce data spotřeby. U nás se to sice až tak nepraktikuje, ale stejně celkově celá západní společnost prý vyprodukuje tolik odpadu, že se z něj na skládkách tvoří metan, který zamořuje ovzduší takovým způsobem, že kdybychom snížili plýtvání jídlem o polovinu, došlo by k takovému snížení plynů ovlivňujících klima v ovzduší, jako kdybychom se zbavili poloviny všech aut na světě. Tak a co teď s tím? Je dobře, že se o tom alespoň informuje, doufám ale, že když už máme na světě tolik placených odborníků, tak že to plýtvání dokážou nějak rozumně zarazit. Vím, každý má začít u sebe, jenže tady je problém, že v naší společnosti jsou peníze na prvním místě. To, co nadnárodní korporace provádí např. v Kamerunu je fakt svinstvo. Jen tak si zabavují pole chudých farmářů, vlastně je zotročují a nic se neděje? Když se něco podobného dělo u nás to bylo řevu. Jak to, že tady se mlčí?! Doufám, že jednoho dne se lidstvo vzpamatuje, jinak... ()
Tma, siluety chlápků na bicyklech, skřípavé zvuky otvíraných kontejnerů…krimi? Mrtvola?!! Kdeže. Tragédie. Dokument o popelnicích naditých potravinami. Balené pečivo, sýry, jogurty…vše nezávadné. Snídaně, svačinka, večeře…a helemese, čerstvá kytka na stůl! Kluci odjíždí s úlovkem v batožinách napěchovaných a s dobrým pocitem značné úspory euráků a tím, že dobré potraviny neskončí na skládce. Alespoň ten jejich „zrecyklovaný“ díl. *** Bohatý Sever s 50 - 80 % nadprodukcí. Přežírám se? Vyhazuji jídlo? Každou minutu zemře jedno dítě hlady. Každá brambora se musí vejít do velikostní normy. Na poli zůstane 60 %. Záleží na velikosti, víme? Kvalita je nepodstatná. Supáče. Pryč s jogurty! Mají jen týdenní záruku. Palety jogurtů hupky dupky do kupky (odpadní). Miliony lidí žijí za 1 dolar měsíčně. Děcka pracují 10 hodin na kakaových plantážích za misku jídla. Nevěřícně bezmocně hledím na podběrák zakousnuvší se do několikametrové hory pečiva… *** Mohu s tím něco dělat?? Ano. Začni pěkně u sebe!... I čokoládová tabulka, na kterouž se zalíbením koukám, má ekologický a sociální aspekt - kvalitu. Tak trochu se mi vždy uleví, když otvírám svoji poloprázdnou, někdy skoro prázdnou lednici. „Z popelnice do lednice“ by se měl stát součástí mého - tvého špajzu. A jedenkrát v roce dokument otevřít a... porozjímat nad popelnicí (nebo lednicí?)… *** (Jeden svět 2012) ()