Kiseki
Želanie
I Wish
I Wish
I Wish
Režie:
Hirokazu Kore'edaScénář:
Hirokazu Kore'edaKamera:
Jutaka JamazakiHrají:
Kóki Maeda, Óširó Maeda, Nene Ócuka, Džó Odagiri, Rjóga Hajaši, Hosinosuke Nagayosi, Kanna Hašimoto, Kjara Učida, Rento Isobe, Kirin Kiki, Hiroši Abe (více)VOD (1)
Obsahy(2)
Dvanáctiletý Koichi žije se svou matkou a prarodiči v Kagošimě, v jižní oblasti Kjúšú. Jeho mladší bratr Ryunosuke žije s otcem v Hakatě na severu Kjúšú. Bratry oddělil rozvod rodičů a jediným přáním Koichiho je, aby se rodina dala znovu dohromady. Když se dozví, že se brzy zprovozní nová linka rychlovlaků, která spojuje obě města, začne věřit, že v okamžiku, kdy se tyto nové vlaky poprvé navzájem minou, stane se zázrak. S pomocí dospělých kolem sebe se Koichi vydává na cestu se skupinou přátel, z nichž každý doufá, že bude svědkem zázraku, jenž zlepší jejich těžký život. (Film Europe)
(více)Recenze (20)
Po piatom Koreedovom filme uz mam celkom slusnu predstavu, co od neho ocakavat. Civilny pristup s pomalym tempom rozoberajuci nejaku vaznu temu, ktora sa ale odkrýva velmi pozvolne. Dôlezite je, ci je tema silna sama o seba natolko, aby ma zaujala, lebo ak nie, tak vdaka reziserovmu pristupu môze film dost nudit. Tentokrat ma obsah trochu zmiatol a cakal som skôr taky klasicky detsky film v ktorom sledujeme prihody malych deti a na konci to bude mat nejaky ten dramatickejsi presah. Ale prilis roztomilo detsky to nepôsobi. Cela prva hodina, v ktorej sa mame zoznamit s rodinnym zazemim deti, sa strasne vlecie a nic zaujimave sa v nej nestane. Potom sa deti konecne vydaju na cestu s urcitym cielom a bohuzial pre mna sa zabavnost filmu nezvysila. Asi to bude tym, ze ma prilis nezaujali postavy a tym padom aj ten dramaticky presah vo mne nevyvolal ziadne emocie a behom celeho filmu som sa nudil. Skoda. Nabuduce si snad Koreeda vynerie nejaku zaujimavejsiu temu. 5/10. ()
Skoro som odpadol z toho, ako sa tie deti vyjadrovali. Absolútna bomba! ()
Svěží, delikátní a úsměvný film o dětství, dětských snech a také o vztazích v rodině. Hodně mi to padlo do noty a líbilo se mi i zasazení na Kjúšú, které jsem dokonce minulý rok sama navštívila. Ve filmu se podíváme na Kagošimu, do Fukuoky a taky částečně do Kumamota. Všechna tato místa dnes propojuje trať vysokorychlostního vlaku šinkansen, ovšem příběh filmu je zasazen do období před několika lety, kdy tam tato trať byla úplnou novinkou a právě to dokáže velkou měrou ovlivnit životy několika školáků základní školy a částečně taky životy dospělých. Pro děti z toho vznikne příležitost vydat se na cestu za "zázrakem"... Zkrátka další skvost z pera Hirokazu Koreedy. Pro mě rozhodně nezapomenutelný zážitek. ~(4,6★)~ ()
Prianie nie je asi tak precízne premyslený a vystavaný film ako Naša malá sestra či Zlodeji, avšak má srdce no a skrátka decká sú zlaté. Spočiatku sa môže v deji a v postavách strácať nielen Európan a Američan, ale aj Japonec, avšak dôležitejšie je, že... decká sú zlaté. Samotná akcia "vlaky" má svoje vnútorné napätie, i keď v podstate v nej nejde o nič, "iba" o splnenie si detského sna, no a jej najväčšou devízou je fakt, že... decká sú zlaté. Inými slovami Prianie treba viac precítiť, než že by bolo potrebné pochopiť všetky súvislosti a spletité vzťahy. 70% ()
Japonsko. Ostrov Kjúšú. Mestá. • Na juhu leží mesto Kagošima, mimochodom prezývané, ako「japonská Neapol」, nakoľko sa v tomto teplom podnebí, zrovna nachádza i aktívna sopka Sakuradžima, kde zároveň vari (po)býva i jeden z ústredných protagonistov, stelesňujúci jedného z bratskej dvojice, a to v podaní staršieho Koičiho, ktorý je vo veku asi 12 rokov. Tu ostal bývať so svojou matkou, ďalej, starkým & starkou. • A zase na opačnom konci tohto tretieho najväčšieho japonského ostrova, čiže na jeho severnom cípe, leží práve i najväčšie mesto na ostrove Kjúšú s názvom Fukuoka, kde zas pre zmenu tu ostal trčať ten mladší z bratov, t.j. Ryunosuke, ktorý sa zatiaľ trápi so svojim otcom, muzikantom. • Ako ste si už stihli určite správne všimnúť, ich rodičia sa medzitým rozviedli, a tak každý z nich napokon išiel svojou cestou, vrátane týchto súrodencov, ktorých táto nemilá『udalosť』, nadobro od seba rozdelila, za čo sa tiež môžu poďakovať najmä svojim rodičom, a tak ostali aspoňže v dennodennom, telefonickom kontakte, no vskutku by sa rovnako patrilo i niečo nemenej zaujímavé podniknúť, aby sa mohli po nejakom čase znovu stretnúť, či povedzme dokonca i primäť svojich rozhádaných rodičov, aby sa nakoniec k sebe predsa vrátili...? • Na úvod by som začal samotnou autenticitou, ktorá sa teda týkala predovšetkým samotných aktérov v podaní Koičiho & Ryunosukeho. Áno, totižto sú takí extrémne realistickí, že sú i v skutočnosti bratmi, presne tak, Kóki a Óširó Maedovci, sa svojich úloh, zhostili naprosto majstrovským spôsobom, že im to nemáte ani najmenší dôvod neuveriť, keďže sa tentoraz fikcia spojila s realitou, a to konkrétne s takým nevídaným umom, že sa režisérovi Hirokazovi Kore'edovi, opäť podarilo trafiť『klinček po hlavičke』, a to hneď na prvý šup! • Z filmu mám vynikajúce pocity, pretože som sa popri tomuto prostrediu a sympatickým, detským postavám, opätovne cítil, nadštandardne perfektne. ()
Koreeda dokáže svůj vhled formovaný tvorbou dokumentů plně zužitkovat i v hraných filmech, což se představuje především u záběrů filmovaných lokací. Pocit, že divák prožívá děj spolu s protagonisty je zde značný. V Kiseki však Koreeda zvolil děj velmi komorní (oproti předcházejícím Dare mo shiranai a Kûki ningyô), a zápletka se vlastně jen očí okolo pověry se splněním snů, které se naplní v moment, kdy projedou vlaky v jiných směrech vedle sebe. Ani zde však nechybí sociální problematika točící se okolo vztahů a vazeb v rodině - ne však plně rozvinutá. Šlo by napsat, že jde o nejméně zajímavý film Hirokazu Koreedy - i to ale znamená, že jde o silně nadprůměrný film prostý chyb. ()
Prvá polovica je oproti druhej značne nekonzistentná. Bez nej by sme ale nevedeli v akej situácií sa hrdinovia ocitli. Ani by sme nevedeli v akom sociálnom prostredí sa nachádzajú a kto všetko ich obklopuje. Druhá mierne nadnesená- kde sa hľadá miesto odkiaľ sa dá zakričať prianie, ktoré sa môže splniť má v sebe presne tú hravosť, jednoduchosť a úprimnosť s akou asi Koreeda do filmu šiel. Nejedná sa o žiadny veľký film. Ale tentoraz sa nesnaží poukazovať na problémy, len na rozdiely. Tým je nenútení a má v sebe akýsi nadhľad. V prvej polovici sa ale deti tvária ako dospelí, čo mi trochu vadilo. V tej druhej, kde sú to len deti pred uvedomením, alebo ako chcete veľkým rozhodnutím vypovedá o scenáristickej a režisérskej uvedomelosti. Pekný film. Nie dokonalý, ale pekný. ()
Koreeda je frajer. Jeho téma je infantilní (idealistický, naivní) vzdor proti nějak narušenému (rozbitému, nefunkčnímu) modelu klasické rodiny. Dokáže na svět koukat perspektivou dítěte plného snů, představ a nadějí, ale nenechává se příliš unášet a nohama zůstává ukotven vždy pevně v realitě. Já jako divák samozřejmě vím, že přání jakkoliv čistě vyřčené se prostě nesplní jen proto, že se poprvé minou dva rychlovlaky, ale stejně jsem v tom okamžiku na obrazovku koukal se zatajeným dechem. ()
Jako mám v Evropě rád téměř všechny filmy pana Nolana, tak na poli Japonských dramat u mě jasně vévodí Kore-eda. Zbožňuji jebo filmovou tvorbu, kdy většinou sledujeme čistě všední životy obyčejných lidí s dokonale a nenásilně přenesenými city na diváka. V tomto je pro mě absolutní jednička. Navíc své herce dokáže natolik vycepovat, že vše působí opravdově, nikoliv uměle. ()
Škoda té poněkud nekonzistentní první poloviny, která spíš působí dojmem lehce nahodilých střípků osudů několika dětí a jejich rodičů (ale i přesto mě to kupodivu dokázalo bavit), protože jinak je to hodně povedené a druhá polovina se mi hodně líbila. Tentokrát se Kore'eda rozhodl pro čistě rodinný film a ačkoli je zbytek jeho filmů vážnější, dařilo se mu i tady. Ona to není žádná velká změna, jen je to celé milejší, optimističtější a svižnější (v tom smyslu, že zde je soundtrack a "živěji" pojaté scény), ale přitom to stále má zajímavě vedený příběh o dospívání s dobrým nápadem a uvěřitelnými postavami a dialogy mezi nimi a i ta Kore'edova poetika tu je stále přítomna. A líbilo se mi, že i zde se byť jen pomocí náznaků a nedořečených vět snaží dostatečně představit všechny postavy, hlavní i vedlejší - a dost si toho cením i proto, že je tu těch postav skutečně požehnaně. Tudíž se opět můžu radovat, protože i tenhle Kore'edův se mi celkem dost líbil. Navíc bylo příjemné vidět po nějaké době zase skutečně povedený film, protože tenhle týden jsem na ně moc štěstí zatím neměl... Btw ten soundtrack je skutečně skvělý. 4* ()
Vcelku velmi pěkný film ze současné japonské produkce. Kouzelný příběh o nevyhnutelnosti dospívání. Přestože to každého potká v jiném věku. Ač je děj svázaný s dětským světem a jejich neposkvrněnou duší je vážným zamyšlením nad lidským životem a běžnými "člověčími" problémy. Celkový dojem sráží až přílišná délka přes dvě hodiny. Zvlášť první hodina je rozvláčná a vůbec by jí neškodilo prostříhat. To druhá část už má dobrou dynamiku a rytmus. Vtáhne diváka do děje, který se svižně odvíjí ke svému jasnému cíli a je plná emocí. Dětští herci odvedli velmi dobrou a přesvědčivou práci. ()
Jeden z filmů, na kterých, dá se říct, se mi líbí skoro všechno. Scénář, způsob natočení, obsazení. Film civilností spíš připomíná dokument, což mi vyhovuje, ale naštěstí má i přesnou, rozmyšlenou a netřaslavou kameru, není to točené z všemožně nemožných úhlů, takže se na to dobře kouká. Mě to třeba nechybí, ale docela dlouho trvá, než dojde k akci, a ještě je to akce jemná, odpovídající desetiletým dětem. Závěr dá odpověď na otázku, jaké druhy přání se plní. ()
krajina ,kde děti rodičům děkují.Jinak milý film.Děcka naprostí profíci.Akorát tam byl rušivý element tóny hudby jak z kovbojky.Skvělé dialogy. ()
Musím se na to podívat znovu. Jsem zvyklý na japonské filmy, ale první polovina filmu mi přišla nudná. Zato ta druhá půlka byla úžasná. Skvělí a velmi přirození dětští herci. ()
Japonský režisér Hirokazu Kore-eda vo väčšina svojich filmov dokazuje, že dokáže majstrovsky pracovať so sociálnou tematikou. Výnimkou v tomto prípade nie je ani snímka Kiseki z roku 2011, ktorá sa primárne zameriava na dvoch bratov - Koichiho (Koki Maeda) a Ryunosukeho (Oshiro Maeda), ktorí po rozvode svojich rodičov žijú oddelene. Predovšetkým Koichi chce, aby sa rodina dala opäť dohromady. Preto hľadá spôsoby, ako tohto vytúženého cieľa dosiahnuť. Na prvý pohľad mierne odľahčený príbeh s detskými predstaviteľmi v hlavných úlohách je pri bližšom pohľade oveľa komplexnejším dielom. Režisér Kore-eda sa v ňom totiž nezameriava iba na detské postavy, ale všíma si problémy naprieč troma generáciami - od detí cez rodičov až po starých rodičov. Hoci každého trápi niečo iné, stále ide o trápenie, s ktorým sa človek musí vyrovnať. A je jedno, či je menšie alebo väčšie. Je jedno, či ide o snahu vidieť prejazd rýchlovlakov, usporiadať si život, alebo vyrobiť sladké koláče. Postavy musia nájsť spôsob, ako sa s prekážkami, ktorým čelia, vyrovnať. Hirokazu Kore-eda tak divákovi (opäť) ponúka pohľad do života bežných ľudí v súdobom Japonsku. Dej príbehu necháva plynúť príjemným pozvoľným tempom a prakticky vôbec v ňom nijakým spôsobom neexperimentuje ani nič nezveličuje, vďaka čomu umožňuje do maximálnej miery vyniknúť prirodzenosti. Výraznú mieru na celkovo vysokej kvalite snímky má herecké obsadenie - či už detské alebo dospelé. Napriek tomu, že film je ako celok kvalitatívne nadpriemerný, možno v ňom badať rozdiely v kvalite prvej a druhej polovice. Zatiaľ čo tá prvá nastavuje akýsi celkový vysoký štandard a zameriava sa na všetky postavy, tá druhá so zameraním na predovšetkým detské postavy je o čosi kvalitatívne horšia. V konečnom dôsledku táto skutočnosť však filmu našťastie výraznejším spôsobom neubližuje. Kiseki je nielen jedným z filmov režiséra Hirokazua Kore-edu, ale tiež jedným z dôkazov, ako bravúrne dokáže v príbehoch pracovať so sociálnou tematikou. Kiseki je o ľuďoch, ich životoch, ich starostiach a malých radostiach. Kiseki dokáže zaujať svojím príbehom, ako aj hereckým obsadením, príjemnou japonskou výpravou a hudobnou stránkou. ()
První Koreeda, který mě minul.. Námět jako takový bohužel v mých očích film z nudy nevytáhne a ani sledovat přes dvě hodiny skupinku uřvaných dětiček není úplně můj šálek kávy.. Nevadí, na další film od Koreedy se určitě znovu rád podívám. ()
Roztomilé, ale dlouhé, slušela by tomu obvyklá stopáž, pak bych dala 3. ()
Nejprve jsem dva roky odkládala, než se na to podívám. A pak jsem dvě hodiny čekala, až přijde ta fáze, kdy to bude zajímavé. A když konečně přišla, byl konec. Tohle asi není film pro mě... ()
Přímočaré až naivní, jenže to by nesměl být Koreeda, aby příběh nedovedl pomocí vyprávění do momentu deziluze v posledních minutách. Jeho Zloději jsou samozřejmě působivější, ale tento film jsem bral jako tvorbu pro děti a mládež, silně filtrovanou jejich pohledem. ()
Kouzlo Japonska! Děti co mají úctu ke starším a rodině, jsou zodpovědné a pomáhají jeden druhému. Kiseki je tak trochu přáním i pro mě. Strašně bych si přál aby svět takto vypadal mezi lidmi. Pasáž filmu kde matka volá synovi který bydlí s tátou mě dohnala k slzám a pasáž kde starší pár dětem pomohl a vyjádřil co ten zážitek pro ně znamenal ve mě vzbudila lehký záchvat. Celkově je film velmi krásná a emotivní záležitost. ()