Latim
Circumcised
Obsahy(1)
„Ráno mi oholili hlavu a oblékli slavnostní náhrdelník. Celý den byl vlastně velmi slavnostní. Večer mne položili na kůži před vchodem do domu. Ženy mě držely za ramena a za nohy. Strašně to bolelo. Nepředstavitelně.“
To jsou slova jednatřicetileté Elisabeth, Samburky z vesnice Nangida. Ženská obřízka je na severu Keni něčím naprosto běžným. Samburové, kteří tamní vyprahlou buš obývají, ji považují za něco, co je jejich součástí, co od nepaměti prováděli jejich předkové, a proto je nutné v tom pokračovat. Neřeknou vám žádný praktický nebo jiný důvod, proč obřízku, tedy ženskou obřízku, provádět. Prostě se to dělalo, dělat se bude a tečka. Samburové věří, že pokud žena není obřezaná, není zodpovědná. Nemá pro společnost žádnou cenu, je to jen dítě. Teprve s obřízkou může vstoupit do manželství a k stáru získat jakous takous vážnost. Postavení ženy v samburské společnosti je navzdory 21. století skutečně nevalné. Tady nevládnou civilizační návyky. Tady se život řídí během přírody a tisíciletými zvyky. Pro Sambury je klitoris a malé stydké pysky něco, co se dá stejně jako vlasy nebo nehty jednoduše zkrátit. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (7)
Příliš mnoho témat na malém prostoru. Ženské obřízky, bílé Massajky, edukace, nezávislost, sex před obřezáním a po... Vrchol je proslov místního chlápka s vejškou, kterej sežral Šalamounový hovno a protože má obřezanou manželku, tak ví, že ona je šťastná, ale na západě i přes neobřezání jsou ženy neuspokojené. Takže tím se to vlastně vysvětluje. Co na tom, že minimálně tři dny trvá, než se zahojí obřezaná po sexu s manželem? ()
70% ()
"A co se stane s odřezanou tkání?" - "No co bychom s tím tak dělaly? Postarají se o to psi z vesnice nebo to hodíme do buše hyenám." ()
Tematicky lehce nekoncentrované pojetí. Dabing občas s podtónem bulvární zábavnosti by si zasloužil více pozornosti. Přesto dokument naznačuje mírný pokrok v tomto kulturním jevu. "Jak je to doopravdy, nikdo kontrolovat nebude." 3-4* ()
Je to vlastně strašně nechutné a pro nás nepředstavitelné, v části Keni však běžné. Ani si nemumím představit, jak musí ty holky trpět. Strašné. Ale je určitě dobře, že se o tom mluví, protože řekněme si to, kdo o tom třeba před 30 let věděl? ()
Když při letošní návštěvě v Afrce Barack Obama keňským představitelům vytkl ženskou obřízku, naštvalo mě to. Obřízka u žen není záležitostí národní. Je záležitostí kmenovou. Týká se 3 či 4 kmenů, které představují pár procent keňské populace. Jedná se o kmeny velmi zranitelné, protože jsou posledními skupinami na světě, které zvládají odolat překotným změnám spojených s modernizací. Bohužel obřízka patří k jejich staletým tradicím. Tuto tradici je třeba změnit, nejde to však ze dne na den, nejde ji změnit násilím, opovržením ani zákony. Lze ji změnit vzděláním, důrazem na práva žen a ekonomickou soběstačnost a hlavně velkou dávkou trpělivosti. Jsem si však vědoma, že víc než o zvyky a tradice tady jde o životy žen. I kdybych si toho nebyla vědoma, vidět domorodou specialistku na obřezavání, kterak do ruky bere žiletku, nesmyslné a dechberoucí krutosti vás rychle přiblíží, takže... Chci tím říct, že proti tradici se těžko bojuje a že z pohodlí našich příbytků se snadno kritizuje, lidem tam je však třeba nabídnout alternativu. Jako dělá Asante Kenya. Co však Barack Obama tváří v tvář svému keňskému protějšku nezmínil, je stagnující ekonomika jdoucí ruku v ruce s nezměrnou korupcí. Možná proto, že by to nebyla politicky přijatelná kritika, možná proto, že s korupcí se bojuje ještě mnohem hůře než s obřízkou. Přesto mlčet o tom je pokrytectví, je to odvádět pozornost k těm slabým, jež se v rychle měnící době svých tradic holt zuby nehty drží a vystavovat je nepochopení, opovržení a perzekuci. Jde o to chápat obřízku v širším kontextu a zaměřovat se taky na věci, jež mají dopad na celou společnost a které dokumenty jako tento často pomíjí. Jde o to nejen kritizovat, ale hledat způsoby! ()
Takhle to tam prostě chodí. Zde už alespoň používají žiletku. V jiných místech na to mají klidně jenom skleněné střepy. ()