Režie:
Matt O'CaseyHrají:
Brian May, Roger Taylor, John Deacon, Freddie Mercury (a.z.), Morgan Fisher (a.z.), Reinhold Mack, Paul Prenter (a.z.), David RichardsObsahy(1)
Kořeny hudební inspirace skupiny Queen vycházejí ze stylu Led Zeppelin, s níž mají společné preferování vokálů a sólové kytary při vytváření kompozice hutného soundu. Postupně se Queeni propracovali k osobitému hudebnímu projevu, když s potřebným vkusem spojili hardrockové tiffy s komerčními melodiemi, nad nimiž dominoval velký hlas Freddie Mercuryho.
Farookh Bulsara se narodil na ostrově Zanzibar a v roce 1954 začal chodit na misijní školu, kterou vedly řádové sestry. Protože jeho otec byl státním zaměstnancem (pracoval pro britskou vládu) a často cestoval, dostal se Freddie do Indie, kde ještě týž rok studoval na anglické internátní škole St. Peter's v Panghani blízko Bomnbaje. Tady mu spolužáci začali říkat Freddie. Začal se věnovat sportu (box a stolní tenis, ve kterém zvítězil ve školním přeboru) a na škole založil skupinu The Hectics, která mohla hrát jen na školních akcích. Dalším jeho koníčkem bylo výtvarné umění. Začal se učit na klavír a vystupoval ve školních divadelních představeních.
Roku 1964 se Bulsarovi odstěhovali do anglického Kensingtonu, kde se dal Freddie zapsat na Isleworth Polytechnics, kde chtěl studovat výtvarné umění. Nakonec vystudoval Ealing College of Art, kde roku 1969 dostal diplom v oblasti grafiky. Jeho hudebním idolem se stal tehdy Jimi Hendrix, a protože se na škole přátelil s Timem Staffelem, brzy se stal členem Timovy formace Smile. Po absolvování školy krátce působil v londýnské skupině Ibex (textař, zpěvák), kde hráli mimo Tima Staffella také Roger Taylor a Brian May. Živil se prodejem díla studentů školy a později oblečení na tržišti v Kensingtonu.
Pro nepochopení jeho záměrů ostatními členy odešel roku 1970 ze skupiny a začal používat jméno Mercury, což byl mytologický božský posel. Krátce zpíval ve skupině Sourk Milk Sea. Protože jeho výtvarná díla se špatně prodávala, založil vlastní formaci Wreckage, ale formace neměla úspěch, a proto brzy zanikla. V dubnu 1970 společně s Brianem Mayem a Rogerem Taylorem založil Queen. Baskytarista John Deacon byl do souboru vybrán až jako 4. v pořadí. První koncert skupiny se uskutečnil v Londýně 19. února 1971 a 13. července 1973 vyšlo první LP pojmenované jen názvem skupiny.
(oficiální text distributora)
Recenze (65)
Pro tuhle kapelu není komentář...snad jen jedno slovo - Fantastické. A co se týče tohoto dokumentu, můžu říct jen to samé. Byly zde zmíněny velké úspěchy, ale taktéž existenční problémy této rockové kapely. Krásně zde bylo prolínané rozhovory ze současnosti i z minulosti. Povedlo se to a já jsem rád, že jsem to mohl vidět. Nemám už co jiného dodat, snad už jen PARÁDA. 100% ()
Viděl jsem asi deset různých dokumentů o Queenech nebo Freddiem a tenhle je asi ze všech nejlepší. Je tu mnohem větší důraz na kapelu jako takovou, než pouze na hlavního zpěváka. Je úžasně rozebráno pozadí vzniku některých songů, perličky a zákulisní informace. Užasnou věcí je, že rozhovory jsou vedeny se všemi členy Queen včetně Freddieho a Johna Deacona a manažerem a nejsou tu obskurní postavičky z Freddieho okolí, které tvoří jádro jiných dokumentů o kapele. Přesto v každém dokumentu záhadně chybí některé zásadní věci. Zde mi hned od počátku přišlo divné, že se nezmíní první singl Keep Yourself Alive, přeskočí se tvorba soundtracku k filmu Flash Gordon. Nějak vymizely i potenciálně zajímavé zmínky o problematických koncertech zejména na tour k albu Jazz či některých japonských tour, které Freddie velmi nezvládal kvůli problémům s hlasem či slavný debakl v Saturday Night Live Show. Podivuhodné bylo i vynechání Freddieho sólových počinů Great Pretender a alba Barcelona. Chápu, že jde o Queen a ne o Freddieho, ale o jiných sólovkách Rogera, Briana i Freddieho první řeč byla. Stejně tak zamrzela nulová zmínka o natáčení a tvorbě písní jako I Want It All, Innuendo, Headlong či Show Must Go On. Je to první dokument o Queenech, kde vůbec nezazní jména Mary Austin, Jim Hutton a dokonce ani Farrokh Bulsara. Paradoxně mi přišlo, že první díl, který řeši sedmdesátá léta, je zajímavější a komplexnější než ten druhý, asi je v 80. letech příliš mnoho informací. Přesto se jedná o informacemi nabitý dokument, který řeší především hudbu a není prioritně o Mercurym a ždímání emocí, přestože i na to nakonec dojde, ale omezeně. Kdyby takhle nějak vypadal film Bohemian Rhapsody, ale v hrané podobě a soustředěný na ty nejzajímavější věci, byl bych šťasten. Pro kompletnější informace o Queenech je každopádně potřeba nakoukat aspoň tři dokumenty, nikde není všechno. ()
Veľmi kvalitný dokument, v ktorom mi ani moc nevadilo obvyklé urezávanie skladieb po krátkom čase, hoci mi to zvyčajne veľmi vadí. A to z dvoch dôvodov. Jednak to urezávanie bolo spravené veľmi citlivo a profesionálne a jednak pesničky Queen poznám naspamäť odpredu aj odzadu, takže v tomto prípade nepotrebujem dostatočne dlhé hudobné vzorky, aby som si vedel utvoriť obraz. K samotnému dokumentu ešte dodám, že je informačne veľmi hutný, všetky informácie sú k veci, dokument sa netočí zbytočne okolo nejakých nepodstatných somarín. Tým je dokument zrejme najlepší z toho množstva dokumentov o Queen, nevŕta sa zbytočne v súkromí členov skupiny, ale venuje sa podstatným informáciám o skupine, teda predovšetkým hudbe. Snáď len pár drobných vidiek smerom k chýbajúcim informáciám. Najmä to, že niektoré slávne koncerty v dokumente neboli ani spomenuté (Odeon). ()
O Queen existuje tolik materiálu, že i dvouhodinový dokument může snadno působit jen jako taková exkurze letem světem. Když je to ovšem dobrý a hlavně vyvážený dokument, který se soustředí na fakta, nabídne hodně ze zákulisí vzniku písní a navíc nezůstane jen u mluvících hlav Briana Maye a Rogera Taylora, ale díky archivu rozmluví i Freddieho Mercuryho a Johna Deacona, skoro nejde být nespokojen. ()
Bylo to velmi patetické, ale patos (emotivní apelování na posluchače nebo čtenáře) k této hudbě, a k této skupině zvlášť, rozhodně patří (účast rodičů Briana Maye na koncertu, statečný prožitek nemoci a smrti Freddie Mercuryho,...). Z hudební stránky mi však fúze rockuového rytmu a operních melodií nepřišla moc podnětná. I když se brutálním popovým ušákům (lidový název pro škvora, který údajně leze do uší a působí tam nepříjemnosti) skupiny Queen nelze vyhnout, zní všude, kde se schází větší množství lidí (třeba na sportovních utkáních), je třeba se o to alespoň pokusit. Přestože jejich písničky neposlouchám, znám je skoro všechny, řekl bych ke své škodě. I když musím přiznat: "Another One Bites the Dust" se mi svého času také líbila. ()
Galerie (4)
Photo © Česká televize
Reklama