Obsahy(1)
Někteří naši spoluobčané se snaží kultivovat místa, tedy vše co zbylo po vesnicích, městech, tvrzích a zámcích v bývalých Sudetech. Vlastními silami, někdy s pomocí rodáků těchto míst srovnaných se zemí. Zbavují místa náletových stromů a bývalá sídla osazují orientačními tabulemi se základními informacemi o místech jedné kultivované osobité civilizace (českých Němců), která skoro bezezbytku z těchto míst střední Evropy zmizela. (oficiální text distributora)
(více)Recenze (2)
Určitě pozitivní dokument. To, že po válce odsunutí Němci se do svých rodišť nikdy nevrátí je fakt. Za prvé řada městeček a vesnic v pohraničí v bývalých vojenských prostorech zkrátka zanikla a v těch co zůstaly dnes někdo žije. Navíc - naštěstí odsunutí nemají na tyto majetky nárok. Netvrdím, že se při odsunech neděla zvěrstva a že vše probíhalo korektně. Netvrdím ani, že všichni Němci měli odejít, respektive měli být odsunuti... Bohužel toto byl důsledek agrese (již druhé) Němců a nechci to zde rozebírat. To, že nějaký ten spolek z Německa tam a tam dal peníze na opravu zdevastovaného kostela, či bývalého německého hřbitova čas od času slýcháme... Velmi pozitivně však vnímám fakt, že se o původní předválečný ráz krajiny a sídel začínají zajímat i mladí lidé a začínají pro zlepšení těchto (svých) vesnic a městeček něco dělat. Řada z nich leží navíc v malebné krajině a tak ta devastovaná a opuštěná sídla zde působí velmi kontrastně. A ještě pozitivnější je, že se o tyto věci zajímají i nově příchozí, nemající v těchto místech kořeny... To je správná cesta k návratu. Cesta k vážení si sebe sama, cesta k vážení si svého okolí i svých sousedů. Vážení si toho jak to vypadá i bezprostředně za mým plotem, kde už to není moje, ale kde bych přece měl mít zájem na tom aby i tam to bylo pěkné - vždyť v tomto prostředí žiji...... jakoby se dostavovalo pozvolné očištění našeho komunismem zadupaného ducha a i respektu ke kořenům svým, i těch co tu žili přede mnou . ..Také znám některá z těch míst na jihu Čech uprostřed lesů, kde na člověka sedne podivný smutek. Míst,kde najednou narazíte na základy domů zarostlé keři a stromy, občas v kapradí zavane na vás chlad a vlhko ze zbytků nějakého bývalého sklepa... Uprostřed vzrostlého smrkového hvozdu najednou rostou jabloně, hrušně, třešně... v místech dávných záhonků rostou divoké narcisy a tulipány... najednou si v duchu broukáte ,, Řekni, kde ty lidé jsou, - co se s nimi mohlo stát... ". * * * ()
O nadšencích pro nadšence... ()