Trafacka: Temple of Freedom
VOD (1)
Obsahy(1)
Co lze udělat s prázdnou tovární halou, kterou budou do roka bourat? Příběh o poslední etapě života jedné budovy v pražských Vysočanech a o vzniku významného kulturního místa na mapě České republiky dokumentární kamerou zachytil Saša Dlouhý s Romanem Vávrou. Časosběrně zaznamenávali vývoj alternativního uměleckého centra i osobní proměny hlavních protagonistů filmu, kteří se vesměs jako čerství držitelé akademických titulů výtvarných oborů ujali industriálního prostoru a dokázali ho v krátké době přetavit ve funkční organismus umožňující střet různých kulturních proudů. Původně jasný a časově omezený projekt však ovlivnily osobní střety i ekonomická krize. Nikdo u zrodu Trafačky netušil, jakým směrem se vše jednou vyvine... (oficiální text distributora)
(více)Recenze (25)
Český Lev 1 nominace: Dokument ()
Dokument, který dle mého názoru profrčí kinosály bez nějakého většího zájmu diváků, aby ho za rok za dva na své obrazovce oprášila Česká televize, než se za ním navždy zavře propast zapomnění. Ostatně sám jsem to zhlédl v téměř prázdném sále kina Aero a dost by mě zajímalo, co přimělo těch pár dalších diváků vypravit se na tohle dílko, z něhož se nejvíc asi povedly závěrečné titulky. Osobně jsem na něj dostal tip od člověka, který má blízko k lidem, kteří za Trafačkou stáli, a který své doporučení umocnil závěrečným zdůrazněním "Na to určitě jdi, protože Trafačka už skončila, Trafačka už je minulost, vole." Trafačku jsem sám stihl zažít v dobách její největší slávy a byl to rozhodně výrazný zážitek, je mi proto líto, že k nám z tohoto dílka duch Trafačky promlouvá již jen jak onen příslovečný máchovský "umřelé hvězdy svit". Žel, právě proto mi ale bylo líto, že Trafačky je tam velmi pomálu a z dokumentu se toho o ní nezasvěceni skoro nic nedozví. Film místo toho sleduje spíše osudy partičky jedinců s Trafačkou spjatých, jejichž tváře jsou notoricky známé každému, kdo se trochu pohybuje kolem české výtvarné scény. Činí tak ale nijak objevným způsobem, bez nějaké výraznější filmařské invence, a připočtu-li filmové Trafačce i jistou provinční upatlanost, nemohl jsem se při jejím sledování ubránit nudě a pokukování na hodinky, ačkoli má stopáž pouhých 75 minut. Jestliže jsem si nedávno ve svém komentáři u podobně laděného dokumentárního snímku Banksy: Exit Through the Gift Shop povzdychl, že má česká výtvarná scéna k té západní zatím hodně daleko, dokument o zaniklé Trafačce mě v tomto názoru pouze utvrdil. ()
Trafačka možná byla chrám svobody, ale tenhle film zachycuje všechno možné, snad i nějaké to umění. Tvůrci měli možná dobré téma, ale moc přesvědčivý filmový tvar mu vtisknout nedokázali. ()
V Trafačce jsem dvakrát byl a syrové prostory se mi líbily. Nyní se, jak bylo přezentováno v úvodu dokumentu, jen přestěhovala na Prahu 6 pod názvem Trafogalery. Ze stránek galerie: Trafo Gallery je soukromá výstavní síň v prostorách bývalých jatek, jejíž cílem je vystavovat výrazné umělce nejen z generace svých zakladatelů. U zrodu dnes již bývalé Trafačky stál Jan Kaláb, Jakub Nepraš, Michal Cimala a Blanka Čermáková, kteří od konce roku 2006 dodnes společně utvářejí výstavní program. Ve spolupráci s předními českými kurátory (Otto M. Urban, Petr Vaňous, Radek Wohlmuth a dalších) a českými i zahraničními umělci připravuje Trafo Gallery šest výstav ročně, ke kterým vydává dvojjazyčné výpravné publikace. Na původní adrese v bývalé trafostanici v pražských Vysočanech žila více jak stovka umělců, na místě vzniklo přes 200 výstav a kulturních akcí. Mezi nevýraznější patřil festival Names (2008), Martha Cooper Files (2013), Věříme v krizi (2009), Metropolis (EXPO 2010), výroční mikulášské výstavy rezidentů a hostů atp. Toto období dokumentuje film Saši Dlouhého Trafačka: Chrám svobody a kniha Trafology. ()
Kdybych se o tom chtěl rozepisovat, tak by to byla onanie na 100řádků(minimálně), takže ve zkratce: Základní myšlenka(nepoužívaný industriální prostor jako zázemí pro umělce)je parádní. Jednotlivé osobnosti(převážně s kořeny ve sreetartu), jejich přístupy a motivace k tvorbě jdou dost mimo mě. Formální stránka filmu z mého pohledu průměrná-Málo toho důležitého tozn. tvorby v trafačce a taky mi chyběly praktická infa jako např. Kdo ten prostor a ty projekty financuje a z čeho? Jak a kde se dá postavit několikapatrový stromový domek z nahnilých prken se zavedenou elektřinou tak aby to unikalo pozornosti úřadů?...atd....... Je to zajímavé ale s klukama bych o umění asi moc nepokecal. ()
Relativně zajímavý dokument o relativně nezajímavé skupině osob s relativně pozoruhodným polem působnosti v relativně nepozoruhodném filmovém kabátě.. ()
Ať žijí spontánně vzniklá místa tvůrčí svobody, nezávislá na penězích, a developeři nazdar. ()
O tom českém šolíchání umění.... Chybí jakékoli záběry velkolepého typu a typu limelapse. Pohled na trafačku likvidovanou bagrem při východu slunce by byl určitě epesní! "Chrám" slouží jako kulisa filmu, objektiv je cílen na shluk a trable umělců. ()
Ehm tolik energie... ()
Z dokumentární hlediska naprosto nezajímavý příšpěvek do české kinematografie - rozhodně nečekejte cokoliv navíc nad rámec časosběrného snímku, třeba to "něco" co přidal Banksy do svého Exit Through the Gift Shop. Zkrátka sledujeme bandu umělců, kteří se sdružují v jednom atraktivním centru - vzhledem k tomu, že většina jejich performací byla nedávno velmi medializována, jsou jejich zpovědi občasným nošením dříví do lesa - navíc jsou to celkem nezajímavé osobnosti. 50 % ()
Moderního alternativního umění není nikdy dost (zvláště v Praze) a je určitě dobře, že film vznikl. Jen nějak nerozumím tvaru tohoto dokumentu. Zdá se, že se bude točit kolem Trafačky - už sám název tak napovídá. Cesty dokumentaristů se ale rychle rozutečou mimo zdi Trafačky, kde sledujeme různé epizody z života hlavních protagonistů. Dílčí kousky mnohem spíš zapůsobí sami o sobě, ovšem nikoliv jako celek. Nakonec se zdá, že samotná Trafačka je jen nešťastným lepidlem různorodých epizod. ()
29.12.2013 a hle Trafačka furt stojí. ()
Původně jsem tenhle komentář ani nechtěla psát. Ale když jsem dneska jela vlakem domů, tak jsem pohledem objevila přesně to místo, kde Trafačka stojí(stála?), což je krásná symbolická náhoda, která mi udělala radost. Asi jako kdybyste v televizi viděli rozhovor s náhodným kolemjdoucím a pak toho člověka druhý den potkali. ___Fakt je, že dokument toho o Trafačce tolik neříká a konec konců ne všichni z lidí, co za ní stojí, mi jsou sympatičtí. Celková idea společného uměleckého prostoru jako je Trafačka mi nicméně sympatická je a je škoda, že se takové projekty ne vždy setkají s pochopením... Co říct dál... ()
Škoda, že ta berlínská vize nakonec nevyšla. I tak je existence Trafačky úžasná věc. ()
Zajímavý lidé s nevšedními nápady a invencí, tvořící v zajímavém prostředí, v celkem nezajímavém a dosti zmateném dokumentu, který jakoby nevěděl, co chce vlastně říct. Škoda. Ale rozhodně doporučuji dohledat si soundtrack. ()
Docela zajímavý, ale ničím vybočující dokument o objektu, který často vídám z auta a nevěděl jsem, co je - za osvětlení díky. Film měl bohužel jeden druhotný nepříjemný efekt: nějak mi připadlo, že Ztohoven jde hlavně o zviditelnění, jedno jak. U takovéto skupiny bych očekával nějaký jednotný postoj, dramaturgii (třeba to není jejich cíl) než jen společné sdílení prostoru někde v Libni. ()
point aka kaláb vládne, no chybí tomu šťávička. praha neni berlín a českej art je už hodně dlouho provinční. bohužel. ()
Nadšení! Pro umění, z umění, z prostoru, z absurdity, ze zpracování, z hudby... ()
Poměrně vydařený dokument, kterému ale schází tak trochu celistvost. Autoři si měli možná lépe rozmyslet, čím se chtějí zaobírat a toho se držet. Jinak se jedná o pěkný dokument, na který se hezky dívá a asi nikoho neurazí. Zajímavá a relativně vydařená kamera, hudba, dobrý námět. Z českých luhů a hájů podobných témat moc neleze, tak alespoň něco. ()
Tenhle film je svým způsobem skvost, už jen ten název. Stále váhám, jestli je chrám svobody jen chytrým sarkasmem, jímž se autoři vysmívají defilujícím výtvarníkům, kteří trousí jedno klišé za druhým (v lepším případě, v horším spíše křečovité bláboly), nebo to autoři skutečně mysleli vážně. První polovinu zcela ovládl Týc se všemi zápory, které to nutně přináší (expanzivní osobnost se sklony k sebelásce) a na ostatní se nedostalo. Po jeho odchodu se ale rozpoutá pravé peklo a sledování Trafačky, která zařadí asi 4 rychlosti zpět směrem k unylosti, začně téměř fyzicky bolet. Z té záplavy trapna jsem nejednou musel sledování přeřušit nebo alepsoň odvrátit zrak a říkal jsem si zlatej Týc! Záběry jak kluci a holky z trafačky postupně zabírají byty po původních obyvatelích (se kterými se předtím "skamarádili"), platí násobně menší nájmy, předělávají si je na své ateliéry a posléze meditují nad tím, že kdyby dotyčný platit nájem, tak by bydlel (Kaláb: Kolik platil trojku? Cože? Deset! No, ty vole. Tak to chodí. Měl se víc snažit.) & současně si hýčkají představu trafačky jako kvaziberlínského squattu - patří k tomu nejlepšímu a zároveň nejhrozivějšímu. Zdatně tomu pak sekunduje ?produkční? trafačky, která se zamýšlí nad nesporným přínosem Kalábovy instalace na expu pro emancipaci čínského pracujícího lidu (Víte v Číně mají jen jednu legální plochu, tam graffiti moc nejede), později doprovázené upřímným zděšením "alternativního" výtvarníka Kalába, že jeho dílo je v porovnání s ostatními na Expu příliš malé, co do rozměrů ;-). Chce se z toho trochu zvracet. Na druhou stranu, jestli se u mě zvítězí pocit, že bylo záměrem autorů ukázat v plné nahotě ideovou vyprázdněnost (spíš zabedněnost a neomalenost) místních umělců mimo hlavní proud, tak svůj verdikt rád změním na plných pět. Možná se ve střižně opravdu rozjela cílená pomsta těm šaškům, protože si opravdu nedokážu představit, jak asi vypadal zbytek materiálu, když to, co se filmu dostalo, bylo to nejlepší. ()