Sigur Rós - Inni
Obsahy(1)
První živé album skupiny Sigur Rós a zároveň druhý hudební film (první byl Heima). Dohromady 75 minut dlouhý film a 105 minut dlouhé dvojité živé album, které zachycuje koncerty posledního turné v listopadu 2008. Jde o naprostý opak snímku Heima, který byl otevřený a široký. Inni je silně komorní a uzavřený, ukazující čistou a nespoutanou sílu islandských hudebníků. Pro fanoušky alternativní muziky naprostá nutnost. (atomn)
(více)Videa (1)
Recenze (18)
Pre mňa určite v porovnaní s Heimou veľké sklamanie. Napriek krátkej stopáži som sa veľmi nudil, pohľad mi blúdil kade-tade a nemohol sa udržať na chaotickej spleti starofilmárskeho pôsobenia dokumentu, ktorá rýchlym striedaním čiernej a bielej farby kazila viac môj zrak, než prvé diely Pokémona. Minimálne o 2 stupne horšie, než Heima, ničím neprekvapilo, no možno to bude aj tým, že keď som pozeral Heimu, nepoznal som skladby Sigur Rós, teraz už som ich mal ako-tak napočúvaných a takýto vizuál mi k tomu treba nebolo. Plus tie archívne zábery fakt nič moc. Žiadna výpovedná hodnota pre mňa. ()
Ač se srovnání s Heimou v podstatě nejde vyhnout, je trošku ošemetné, protože byla přeci jen trošku o něčem jiném. Heima je i o dalších věcech než o této jedinečné kapele a její hudbě, Inni se naopak soustředí hlavně na ně. Souhlasím i s tím, že je hezčí ke koukání a možná i jaksi "příjemnější" k poslechu, ale Inni mě dokázalo vtáhnout možná trošku víc, pač je tu méně řečí a víc strhující muziky a když jsem si chtěl některé pasáže vychutnat se zavřenýma očima, o tolik jsem na plátně nepřicházel :). Hodně mi sednul drsný post-rockový sound i temná vizuální stránka, která se zajímavě stylizovanou kamerou zaobírá hlavně detaily z živého vystoupení kapely. Možná bych uvítal víc abstraktních pasáží a odpustil si ty archívní, ale výrazněji mě nerušily. V aranžích samotných skladeb u mě nepřekonatelně zabodovala Heima díky přítomnosti skvělého smyčcového kvarteta Amiina - v porovnání s tím (ale jen v něm) v Inni zůstává trošičku prázdno, na druhou stranu je to prostě něco jiného. Nejlépe je zkrátka k Inni přistupovat jako k záznamu z jednoho živáku, protože tak funguje díky své netuctovosti nejlépe. ()
Již rozervanější a temnější než Heima. Černobílý experimentální koncept vizuální složky s důrazem na detail a opomíjení celku souzní s impresionistickým post-rockem tohoto ojedinělého islandského bandu. ~ Jak zmiňuje jeden z uživatelů, zatímco Heima byla extrovertním vyjádřením blízkosti k přírodě a světu, podáním ruky lidem, Inni je spíše vyobrazením introvertní duše kapely a míří pod povrch, pod kůži, dovnitř… Inni je kupa nahromaděné energie a emocí, jež jako gejzír tryskají z niter členů skupiny do publika, opět k lidem... ()
Možná to bude znít někomu zvláštně, ale líbilo se mi to víc než Heima - tedy u Heimy jsem neměl husí kůži, u Inni jo. Rozmazaná černobílá, doprovázená božskou hudbou, 9 písní na 75 minut, tedy více než 8 minut na jednu, navíc oba moje milované opusy E-bow a Poppladgid hned po sobě... Skvělé!! ()
Film se naštěstí soustředí téměř výhradně na hudbu - vycpávek je minimum, písně jsou celé a nepřerušované (možná vám to připadá jako samozřejmost, ale po zhlédnutí snímků Miroir Noir (stejný režisér!) či The Sky Remains The Same As Ever jsem měl v tomto směru velké obavy), potlesky jsou rozumně krátké, ale na druhou stranu to není ani suchý zfilmovaný koncert, jakých je dvanáct do tuctu. Prostě tvůrci nalezli rozumný kompromis mezi koukatelností a experimentováním. Hudba je samozřejmě bezchybná, pět hvězdiček nedávám jen proto, že přes všechny zmíněné klady zas o tolik nepřijdete, když si koupíte jen CD a Heima zůstává mnohem zajímavějším snímekm ke koukání. Seznam skladeb: 1. "Ný batterí" 2. "Svefn-g-englar" 3. "Fljótavík" 4. "Inní mér syngur vitleysingur" 5. "Sæglópur" 6. "Festival" 7. "E-Bow" 8. "Popplagið" 9. "Lúppulagið" (u závěrečných titulků). Na CD jich najdete ještě o šest víc. ()
Galerie (2)
Photo © Cinema Purgatorio
Reklama