Sigur Rós - Inni
Obsahy(1)
První živé album skupiny Sigur Rós a zároveň druhý hudební film (první byl Heima). Dohromady 75 minut dlouhý film a 105 minut dlouhé dvojité živé album, které zachycuje koncerty posledního turné v listopadu 2008. Jde o naprostý opak snímku Heima, který byl otevřený a široký. Inni je silně komorní a uzavřený, ukazující čistou a nespoutanou sílu islandských hudebníků. Pro fanoušky alternativní muziky naprostá nutnost. (atomn)
(více)Recenze (18)
Chladné na povrchu, ale vroucí uvnitř. Hudební gejzír, který vyvěrá s každým dalším tónem. Neskutečná obrazová skladba a příjemný vizuální experiment - bublající, tepající a žijící vlastním životem a to nikoliv na divákův úkor. Zatímco Heima byla spíše hravým extrovertním pohledem ven směrem k přírodě, Inni směřuje dovnitř / pod povrch a symbolizuje jakousi introvertní duši kapely Sigur Rós. ()
Porovnávat Inni s Heimou nemá smysl. Heima především ukazuje krásy Islandu. Inni je daleko minimalističtější, tajuplnější, celý černobílý a zahleděný jen na konkrétní postavy kapely, které si ve tmě brnkají ty nejúžasnější melodie široko daleko. Je nádhera se k jejich hudbě opět vracet a zaposlouchat se do těch tónů. Nicméně u tohodle filmu bych to považoval spíše za umění. Heima pro mě přesto měla daleko větší vypovídací hodnotu. I tak ale krása...Vždyť kdekoliv se objeví Sigur Rós, tam je o nejúžasnější hudební zážitek zaděláno. ()
Film se naštěstí soustředí téměř výhradně na hudbu - vycpávek je minimum, písně jsou celé a nepřerušované (možná vám to připadá jako samozřejmost, ale po zhlédnutí snímků Miroir Noir (stejný režisér!) či The Sky Remains The Same As Ever jsem měl v tomto směru velké obavy), potlesky jsou rozumně krátké, ale na druhou stranu to není ani suchý zfilmovaný koncert, jakých je dvanáct do tuctu. Prostě tvůrci nalezli rozumný kompromis mezi koukatelností a experimentováním. Hudba je samozřejmě bezchybná, pět hvězdiček nedávám jen proto, že přes všechny zmíněné klady zas o tolik nepřijdete, když si koupíte jen CD a Heima zůstává mnohem zajímavějším snímekm ke koukání. Seznam skladeb: 1. "Ný batterí" 2. "Svefn-g-englar" 3. "Fljótavík" 4. "Inní mér syngur vitleysingur" 5. "Sæglópur" 6. "Festival" 7. "E-Bow" 8. "Popplagið" 9. "Lúppulagið" (u závěrečných titulků). Na CD jich najdete ještě o šest víc. ()
Převážně černobílý snímek se záznamem koncertu islandské skupiny Sigur Rós, který svou vizuální formou připomíná filmy raných 20tých let. Opět parádní hudba od Sigur Rós se zajímavou vizuální kulisou, přesto už ne tak úžasně barevnou a atmosferickou jako tomu bylo u Heimy. ()
47th KVIFF 2012 - 2012: A MUSICAL ODYSSEY - 2012: Hudební odysea (Inni / INNI / Inni) ()
Vizuálně parádně natočený koncert, výběr songů pro mne slabší. 60% ()
Velice minimalistické pojetí. Kamera je v těsné blízkosti hudebníků, záběr na celou scénu zde prakticky neuvidíme. To vše v černobílé. Magické představení islandských skřítků občas nevhodně vyruší vsuvky z jejich zákulisního života, ale přesto se opět jedná o silný zážitek. Také jsem tenkrát v Praze sbíral z ramen papírový sníh. Pro fanouška nutnost! ()
Již rozervanější a temnější než Heima. Černobílý experimentální koncept vizuální složky s důrazem na detail a opomíjení celku souzní s impresionistickým post-rockem tohoto ojedinělého islandského bandu. ~ Jak zmiňuje jeden z uživatelů, zatímco Heima byla extrovertním vyjádřením blízkosti k přírodě a světu, podáním ruky lidem, Inni je spíše vyobrazením introvertní duše kapely a míří pod povrch, pod kůži, dovnitř… Inni je kupa nahromaděné energie a emocí, jež jako gejzír tryskají z niter členů skupiny do publika, opět k lidem... ()
Nemam nic proti Sigur Ros, ale hudebni dokument nebo treba zpracovany koncertni zaznam si predstavuji trochu jinak. Zvlaste pak u tak vysokeho hodnoceni. ()
To co sem mi na Heima líbilo, tak mi zde vadí. 15% a to se hodně snažím. ()
Pre mňa určite v porovnaní s Heimou veľké sklamanie. Napriek krátkej stopáži som sa veľmi nudil, pohľad mi blúdil kade-tade a nemohol sa udržať na chaotickej spleti starofilmárskeho pôsobenia dokumentu, ktorá rýchlym striedaním čiernej a bielej farby kazila viac môj zrak, než prvé diely Pokémona. Minimálne o 2 stupne horšie, než Heima, ničím neprekvapilo, no možno to bude aj tým, že keď som pozeral Heimu, nepoznal som skladby Sigur Rós, teraz už som ich mal ako-tak napočúvaných a takýto vizuál mi k tomu treba nebolo. Plus tie archívne zábery fakt nič moc. Žiadna výpovedná hodnota pre mňa. ()
Inni už jako film narozdíl od Heimy nefunguje. Ani jsem to nebyl schopný zvládnout najednou. Prostě už je to jen jeden velký magický videoklip, navíc s těma abstraktnějšíma skladbama, což pro mě byl někdy problém. ()
Další experimentální záznam koncertu soustředěný výhradně na hudební stránku. Záznam neoplývá tak silnou látku jako v předchozím snímku této neuvěřitelně zajímavé kapely. Zaposlouchat se do jednotlivých melodií lze lehce, protože hudba je opravdová nádhera a celý zážitek má kouzelnou atmosféru. ()
Ač se srovnání s Heimou v podstatě nejde vyhnout, je trošku ošemetné, protože byla přeci jen trošku o něčem jiném. Heima je i o dalších věcech než o této jedinečné kapele a její hudbě, Inni se naopak soustředí hlavně na ně. Souhlasím i s tím, že je hezčí ke koukání a možná i jaksi "příjemnější" k poslechu, ale Inni mě dokázalo vtáhnout možná trošku víc, pač je tu méně řečí a víc strhující muziky a když jsem si chtěl některé pasáže vychutnat se zavřenýma očima, o tolik jsem na plátně nepřicházel :). Hodně mi sednul drsný post-rockový sound i temná vizuální stránka, která se zajímavě stylizovanou kamerou zaobírá hlavně detaily z živého vystoupení kapely. Možná bych uvítal víc abstraktních pasáží a odpustil si ty archívní, ale výrazněji mě nerušily. V aranžích samotných skladeb u mě nepřekonatelně zabodovala Heima díky přítomnosti skvělého smyčcového kvarteta Amiina - v porovnání s tím (ale jen v něm) v Inni zůstává trošičku prázdno, na druhou stranu je to prostě něco jiného. Nejlépe je zkrátka k Inni přistupovat jako k záznamu z jednoho živáku, protože tak funguje díky své netuctovosti nejlépe. ()
Možná to bude znít někomu zvláštně, ale líbilo se mi to víc než Heima - tedy u Heimy jsem neměl husí kůži, u Inni jo. Rozmazaná černobílá, doprovázená božskou hudbou, 9 písní na 75 minut, tedy více než 8 minut na jednu, navíc oba moje milované opusy E-bow a Poppladgid hned po sobě... Skvělé!! ()
Kompilace koncertu, s minimálním vstupem či snad vyrušením, s přáním vzbudit pocitovou atmosféru a hlavně černobíle. To je málo. Nejsem velký fanda kapely, přesto některé songy jsou pro mne legendární. ()
Obraz byl na můj vkus příliš "špinavý" a undergroundový. Vizuálně mi to občas připomínalo německé expresionistické filmy z 20. let. Tvůrci si vyhráli s experimentální "artovostí", ale pro diváka to moc ke koukání není. Heima je rozhodně po všech stránkách lepší. ()
[KVIFF 2012] Originální záznam jednoho vystoupení, který kapelu v hlavách posluchačů neodmyslitelně spjatou s islandskou přírodou vysvobozuje z jejího zajetí. Zrnitý černobílý obraz sleduje hlavně nenápadné detaily jako nohu šlapající na pedál kopáku, podivnou "šálu" jednoho ze členů a další minoritní věci, čímž ale odhaluje mnohem víc, než obyčejný koncertní záznam. Ten navíc oživují jemněhumorné prostřihy do minulosti kapely (třeba hned úvodní otázka na genezi tvorby a následné mlčení v rádiu NPR je kouzelná) a z Inni se tak stává materiál, který lze díky minimálnímu a minimalistickému dění na plátně dokoukat, aniž by se člověk v průběhu začal trochu nudit, což je jeden z největších problémů koncertních DVD - nepřenositelnost atmosféry pouhým audiovizuálním záznamem. Inni je ale hlavně vizuálním doprovodem skladeb a trochu pochybuji, že by mohlo fungovat i u někoho jiného, než u fans skupiny. Proto bylo ve Varech hloupé, že projekce byla trochu potichu, tedy málo zvukově, a tím pádem i celkově, intenzivní. ()