Příběh mého syna

Příběh je sice dosti přitažený za vlasy, ale konečně život píše i neuvěřitelnější scénáře. Pénelope Cruz je herečka, která je výbornou představitelkou žen, které jsou - jak říkala Helena Růžičková v seriálu Vlak dětství a naděje - na tragickej život pes. Ale tady se mi líbili spíše mužští představitelé. Válka v pozadí osobního příběhu dodala filmu na naléhavosti. (21.05.2018)

Penélope není moje krevní skupina. A ani tímto filmem se to nemění. Stopáž byla zbytečně dlouhá. Nevím, jestli mi byl více nesympatický hlavní hrdina - jako rádoby nezávislý svobodomyslný fotograf, co po 3/4 filmu, kdy podlézá Penelope bez vysvětlení prchne k dívce v nesnázích, nebo celkově válečné ladění snímku, které se ani neobtěžovalo více nastínit okolnosti pro neznalé diváky a radši plýtvalo patosem nasáklými scénami s lidmi v kaluži krve. Nesedlo mi to. Dvě a půl hvězdy za hudbu a atmosféru před válkou. (30.10.2013)

Červená knihovna bude pořád jen červená knihovna, můžete ji klidně vyprávět na přeskáčku a zasadit do válečného Sarajeva, nic se na tom nezmění. Kombinace realisticky vypadajících válečných scén s příběhem jak z laciné telenovely podle mne nefunguje. Navíc je to ještě roztažené přes dvě hodiny. Zkrátka jen doják cílený na divačky - matky. (21.05.2018)

Původně jsem si myslel, že krásná Penélope Cruz a italský režisérský talent mě potěší s lepším filmem. Je to ale vzorově nezvládnutá dramatická romantika, která využívá toho, že se z části odehrává ve filmově hodně atraktivním Sarajevu. Nicméně příběhem se protínají dvě linky. Jedna před a jedna po. Ta před mi přišla zajímavější a jako celek mi kvůli tomu celý film přišel dost nesourodý. (07.08.2018)

Příběh složený z klišé a kýče vyústil v perfektní drama. Jižani jdou na dno, na dřeň, pod kůži, jakákoli emoce musí být vyhrocená. Děj Venuto al mondo je kolekce osvědčených pravd a osvědčených motivů, mohl z toho tedy být standardní příběh o tom, jak těžké je prožít válku, vidět lidi umírat a jak se z toho ve finále zvencnout. Jenže tenhle film dává naději, že jakkoli bude váš život ušpiněný marastem, do kterého se máčíte sami, můžete nakonec najít štěstí, přičemž touha po něm stála na úplném začátku vašeho martyria. Touha po štěstí plodí hnus a hnus zase plodí štěstí, nejen touhu po něm. Venuto al mondo spojuje ukřičenou Itálii s nekompromisním Balkánem a snílkovskou Amerikou, a proč ne? Tenhle film je skvělým dramatem, které není historickou učebnicí, ale příběhem zoufalství, ve kterém lze hledat naději. (07.05.2013)