Příběh mého syna

V určitých momentech (a není jich málo) krásný film, jímž zpracovávaná témata jsou mému srdci velmi blízká, stejně jako ústřední herecká dvojice + zajímaví, méně známí herci ve vedlejších rolích. Po okouzlující asi první půlhodině ale začne film více a více upadat do vod monotónnosti, postavy se plácají od ničeho k ničemu a samotná válka hraje oproti osobním životům protagonistů podružnou roli. Což je škoda, protože právě scény, ve kterých jim válka zásadním způsobem ovlivní život, patří mezi ty nejlepší. Jinak by filmu neuškodilo trochu víc špíny na úkor přehnané estetizovanosti, která se s příběhem trochu tluče. Přes řadu výtek jsem si ale film oblíbil. Chvílemi mě iritoval, trochu i nudil, ale jakmile začala hrát Nirvana, odněkud vykouknul optimistický Emilův kukuč či byl na plátně charismatický medvěd Gojko, vyloženě se mě Příběh mého syna dotýkal. Za to ty slabší čtyři hvězdy dát musím. 75 % (25.05.2013)

Dva filmy v jednom, první sladkobolný doják o jedné kýčovité lásce z románů pro dívky a paní, které zoufale touží najít toho pravého, neboť levého mají doma. A pak následuje druhý film. Film o hledání sebe sama během nesmyslné války, film o lásce, která může s válkou koexistovat, film o životě se vším, co k němu může patřit. A teď spravedlivě zhodnoťte tyto dvě části, když to společně tvoří jeden nehomogenní celek. Druhá část je o tolik lepší a navíc i delší, že smázne pachuť z trapně kýčovité scény s vanou, svíčkami, kvítím a nahým párem. /// Viděno v rámci Challenge Tour 2015: 30 dní se světovou kinematografií. (18.04.2015)

Tento film naozaj nemusel byť nakrútený. Je chaotický ako celý Balkán s jeho historickými animozitami, vendetóznym ponímaním spravodlivosti, vášňami i krutosťou. Film chce zachytiť všetko a aby to nebolo také jednoduché, ešte zamieša doby, v ktorých sa jednotlivé epizódy odohrávajú. Výsledkom je nanajvýš materiál na poskladanie mozaiky nezaujímavého príbehu. A tak si divák zapamätá iba zo šede vyčnievajúcu Penelope Cruz, zopár odhalených prsníkov a najmä ten príjemný pocit keď sa objavia záverečné titulky. (26.07.2014)

Krátce - nedovařený europudink se všemi definičními znaky midcultu. A teď obšírněji. Snímku nelze upřít, že dbá o svůj zevnějšek. Krásná je Penelope, krásná je válka, krásné je umírání. Estetizace nepříjemného a ošklivého drží naši pozornost na povrchu, kde se s případným dojetím manipuluje mnohem snáz (nedojmou nás příčiny, ale následky, které lze v rámci filmu snáz „vyřešit“, z kina proto můžeme odcházet s dobrým pocitem, že nastolené otázky byly zodpovězeny). Vrstvení bezbolestných obrazů a vět jako opsaných z duchovních příruček a z textů rockových balad přitom zprvu nesměřuje za žádným nadčasovým cílem. Okolní svět pro hrdiny začíná existovat až po vyčerpání potenciálu vztahových problémů. Velké dějiny jsou zde jen od toho, aby (dramaturgicky) nakoply ty malé, aby dodaly na závažnosti plytkému rodinnému melodramatu. Neorganické zahrnutí balkánského konfliktu do příběhu navozuje falešné dojem, že jde o víc než jen o to, kdo s kým počal dítě. ___ Definování ženy výhradně skrze její mateřství je pouze jedním z mnoha stereotypů, okolo nichž byl příběh vystavěn. Nemá-li žena dítě, je pro vyprávění irelevantní. Jiná než mateřská role pro ni neexistuje. Neplodnost se v tomto kontextu stává problémem světového významu. ___ Příběh mého syna předkládá utopický model světa, v němž národností, rasové i náboženské rozdíly ustupují myšlence pomoci bližnímu. (Číst film proti srsti, jde o příběh o tom, kterak kapitalistický svět udělal z balkánských zemí kurvy a následně jim sebral naději na lepší budoucnost.) ___ Špatní nejsou primárně lidé, ale to, co je přesahuje – válka a politika, pojmy filmem tak zobecněné, až se stávají bezobsažnými. Špatné jsou ty situace, které hrdinům způsobily trauma a ztížily jim seberealizaci a hledání vlastní identity (krize identity je nejnosnějším tématem filmu, žel nejhůře rozpracovaným). Abstraktní kategorii zla zastupují ti druzí, konkrétně nepojmenovaní, nevázaní na konkrétní dějinné období (ač pravděpodobně pocházející z divokého Východu, ne z vždy nápomocného Západu). Film z nás díky tomu snímá pocit viny a vyvolává příjemné tušení, jak dobře se vlastně máme. ___ Respektuji, že kýčů je třeba. Není ale třeba je nekriticky přijímat a akceptovat jejich banální vidění světa, který má v reálu mnohonásobně více barev a chutí. 50% (12.04.2013)

Asi to ani na celé čtyři hvězdičky není. Je vidět, že autorkou předlohy je žena, která je zasažena romantikou, přestože tenhle film je válečný a ještě více protiválečný. Řekl bych, že film není dostatečně zvládnut režijně, střelba a kanonáda je jakási nahodilá, tak, aby se hodila do scénáře, výkony statistů velmi amatérské, ranění a mrtví se vrhají na zem tak, aby si příliš neublížili. A celý děj je dost komplikovaný, naštěstí se v závěru dozvíme vše podstatné. - Ovšemže tu hraje moje milovaná Penelope, jenže ten film je až příliš šit na její tělo. Kolikrát jsem viděl hrát tuto ženu v jejím plánovaném nebo i skutečném mateřství, jako by to byl její styl herectví, který jí připadne. Rozhodně se to zdaleka nevyrovnalo filmu Ma Ma... Ostatní herci zahráli standard, koukatelný ten film je. (20.05.2018)