The Adopted
Režie:
Mélanie LaurentKamera:
Arnaud PotierHudba:
Jonathan MoraliHrají:
Marie Denarnaud, Denis Ménochet, Mélanie Laurent, Théodore Maquet-Foucher, Audrey Lamy, Morgan Perez, Nicolas Medad, Christophe Deslandes (více)Obsahy(1)
Tahle rodina je složena ze samých žen, jejichž životy se nejednou otřásly. Postupem času se jim podařilo tlumit své vášně a nalézt určitou rovnováhu. Mužům je v této rodině vyhrazen malý prostor, a proto když jedna z žen propadne lásce, ovlivní to každodenní chod rodiny. Osud všem zúčastněným přichystá ještě nejednu těžkou zkoušku... (claudel)
(více)Recenze (35)
║Rozpočet $-miliónov║Tržby Celosvetovo $1,255,000║ ()
„Líbil se vám ten Carver, co jsem vám dala?“ - „Jo, moc. Opravdu. Bylo to dobrý.“ - „Ten konec, kdy umře v bitvě!“ - „Jo, ta smrt… ta bitva… všichni ti mrtví lidé…“ - „A vezmete si ho tentokrát s sebou?“ Režisérka mě svým celovečerním debutem potěšila. Líbily se mi změny pohledů, kdy se film postupně soustředí na Marine, pak Lisu, a nakonec Alexe (3 cca půlhodinové bloky). K Marine jsem si našel cestu hned (její nadšení z Šarády zapůsobilo). A bavil mě její nový vztah (zvlášť milé návštěvy věčně promoklého čtenáře). Rozesmály i Lisiny snahy najít správný sport pro syna, stejně jako Clémence a její kulometně rychlé promluvy. Dějový twist vše změní a náhle se rozvíjí něco jiného (vývoj naštěstí nepotvrdil má skeptická očekávání). Pohodová atmosféra nicméně zmizí a dostaví její melancholická příbuzná. Ta divákovi nabídne smutek, dojímání, frustraci, sdílení i pomalu skomírající naději. Osobně mi krom některých emocionálních výstupů vadil jen roztomilý synek, který mi (nepřekvapivě) lezl na nervy, jinak spokojenost, za mě slušné 4*. ()
Po celý film jsem věděla, jak to dopadne, i když jsem pořád doufala v opak. Tenhle francouzský doják má výbornou atmosféru, záběry a herce, ale bohužel se najdou i hluché momenty. Sto minut mi zabralo celé odpoledne. Každopádně obzvlášť Mélanie je výborná a na to,jak jsem byla skeptická se mi to líbilo. ()
Já na takovýhle filmy nemůžu moc často koukat. Jinak moc pěkný film s naprosto famózní hudbou. ()
S Mélanie Laurent či už ako s herečkou alebo režisérkou, sa mi zatiaľ páčili všetky filmy, je naozaj veľmi talentovaná. Ale prepáč Mélanie, toto vážne nie. Len kolosálna nuda, navyše to bolo až zúfalo predvídateľné, a tým pádom aj nezáživné. A hlavne témy rezonujúce v pozadí neponúkli žiaden emotívny zážitok ani dramatickú hĺbku. Jediné čo nad ostatné trocha vyčnievalo bola krásna a hlavne nahá Marie Denarnaud. Ale to je asi tak všetko. M. Laurent sa podľa mňa snažila o umenie, a niečo sa jej v tomto smere aj podarilo (najmä keď sa bavíme o vizuálnej stránke a umných využívaniach tichých pasáží), ale na mňa to malo skôr opačný efekt. Nuda, nuda a ešte raz nuda, ale hrozná... 40/100 ()
Romantické drama o různých formách několika velkých lásek. ()
Veľmi dobre sa mi to pozeralo v robote cez breaky na mobile. Preto aj dávam tri hviezdičky, inak mi ani jedna postava neprirástla k srdcu a obraz pohodovej rodinky mi pil naopak krv. Vrchol krvi pitia bol však malý rozmaznaný Leo, ktorého keby nebolo, tak filmu určite ubudne na stopáži, ale aj na idiotských scénkach s ním ( všetky!) . I napriek tomu, že som koniec ''odhalil '' ešte niekde pred druhou polovicou filmu, bolo mi naozaj skutočne jedno, čo sa s hlavnými hrdin(k)ami dialo, deje a bude diať. 50% ()
Pár negatív by sa našlo. Decko tradične nevie hrať a občas je to až bolestivo umelecké. Ibaže čo na tom záleží, keď je príbeh jednoduchý a aj tak zaujme, herci sú výborní, kamera neskutočná a celé to má neodolateľne ľudskú atmosféru, z ktorej navyše každým záberom cítiť Paríž. Niektoré scény mi dokonca trochu pripomínali Tri farby, čo môžem povedať vážne iba o pár filmoch. A ešte k tomu ide o réžijný debut mojej najobľúbenejšej herečky - až na pár detailov vo vedení hercov (zas to decko) ako debut absolútne nepôsobiaci. Práca so strihom, s hudbou, časté snímanie celkov s dôrazom na každý detail a pritom neuberajúce pozornosť tomu dôležitému, šikovné narábanie s diváckymi očakávaniami a gradáciou deja ignorujúc zabehnuté klišé, ktoré sa miestami samé ponúkali (najradšej som asi SPOILER že sa vyhli romániku medzi Lisou a Alexom Koniec SPOILERU). To všetko hovorí o práci skúseného profesionála a nie o herečkomodelkospeváčke, na poli celovečerného filmu iba začínajúcej. Perfektné. Na jej ďalšie filmy sa teším zas o niečo viac. ()
Slušné artové drama ve kterém exceluje hlavní herecké dvojice. ()
Tento nenápadný snímek zaujme především atmosférou - dýchá z něj francouzská neuspořádanost proteplených příbytků, volnost, ale zároveň i určitá spjatost s ostatními, řekla bych až cikánská soudržnost, která nebere svobodu a dává jistotu... Je zde hodně znát ženská ruka, která zejména prostřednictvím kamery, jakoby ledabyle odložené v rohu na židli, umožňuje až intimní náhled do soukromí, což mě velmi zaujalo. Na vážnost nastalých situací není nahlíženo hystericky a slzopudně, nýbrž komorně a s vědomím, že přes všechny bolesti člověk touží jít dál a plánuje cestu ještě předtím, než se na ní bude muset vydat, i když se mu to vůbec nelíbí. Nečekejte zrovna očistnou lázeň, jen velmi příjemnou koupel po namáhavém dni plném smutných událostí, kdy každý dostal to, co chtěl, jen to nechtěl takhle ... ()
Matka a dve dcéry. Každá má svoj život, svoje trápenia a radosti, ale spolu tvoria poeticky nádherný rodinný zväzok. Lásky k umeniu ich súžitie povyšujú o stupeň vyššie a pozitívne obohacujú životy. Do tohto kruhu je ťažké preniknúť, ale komu sa to podarí, bude odmenený. Mélanie Laurent nerozvíja žiadnu bergmanovskú rodinnú psychodrámu, necháva diváka plávať v bezpečných artových vodách a popri opísaných problémoch má čas aj pre láskavý jemný humor. Druhá polovica príbehu je však nadmieru melodramatická a ťažisko sa zjednodušene orientuje na divákove slzy. ()
V žádném případě ani náhodou. Mélanie zřejmě neudržela svůj režisérský chtíč na uzdě a do svého debutu naprala všechny nápady, které za léta nasbírala. Vytvořila tak něco, co působí jako sled videoklipů, přičemž každý je funkční sám o sobě, nikoli však dohromady. Les Adoptés je nesourodé a nefunkční něco, bohužel ale nelze poznat co, jen si asi člověk odvodí, že viděl pokus o pocitový super cool film, který sice pocitový je, ale super a cool rozhodně ne. 4/10 ()
Po nečekaně dlouhé době mi opravdu sedl nějaký francouzský výrobek; a hned na 200 procent. Les Adoptés můžou být v jádru nenápadným snímkem (viz množství hodnocení, mimo jiné), zároveň vám ale jeho prostřednictvím garantuju nezvykle vysokou míru sugesce. Stejně tak jsou Les Adoptés v zásadě dynamickým, leč vůbec ne chaotickým výtvorem. A emoce jimi prostupují tak nenuceně, tak vytrvale a tak intenzivně, že i přes jednoznačně baladický charakter příběhu divák na konci vlastně ani nemá jasno, zda právě zhlédl příjemný či spíše nepříjemný film. --- Za to může hned několik prvků: krásně dramaticky vtipná postava Mélanie, vážně roztomilé děcko a hned několik božích nápadů (masky), respektive scén (lakování nehtů). Les Adoptés jsou jednoduše debutem z nejpovedenějších: Scénář se vedle jiného může pochlubit bravurně vykreslenou sourozeneckou chemií (zdá se mi to, nebo je tenhle vztah vedle rodičovského a mileneckého na poli filmu obecně "utlačován"?) a tím pádem i originálním uchopením tradičního motivu "létání z hnízda", režie si může přičíst k dobru třeba mé nadskočení při havárce a technické stránce prostě nejde vytknout zhola nic. Zvuk (to pištění!), kamera (to ostření!), světlo - všechno špička. --- Jinými slovy: Doteď jsem měl jasno, že je Mélanie Laurent citlivou (přirozenou) herečkou - dneškem se v mých očích pro jistotu změnila v citlivou umělkyni. Její režisérský debut bych mohl sledovat donekonečna (kdybych měl teda po ruce nekonečné zásoby kapesníčků); a proto uděluji jedny z nejjasnějších pěti hvězdiček, jaké ode mě ČSFD pamatuje, a okamžitě také vážený status "oblíbeného filmu". --- *Dojaté popotáhnutí* ... ()
Mélanie Laurent ukazuje, že není jen dobrou herečkou, ale že má i režisérské ambice. Skvělá hudba, dobří herci a silné drama o složitém vztahu dvou sester a jejich matky. Nemám, co bych filmu vytkla. ()
Citlivě zpracované téma, navíc moc příjemně nasnímané. Mélanie ale vážně o dost líp hraje, než vypráví a v Les Adoptés se nechává až trochu moc unést lyrickými tendencemi. Navíc nepracuje s nijak objevnou látkou a tak body získává spíš po výtvarné a lidské stránce. Což se ale samozřejmě taky počítá. ()
Nemám takové komentáře ráda, ony o ničem totiž nesvědčí, ale u tohoto snímku prostě nevím moc co říci, ale zase si podle mě komentář zaslouží a tak píši jen: WOW, TO BYLA BOMBA!!! Ne vážně. Nádherné drama ponurého příběhu, ze kterého i přes všechny zlé věci vyleze něco dobrého. Co se týče herecké hlavní trojice, tak jsem opravdu speechless. Všichni do jednoho předvedli tak věrohodné výkony, že jsem nečekaně zase brečela (jsem hrozná cíťa co se filmů týče no...). A co teprve ten malý klučina, jakože jeho pokoj bych jako malá nechtěla, asi by mi ten tmavý přeplácaný pokojíček naháněl hrůzu (seriously dyť to byla tak kýčovitá tapeta, že mě z toho bolely oči), ale byl hrozně roztomilý a ten jeho nevinný kukuč. Z něj jednou možná vyroste nějaká ta dobrá francouzská herecká hvězda, ale těžko říct. 4,5* - k dokonalosti tomu přece jen něco chybělo. ()
Myslím si, že za ta léta dovedu rozpoznat dobrý a špatný film, a také že těch, které nepatří do žádné skupiny není mnoho. Samozřejmě - jako u všeho - musí přeskočit jiskra, hvězda nebo kobylka luční, a člověk se "dostane do filmu" anebo se nic nestane a člověk z něj "vypadne ven" do jakéhosi meziprostoru, a říká si, že se na nějaký filmy může vykašlat, i když to přesto neudělá. Tady žádná jiskra ani luční kobylka nepřeskočila, navíc jsem cítil určitou nepříjemnost či nechuť, která se během promítání uměrně zvětšovala, konec byl už jen obtížně snesitelný. Samozřejmě jsem si zde přečetl všechny příznivé kritiky a žasnu, jak je možno vidět svět/film v tak rozdílné podobě. Ostatně nesáhl bych po tomto filmu, kdybych v poslední době neviděl filmy jiné ženy, Kelly Reichardtové, které mě uchvátily svou (nikoli její) ženskou autenticitou. A mezi nimi také leží hranice mezi dobrým a špatným filmem. Dobrý film je ten, který si chci zapamatovat (i když se mi to málokdy podaří), špatný je ten, na který chci co možná nejdříve zapomenout (to už je bohudík snazší). O čem že tohle bylo? ()
Krásná kamera, syrové barvy a povedený střih, atmosféra ležérní/francouzská/neobyčejně všednodenní řekla bych, prostředí a zpracování - všechno to funguje a hezky se na to kouká. Pojetí je lehce artové, důraz je na detailech jak významově tak při práci s kamerou. Líbilo se mi to ? To ano. Ale kromě toho mě film nějak obsahově nenadchl a i po emocionální stránce mě to lehce minulo. Příběh je silný, neříkám, že ne a herecké výkony jsou perfektní, ale prostě mě to nezaujalo, film pro mě nepřinesl žádnou zajímavou myšlenku, nic co by nějak vyniklo. A navíc bylo všechno silně předvídatelné. V začátku jsem se lehce nudila, jak se nic nedělo, pak jsem si říkala, že se to snad nějak rozhýbe, což se na chvíli opravdu stalo, ale nějak to ten jeden motiv celé neutáhl. Hodně silné tři hvězdičky. ()
Pevně jsem věřil, že nebudu. Brečel jsem. Sakra...vzalo mě to! ()
Krásný film o třech ženách - matce, sestře a adoptované sestře. Každá žije zvlášť, každá má svůj život, svou práci, své problémy a radosti, ale pojí je velmi silné pouto a tvoří spolu nádherný celek. Poté, co do života jedné z nich vstoupí muž, vše se náhle změní.. a to není všechno. Strašně krásný, silný a nekonečně smutný film o různých formách lásky. Bylo zde krásně vykreslené pouto jak matky a dcer, tak hlavně sourozenecké. Strašně se mi líbilo, že zde rodinné pouto převažovalo nad tím partnerským, i když mě za to někteří možná ukamenují, líbilo se mi, že jejich trojka byla pro ně to nejdůležitější. Samotný závěr snad ani nemá cenu komentovat. Samozřejmě, že mě to vzalo jako málokterý film a kvůli všem těm důvodům má u mě Les Adoptés čestné místo v mojí Top 10.. Francouzská dramata miluji a nejraději bych jich tady měla ještě minimálně 5, protože to jsou vždycky nesmírně silné příběhy, ale tenhle mě asi přece jen zasáhnul nejvíc. ()