Obsahy(1)
Záznam části koncertu k nedožitým 60. narozeninám zpěváka z pražského Retro Music Hall z března 2011. (oficiální text distributora)
Recenze (9)
Pokud ani kvůli narozeninové párty neopustí oslavenec svůj hrob, tak oslavě nutně musí něco chybět. Jirka Schelinger ani po třiceti letech nepřestal trucovat a jeho přítomnost tomuto koncertu dost chybí. Dokud totiž kapela vyhrávala méně známé songy, tak je to celkem slušná záležitost, ale jakmile odvážně přešla k profláknutým hitům, tak se mi spontánně začaly zavírat uši a má pusa nekontrolovaně zamumlala cosi o průšvihu. Jirka by si určitě zasloužil lepší poctu. ()
Předem bych rád řekl, že písně Jiřího Schelingera mám velmi, velmi rád a že tedy rozhodně nemám nic proti rocku. Ale tenhle koncert byl děsný. Schelingerův bratr není žádný velký zpěvák, přesto si vybírá písně s výškami, které pak odbývá (a pokouší se to maskovat doprovodným dívčím sborem, v závěrečném Holubím domě vyluzujícím neskutečné zvuky), až to tahá za uši. Co naplat, že jeho hlas je bráchovu originálu podobný, když všechno ostatní je špatně. Koho jsme tu měli dál? Aleše Brichtu, jenž se v poslední době stal karikaturou sebe sama a v jehož podání znějí písně Co dělá indián a Kartágo jako dost divný pokus o cosi hardrockového, Kamila Střihavku, kterého si vážím jako zpěváka s vysokým rozsahem, nicméně tady zazpíval tu nejutahanější možnou věc Ptají se lidé, což bylo prostě příšerné. A nakonec Petra Koláře. Šípková Růženka v jeho podání byla to nejlepší, co koncert nabídl (škoda, že ji Kolář zpíval už kdysi v rámci nějaké televizní estrády) - ovšem musel jsem mít zavřené oči, abych neviděl, jak teatrálně a "procítěně" se Kolář tváří a vztahuje ruce. Pod závěrečnými titulky běžel původní Schelingerův videoklip Ptají se lidé. Těžko říct, proč tvůrci pořadu vybrali právě ten, když jsme píseň už jednou slyšeli, ale možná ze škodolibosti. Aby si divák, pokud mu to nedošlo během uplynulých padesáti minut, uvědomil, jak jedinečný Jiří Schelinger byl. ()
Tento koncert se docela povedl, protože to úplně typický revival nebyl a neobsahoval pochybné remaky s divnými úpravami. Velmi mě potěšilo, že zahráli od Schelingera moji nejoblíbenější skladbu, a to Lucrezia Borgia, kterou jsem drahně let neslyšel. ()
Většinu písní zpívá na tomto koncertu Jirkův bratr Milan Schellinger a zpívá je dobře a přiměřeně tomu, že on tím pravým Schellingerem zpěvákem není. Pak přijdou pozvaní zpěváci a zazpívají zbytek. Není tomu co vyčítat, škoda snad jen to, že si tyto písně už nikdy nezazpívá právě Jiří Schellinger. ()
Fajn vzpomínka... ()
V dubnu 1981 jsem si šel pro vstupenku do kulturního domu města Karviné na koncert Jiřího Schelingera a na dveřích kulturáku bylo napsáno, že se koncert ruší. Při "pružnosti" komunistických médií jsem se až delší dobu po tom dozvěděl, co se vlastně stalo. Jirku na živo jsem už, bohužel nestihnul, ale jeho písně poslouchám stále rád. Aplauduju při skladbách z "Hrr na ně" nebo "Nám se líbí", skřípu zuby při sr.čkách typu "Dráty pletací" či "René, já a Rudolf", ale celkově to byl jeden z mých velkých oblíbenců. Tato vzpomínka nebyla dokonalá, přesto potěšila a já dávám za 5*. ()
Přezpívané jeho písně bratrem Milanem rvaly uši, zvlášť za doprovodu "dududududu". ()