Nastala chyba při přehrávání videa.
  • Eodeon
    ****

    nejlepší portrét politika od doby Sorrentinova biografického filmu o Andreottim. ministr Bertrand Saint-Jean je sice ve srovnání s ním postavou fiktivní, nicméně nesmírně věrohodnou a realistickou. ačkoliv patřím k divákům, kteří si filmy nezařaditelné do předem připravených škatulek dovedou užít úplně stejně, jako čisté žánrovky, neuškodí, když se o takové "zaškatulkování" pokusím a to nejlépe s výpomocí výše zmíněného srovnání. v kontrastu k Sorrentinovi, který svého "hrdinu" udržuje v mlze neurčitosti a do jisté míry ho sám mýtizuje, režisér Schöller se ve svém filmu zaměřil především na co nejdůkladnější psychologickou kresbu protagonisty - jeho emoce, duševní stavy, nepatrná hnutí mysli. politické souvislosti děje jí slouží pouze jako nezbytný kontext. těžko proto hovořit o politickém dramatu a mocenské při, když stěžejní postavení zaujímá nitro jednoho člověka. herecky mimořádně skvěle podaná postava Saint-Jeana představuje pravděpodobně nejnebezpečnější sortu politika. zjednodušeně popsáno, jde o člověka s dobrými úmysly, přesvědčeného o své spásné úloze na kruté politické scéně, nicméně v jádru je Saint-Jean docela slabošský konformista a alibista. vlivné postavení, které mělo být podle někdejších ideálů prostředkem, jak přispět a pomoci, se samo - aniž by si to "hrdina" vůbec uvědomoval - stalo jediným cílem. politiku líčí Schöller jako past na lidské svědomí, které se nezadržitelně vytrácí s každým ústupkem a kompromisem, dokud zbývají jen ohlodané kosti. děj se odehrává napříč mnoha prostory a přesto je stále přehledný a soudržný. příjemně proměnlivý rytmus filmu střídá chaotický shon administrativní práce s procítěnými momenty pozastaveného času podkreslenými krásnou, intenzívní hudbou, které pravidelně dovolují kontemplovat příval vjemů a zamýšlet se nad politickou štvanicí a "skupenstvím člověka".(2.12.2012)

  • mortak
    ****

    Expresionistická variace na téma Jak chutná moc. A velice dobrá variace na svět politiků, ve kterém vše ztrácí význam, a mrtvé dívky při autobusové nehodě jsou stejně nepříjemné jako vdechnuté sousto hamburgeru. I když je film zpočátku pro diváka docela iritující (a tomu napomáhá i "hudba"), po chvíli se cesta do pekla jednoho ministra stává skluzavkou a vy si začnete vybavovat kauzy české politiky odpovídající jednotlivým epizodám, ve vyprázdněné mluvě politiků a v impotenci jejich činů poznáte i fráze z české kotliny. Film ve svém tempu využívá sice mnoho klišé a občas sklouzne ke karikatuře, ale nikdy nemíří do prázdna.(27.6.2012)

  • salalala
    ***

    Největším problémem filmu je to, že neví, čím chce být. Chvíli se tváří jako sžíravá satira, chvíli zase jako těžké psychologické drama ze života politika. Ve výsledku tak není ani jedním. Stejně nevyvážený je i z hlediska tempa - tu diváka baví a strhne, znenadání se zase příliš táhne a drhne. To, že politika je v podstatě všude stejná, víme a tenhle film o tom nic nového nepřináší. Schöller umně používá ruční kameru, která oživí standardní a rutinní režii a díky ní se s postavami malinko sblížíme. Taktéž autmobilová nehoda je natočená hodně zajímavě a působí dost realisticky. Plusem jsou i herci, kteří jsou do jednoho výteční a jednoznačně drží film ve slabších chvílích. Stejně tak mi k ději překvapivě sedla až hororová a poměrně velkolepá muzika. Je škoda, že scénář se ne úplně povedl, protože zcela pomíjí některé aspekty (pochybuju, že ministrova jízda po zavřené a rozestavěné dálnici by zůstala bez odezvy) a tím pádem se hrozně sráží. Celkově vzato tak jde o ryzí průměr, který je neškodný a jedno zhlédnutí neuškodí. Víc ale bohužel ne. 60%(20.10.2012)

  • Marigold
    ****

    Amorfní, sterilní, nepříjemné, neatraktivní, nepřehledné s těžko vymezitelnou hranicí mezi soukromým a veřejným. Prostě divácky krajně odtažitý koncept, který zachycuje současnou krizi státu a politiky. Škoda, že to Schöller ještě trochu více nedotáhl, ale i tak je to jedna z nejpodnětnějších filmových "nud" za poslední dobu.(24.11.2012)

  • mchnk
    ****

    Stále otevřená, bolestivá rána, jež se na chvíli zahojí, aby se opět otevřela aneb Hlava neustále mezi čelistmi aligátora. To je politika jednadvacátého století, naprogramovaný výrobní pás přesně dle potřeb zákazníka, v tomto případě voliče. Zde je vše, propagační pokrytectví, neustále napjaté a hektické situace, i na plnění manželských povinností má chudák Saint-Jean jen pár minut, setkání s voliči u sklenky kořalky a dokonce i pomoc dlouhodobě nezaměstnaným. Nicméně otevřená rána se někdy nemusí zahojit a aligátor může kdykoli čelisti sevřít. Výborně zrežírovaný film o prohnilé politice ve vysoké politice, ale i nevinných obětech z řad nýmandů, jejichž osudy se občas vrchnosti hodí do krámu a kteří rychle mizí s prvními bilboardy a jsou zastíněni blesky fotoaparátů.(23.8.2017)